Rakety Patriot jsou pro Ukrajinu klíčové. Proč nedokáže vyrobit vlastní náhradu?

Přestože se Ukrajina od roku 2022 snažila vylepšit svou výrobu zbraní, nedisponuje žádným ekvivalentem amerických systémů Patriot. Ačkoliv se podařilo vylepšit schopnosti zneškodňovat drony a střely s plochou dráhou letu, proti balistickým hrozbám je země téměř bezmocná. Ukrajinské zbrojovky přitom samy čelí častým ruským útokům a soustředí se prioritně na výrobu útočných střel – například známé Neptuny či balistické střely Hrim-2.

„Rozvíjet domácí protivzdušný systém typu SAM je extrémně náročné,“ uvádí pro server Kyiv Independent odborník Michael Duitsman z Middlebury Institute. „Jde o systém systémů – rakety, radary, software, rozhraní... Vše musí spolupracovat v extrémních podmínkách. To trvá roky.“ A Ukrajina tolik času nemá.

Americké Patrioty – a především jejich moderní varianta PAC-3 – jsou přitom jediné, co momentálně dokáže s relativní spolehlivostí čelit balistickým střelám. Ty létají v extrémně vysokých výškách a dopadají rychlostí několikanásobku rychlosti zvuku. K jejich zachycení je třeba velmi rychlé reakce a extrémně přesného navádění. PAC-3 jsou navrženy jako „hit-to-kill“ – tedy bez výbušné hlavice fyzicky zasáhnou cíl a zničí jej s maximální přesností. Právě tato technologie je výsledkem desetiletí vývoje a Spojené státy jsou jedinou zemí, která ji v exportovatelné podobě nabízí.

Problémem však zůstává objem výroby. Zatímco Lockheed Martin plánuje zvýšit produkci z 500 na 650 raket ročně, poptávka je obrovská. Německo si například loni objednalo Patrioty za rekordních pět miliard dolarů. Nové závody pro výrobu mimo USA se teprve staví, a tak Ukrajina stále spoléhá na darované rakety – jejichž zásoby jsou ale v celém světě napjaté.

Dříve štědří evropští spojenci mezitím vyčerpali vlastní zásoby a začali s obnovou nákupem nových kusů. Poslední zásilka Patriotů pro Ukrajinu dorazila těsně po inauguraci prezidenta Donalda Trumpa. Od té doby je pomoc výrazně omezená. Další systém, původem z Izraele, se zatím nachází v etapě zdlouhavé „renovace“. Pentagon odmítá sdělit, zda a kdy dorazí další zásoby.

Ruská strana mezitím radikálně navýšila produkci balistických střel. Ukrajinská rozvědka odhaduje, že Moskva vyrábí až 50 Iskanderů měsíčně. Tato čísla se propisují i do reality – ukrajinské protivzdušné síly v dubnu detekovaly 22 balistických střel, ale zneškodnily pouze osm. A to především díky koncentraci obrany v Kyjevě. Menší města jsou zranitelnější a důsledky smrtelnější.

Vojenský analytik Fabian Hoffmann z Oslo Nuclear Project komentuje: „Pro balistickou obranu neexistuje zkratka. Pokud by se Ukrajina snažila vyvinout vlastní verzi Patriotů, považoval bych to za šílené plýtvání zdroji.“

Ukrajina tedy musí nadále spoléhat na pomoc Západu. Její vlastní S-300 a S-200, přestavěné ještě ze sovětských zásob, jsou zastaralé a jejich munice dochází. Projekt SD-300, který měl být ukrajinským upgradem S-300, stále spoléhá na explozivní hlavice – tedy starou koncepci, která nestačí na nové hrozby.

Možnosti jak improvizovat, například pomocí lepšího softwaru nebo importu radarů, existují. Jenže i zde naráží Ukrajina na fyzické limity – bez dostatku střel není co navádět. A továrny, které by měly munici vyrábět, jsou terčem ruských útoků.

Jednoduše řečeno – Kyjev se ocitl v pasti. K obraně svých továren potřebuje protivzdušnou obranu. Aby měl protivzdušnou obranu, potřebuje nové rakety. Ty si ale nemůže dovolit, ani je nemůže rychle vyrobit. A tak se civilní obyvatelstvo i nadále ocitá v ohrožení.

Zatímco svět sleduje frontovou linii, ukrajinské nebe se stává druhou frontou – a bez dostatečného množství Patriotů i místem, kde se rozhoduje o životech tisíců lidí daleko od války. Pomoc ze Západu je v tomto případě nejen morální nutností, ale i praktickým předpokladem pro to, aby Ukrajina mohla udržet svou obranu a současně přežít. 

Témata:  rakety Patriot