reklama

Na Západním břehu, kterého se věc týká a jehož obyvatelé mají stále v paměti dvě protiizraelská povstání, je reakce mizivá a v ničem se nepodobá odporu, který dokáže na druhém palestinském území, v Pásmu Gazy, zmobilizovat Izraeli nepřátelský Hamás. Píše to agentura AFP.

Je pravda, že 22. června se na Západním břehu Jordánu konalo shromáždění v Jerichu, tedy středisku údolí řeky Jordán, jež může být do anexe rovněž zahrnuto. Ale aby se vůbec někdo ukázal, najala Organizace pro osvobození Palestiny autobusy a zajistila vytištění hesel "Palestina není na prodej" a "Trumpův plán nikdy neprojde". Izrael chce anexi provést v souladu s plánem administrativy prezidenta Donalda Trumpa, který počítá nejen s anexí, ale i s rozhovory a ustavením palestinského státu na území, které po anexi zbude. Před tribunou v Jerichu se shromáždilo několik tisíc lidí, avšak velká část z nich odešla dřív, než byl program ukončen.

Jak se dá vysvětlit tato apatie, když palestinští politici nepřestávají zdůrazňovat, že anexe znamená konec palestinského snu o vlastním státě?

"Únavou. Manifestovat v centru Ramalláhu, počkat, až kamery zaberou rozhořčené účastníky a nakonec zjistit, že mluvíte sami k sobě. Politici slíbili, že vyjednají mír, a nedokázali to", takže vládne zklamání, říká analytik Núr Úda.

Palestinci s Izraelci podepsali v 90. letech v Oslu dohody, které měly napomoci konflikt vyřešit. Uplynulo ale více než čtvrtstoletí a Západní břeh je stále okupovaným územím, židovské osady se neustále rozšiřují a teď se připravuje jejich anexe. Jeden ze zemědělců v údolí Jordánu má pro apatii svou teorii: "Palestinská samospráva žádnou moc nemá, tak proč manifestovat?"

Analytik Ghasán Chatíb vysvětluje nezájem o protesty odcizením obyčejných Palestinců a politiků. K tomu přispívá i to, že se nekonají volby. Prezidentské ani parlamentní nebyly mnoho let kvůli neshodám mezi Ramalláhem a Gazou. Další příčinou je věkový rozdíl - zatímco politickou garnituru tvoří hlavně sedmdesátníci, v případě předsedy samosprávy Mahmúda Abbáse (85) až osmdesátníci. Průměrný věk obyvatel je nižší.

Podle průzkumu, který zveřejnilo jeruzalémské mediální a komunikační středisko, se 83 procent Palestinců domnívá, že je nutné uspořádat prezidentské volby. Devětasedmdesát procent je téhož názoru v případě voleb parlamentních. Více než 76 procent občanů je přesvědčeno o zkorumpovanosti samosprávy a na dotaz, komu důvěřujete nejvíc, odpovědělo ve prospěch Abbáse jen 13,3 procenta dotázaných. Více než 43 procent Palestinců nedůvěřuje nikomu.

Debata o anexi Palestince zastihuje v době, kdy většina z nich řeší i jiné problémy, upozornil Chatíb s poukazem na obtížné ekonomické poměry znásobené epidemií nemoci covid-19.

"Někteří anexi chápou jako další z izraelských kroků směřujících k upevnění okupace Předjordánska, jak to Izrael dělá měsíce a týdny při rozšiřování osad," řekl Chatíb. Jeho kolega Úda ale upozornil, že nedostatek mobilizace nemusí být jediný ukazatel nespokojenosti Palestinců. K tomu, aby vyšli do ulic, nepotřebují politiky a je známo, že "první intifádu (protiizraelské povstání z let 1987-1993) nikdo nepředpovídal".