Rusko je připraveno na válku v obtížných podmínkách. Vyhrálo by na celé čáře

Není divu prý proto divu, že Rusko připravuje svou armádu pro arktické operace lépe než kterákoliv jiná země. Během studené války byl Sovětský svaz připraven k boji v Arktidě - a to jak ve vzduchu, tak i na moři. Mnohé z těchto zbraní a mnoho odborných znalostí z té doby Rusku zůstaly, takže Kreml disponuje smrtící sadou schopností, připomíná NI.

Server proto představuje pět systémů, které by Rusko mohlo využít s cílem bránit své zájmy v arktickém oceánu v případě, že by došlo k válce.

Ledoborce

Jedním z nejdůležitějších prostředků pro přístup do Arktidy je ledoborec - a Rusko si zachovává nejrozsáhlejší flotilu ledoborců na světě. Oteplování neodstraňuje polární led, ale způsobuje, že pohyb ledu je plynulejší a méně předvídatelný. Když se přístup k Arktidě zlepší, zvýší se také obchodní zájem o využití regionu. Pohyb ledu a zvýšená frekvence pohybu vojenského i civilního bude vyžadovat přítomnost ledoborců mnohem více než kdykoliv předtím. Civilní a vojenské lodě budou vyžadovat podporu ledoborců, aby mohly pokračovat ve svých obvyklých úkolech, a v dohledné budoucnosti tak bude Rusko nejlépe vybaveno jako garant globálního přístupu k Arktidě.

Rusko provozuje čtyři jaderné oceánské ledoborce, které mají dostatečný výkon a rozsah pro podporu vojenských výprav přes Arktidu. Rusko má k dispozici také širokou škálu konvenčně poháněných ledoborců. Naproti tomu Spojené státy mají přístup pouze k třem ledoborcům Pobřežní stráže USA, Kanada je na tom podobně.

Ledoborce zaručují ruský vojenský přístup k Arktidě s jistotou, kterou nemá žádná jiná země. To dává Rusku velkou volnost při plánování své strategie v polární oblasti.

Ponorky projektu Akula

Někdy je nejlepší způsob, jak se vypořádat s ledem, je prostě se mu úplně vyhnout. Americké, britské a sovětské ponorky v době studené války v Severním ledovém oceánu sledovaly jedna druhou. Ruské ponorky mají rozsáhlé zkušenosti s prací v Arktidě a rozsáhlou podpůrnou strukturu ve starých sovětských základnách. Akula je monstrum, které může nést obrovský arzenál zbraní. I když byly tyto stroje postaveny v 80. letech může Akula efektivně bojovat proti ponorkám (buď pod ledem nebo na otevřeném moři), i proti lodím. Akula není tak tichá jako její západní protějšky, ale tento nedostatek kompenzuje velikostí a zbraněmi. Ruská severní flotila v současné době udržuje šest ponorek typu Akula.

MiG-31

I když mořský led zmizí, budou podmínky v Arktidě špatné pro letadlové lodě, což zvyšuje důležitost pozemních letadel operujících ze základen podél okraje Arktidy, MiG-31 Foxhound je sovětské dvoumístné nadzvukové stíhací letadlo vytvořené pro získání a udržení nadvlády ve vzduchu. Bylo navrženo jak náhrada strojů MiG-25 z jejichž konstrukce MiG-31 také vychází.

MiG-31 a jeho předchůdce byly navrženy tak, aby lovily a ničily americké bombardéry, které se pokusily proniknout sovětskou vzdušnou obranou. Toto letadlo má ve srovnání se staršími modely vynikající pohyb a vylepšené radary.

V boji s nejnovějšími vojenskými letadly USA páté generace by to tato ruská stíhačka samozřejmě neměla snadné. jenže americké stroje jednoduše nedoletí do místa boje, pokud nebudou mít pozemní základny. Dolet při vojenského využití MiG-31 je přibližně 1450 kilometrů. Letadlo je zároveň schopno letět rychlostí 3000 km/h.

Tu-95 / Tu-142

Tu-95 Bear je jedním z nejstarších stále funkčních letounů a stejně jako jeho námořní varianta Tu-142 se cítí jako doma na chladném zamračeném nebi Arktidy. Jsou vhodné pro operace v místech, kde je málo pozemních základen a kde nejsou ani letadlové lodě. Ve své klasické variantě Tu-95 může převážet protilodní a okřídlené střely. Co se týče Tu-142, ten může vykonávat protiponorkové operace. Díky doletu 4,8 tisíc kilometrů při vojenském využití se může Bear účastnit operací daleko za hranicemi doletu pozemních stíhaček. Očekává se navíc, že Tu-95 budou sloužit ještě několik desetiletí.

Speciální jednotky

Arktický oceán postrádá velké zemské masy a významná populační centra. Odstrašující klima dělá i z těch největších ostrovů prakticky neobyvatelné místo. Za těchto podmínek armáda nemůže použít pěchotu nebo obrněné formace. Místo toho jsou třeba útvary, které jsou mobilní a smrtící. Ruské speciální jednotky se již dlouho připravují k boji v Arktidě. 

Během studené války byly týmy Spetsnaz vyškoleny k útoku na zařízení NATO v Norsku, na Faerských ostrovech, Islandu i jinde. V posledních letech Rusko urychlilo výcvik speciálních sil určených pro nasazení v Arktidě. Ponorky, letadla a lodě mohou přivést do Arktidy členy speciálních jednotek, kteří jsou schopni kontrolovat a udržovat těžce dostupné oblasti, provádět průzkum a narušovat práci komunikačních zařízení protivníka. Speciální síly mohou také pomoci při pátracích a záchranných misích zaměřených na civilní pracovníky a týmy v nepřístupných oblastech.

Témata:  Rusko,  Arktida,  Tu-95 Bear,  Ruská armáda,  U.S. ARMY