Uvnitř rozlehlého pouštního tábora se pohybují ženy oblečené v černých hábitech s nikábem, což je závoj, který nosí některé muslimské ženy a který zakrývá celý obličej kromě očí. Některé z žen působí chladně a odtažitě, jiné se vyloženě chovají nepřátelsky. Na rohu nedaleko stánku se zeleninou postává ve stínu skupinka žen z východní Evropy. Zpravodajka BBC se jich ptá, jak se do tábora dostaly. Nejsou však moc sdílné. Vydat se do Sýrie a žít pod vládou IS, který mučil, vraždil a zotročoval, bylo podle nich rozhodnutí jejich manželů. Mnohé z nich trvají na tom, že jejich jediným proviněním bylo zamilovat se do špatného muže.

Jejich odpovědi nejsou pro manželky bojovníků IS netypické. Mnohé z těchto žen se snaží distancovat od režimu, který dával jasně najevo své cíle a netajil se svou brutalitou. Manželé těchto žen jsou buď mrtví, uvěznění nebo se pohřešují, zatímco ženy a děti zůstávají v táboře.

V Al-Húlu žije asi 60.000 lidí, včetně 2500 rodin zahraničních bojovníků IS. Mnozí z nich zde žijí od porážky IS v Baghúzu v roce 2019.

Ženy mluví opatrně, obávají se, že by na sebe upoutaly pozornost, což by pro ně mohlo mít vážné, ne-li smrtelné, důsledky. Strach ale nemají ze strážců tábora, nýbrž z ostatních žen. Těch, které v táboře stále prosazují pravidla IS. Brzy ráno byla v Al-Húlu nalezena zavražděná žena.

Násilí a radikalizace v táboře jsou hlavní výzvou pro Kurdy vedené Syrské demokratické síly, které zařízení spravují.

Abdalkarím Umar, který odpovídá za zahraniční agendu kurdské správy na severovýchodě Sýrie, přiznává, že v táboře Al-Húl stále vládne IS. Za většinou násilí podle něj stojí zradikalizované ženy. "K vraždám dochází každý den, zapalují stany s lidmi, kteří nenásledují ideologii IS," řekl. "Tyto radikální postoje předávají svým dětem," dodal.

Al-Húl je plný dětí z Asie, Afriky a Evropy, které jejich rodiče vzali do Sýrie, aby společně žili v režimu IS. V táboře děti nemají co na práci. Některé na novináře projíždějící zahraniční sekcí tábora házejí kameny. Jeden roztříští okénko u spolujezdce. S ostrahou v autě to skoro ani nehne, podobné incidenty jsou zde běžné.

Jiné děti se chovají zcela pasivně, sedí před stany a zírají do prázdna. Mnohé z nich viděly nepředstavitelné hrůzy a byly neustále na útěku, když se IS zoufale snažil bránit poslední území pod svou kontrolou v Iráku a v Sýrii. Řada z těchto dětí nezná nic než válku a nikdy nechodila do školy.

Některé mají viditelná zranění. Novináři míjí chlapce s amputovanou nohou, který klopýtá po nerovné prašné cestě. Traumatem si prošly všechny z těchto dětí, většina přišla o nejméně jednoho rodiče.

Kvůli narůstajícímu násilí se v táboře konají pravidelné bezpečností razie. To ale není vše. Starší chlapci jsou vnímáni jako potenciální hrozba. Po dosažení adolescence jsou proto přemístěni do záchytného centra, kde již nežijí s rodinou. "Když dosáhnou určitého věku, stanou se hrozbou pro sebe a ostatní, takže jsme neměli na výběr a museli jsme pro tyto děti vybudovat nápravné centrum," uvedl Umar. Dodal, že tito chlapci udržují kontakt se svými matkami prostřednictvím Mezinárodního Červeného kříže.

Severně od Al-Húlu se nachází menší tábor Rúdž, kde rovněž žijí ženy a děti IS. K násilným incidentům tam dochází méně často. V táboře je mnoho Britek, včetně Shamimy Begumové. Novináři tam potkali skupinu žen z Trinidadu a Tobaga, kde míra lidí rekrutovaných do IS byla jednou z nejvyšších na západní polokouli. Jedna z žen má desetiletého syna. Děti vzala do Sýrie a po smrti svého manžela s dětmi zůstala na území ovládaném IS až do konce. Slyšela, že správci tábora starší chlapce oddělují od rodin, a má strach, že to čeká i jejího syna.Ten si opodál se svým mladším bratrem a sestrou kope s míčem. Říká, že by mu matka chyběla, pokud by ho odstěhovali. Jeho otec byl zabit při náletu.

Tábor má venkovní záchody a sprchové kouty. O pitnou vodu se musí obyvatelé dělit z nádrží, na což si všechny děti stěžují. Je zde také malé tržiště, kde se prodávají hračky, potraviny a oblečení. Každý měsíc rodiny dostávají balíčky s potravinami. Zajištěno je také oblečení pro děti. Za vlády IS některé z žen sdílely manžela a nyní se o děti a domácí povinnosti starají společně.

Mnoho z místních dětí chodí do polní školy organizace Save the Children. "Slýcháme toho hodně a žádný z těchto příběhů bohužel není radostný. Doufáme, že se jednou budou moci vrátit domů a prožít normální dětství, že budou zdravé a v bezpečí," uvedla Sára Rašdánová ze syrské pobočky organizace. "Viděli jsme velké změny v jejich chování. Kreslily obrázky destrukce, bombardování a války... nyní ale malují radostnější věci, jako domovy a květiny," řekla.

Kdy děti tábor opustí, se však neví. Jejich budoucnost tak zůstává nejasná. Některé západní státy označují ženy bojovníků IS za bezpečnostní hrozbu.

Mnoho z těchto žen naopak tvrdí, že nejsou bezpečnostním rizikem. Je mezi nimi však neochota hovořit o obětech IS: o tisících jezídek, které skupina zotročila, o domnělých odpůrcích IS, kteří byli označeni za kacíře a zavražděni, nebo o těch, kteří zemřeli v boji proti skupině, píše BBC.

Mnoho z těchto žen tvrdí, že neviděly žádnou násilnou propagandu IS. Ačkoliv žily v "chalífátu", tvrdí, že nevěděly o řezání hlav, masakrech a genocidách, které IS páchal. Jde o obvyklý argument lidí, kteří se připojili k IS. Mnozí z nich nechápou, že s ním ale neobstojí. Tyto ženy jsou od okolního světa izolovány a málokterá chápe, jak na ni pohlíží společnost v její vlasti. Některé státy, včetně Švédska, Německa a Belgie, některé ženy s dětmi repatriovaly. Vzhledem k horšícím se podmínkám v táboře ale kurdské úřady vyzývají další státy, aby si své občany vzaly zpět.

"Je to mezinárodní problém, ale mezinárodní komunita ve věci neplní své povinnosti," uvedl Umar. "Pokud to bude takto pokračovat, budeme čelit katastrofě, se kterou se nedokážeme vyrovnat," dodal.