reklama

Výzkum vědců z McMasterovy univerzity v kanadském Hamiltonu zveřejnil časopis Plos One.

Vědci rozdělili 27 mužů (pokus se ženami hodlají uskutečnit v budoucnu) se sedavým zaměstnáním na tři skupiny: první skupina cvičila intenzivně třikrát týdně po dobu 12 týdnů. Druhá skupina cvičila po stejné období umírněně a třetí skupina byla kontrolní a vědci od ní nepožadovali, aby měnila své zvyky. Cílem studie bylo zjistit, zda jsou mezi dvěma druhy cvičení rozdíly.

Intenzivní cvičení trvalo celkem deset minut, které byly rozděleny takto: třikrát dvacet vteřin intenzivního cvičení na rotopedu, mezi nímž byly vždy dvě minuty uvolněné jízdy, aby účastníci studie nabrali sil. Předtím měli dvě minuty na rozehřátí a potom tři minuty na odpočinek. Cvičení tedy trvalo celkem deset minut, ale jen jedna minuta byla věnována skutečně intenzivnímu a vyčerpávajícímu cvičení.

Při mírně zatěžujícím cvičení šlapali účastníci studie na rotopedu 45 minut vcelku a mírným tempem a měli stejnou dobu na rozehřátí a vydechnutí jako ti, kdo cvičili intenzivně. Po 12 týdnech cvičení byly výsledky mezi těmito dvěma skupinami pokusných osob velmi podobné, pokud jde o inzulínovou rezistenci, kardiorespirační zdatnost, glykemický index či vliv na svaly a další parametry.

"Na metabolické úrovni předurčuje vysoce intenzivní cvičení mnohem vyšší EPOC efekt (spotřeba kalorií po cvičení), a to vysvětluje větší kladné působení, které může být tímto typem tělesné aktivity dosaženo," vysvětluje profesor na Parmské univerzitě Gianfranco Beltrmi.

"Je však třeba zdůraznit, že cvičení s velmi vysokou intenzitou znamená i větší nebezpečí úrazu. Není tedy pro všechny, ale jen pro ty, kdo jsou ve velmi dobré fyzické kondici," citoval ho italský deník Corriere della Sera.

reklama