Největší bomba na světě je tak mohutná, že se jí děsí i její tvůrce

Ráno 30. října 1961 se vznesl čtyřmotorový turbovrtulový bombardér Tupolev Tu-95V. Jeho náklad byl tentokrát opravdu unikátní - bomba o hmotnosti 27 tun, délce osmi metrů a s průměrem dva metry. Munice musela být k letounu připevněna zezdola, protože se nevešla do nákladového prostoru.

CAR bomba byla výsledkem soupeření mezi USA a SSSR, kdysi spojenci ve druhé světové válce, v době studené války úhlavní nepřátelé. Nikita Chruščov měl tehdy velkolepé plány. Chtěl, aby se celý svět třásl strachy přes Sovětskými zbraněmi. Vydal proto jasný rozkaz: vytvořit tak velkou pumu, jakou svět ještě neviděl.

Úkolem byl pověřen fyzik Andrej Dmitrijevič Sacharov, který později proslul jako obhájce lidských práv, disident a hlavně odpůrce nukleárních zbraní. Práce na konstrukci začaly v roce 1954 a koncem října 1961 bylo vše připravené k otestování.

Testovací území se nacházelo na soustroví Nová země v Severním ledovém oceánu, kde dnes žije přes 2000 lidí. Oblast byla tehdy zvolena za hlavní sovětskou jadernou střelnici a kvůli vojenským účelům se muselo několik osad vystěhovat.

Pilot letounu, který přepravoval bombu, Andrej Durnovtsev, byl obeznámen s tím, že by mohl během mise položit život za vlast. Dvacet sedm tun těžký náklad byl doplněn gigantickým padákem vážící sám o sobě další tunu, který měl zbrzdit pád bomby, což mělo bombardérům poskytnout dostatek času na to, aby unikly atomovému peklu. Šance na přežití byla nižší než 50 procent.

K výbuchu došlo v 11:32 moskevského času a záblesky byly viditelné až tisíc kilometrů daleko. Opuštěné vesnice byly zcela zničené. Přítomný reportér k tomu řekl: "Mraky pod letadlem i v dálce prořízl silný blesk. Světlo se začalo rychle šířit a mraky se stávaly průhlednými. Objevila se obrovská oranžová koule, silná a agresivní jako Jupiter klesala rychle dolů. Neustále rostla a zdálo se, že pohlcuje celou zemi. Divadlo bylo fantastické, neskutečné a nadpřirozené." Radiovou komunikaci se podařilo v okolí obnovit za více než hodinu.

Dnes se má obecně za to, že otestovaná bomba měla sílu kolem 57 megatun TNT. Původní plány přitom počítaly s dvakrát větším obrem. Výbuch gigantických rozměrů se nedal utajit a brzo na to se snesla kritika, zejména ze strany USA a severských států jako je Švédsko. Naštěstí se jednalo o jeden z "nejčistších" jaderných testů.

Hlavnímu tvůrci, Andreji Sacharovi, dělal starosti zejména radioaktivní spad. Zasloužil se proto také o to, aby se s větší 100 megatunovou CAR bombou nakládalo pouze teoreticky. Právě starost o budoucnost mladé generace započala jeho cestu od prominentního sovětského výzkumníka k režimem potlačovaného disidenta.

Sacharov byl horlivým zastáncem mezinárodní smlouvy z roku 1963, která zakázala další pozemní jaderné testy. Otevřeně také kritizoval šíření jaderných zbraní. V roce 1975 získal dokonce jako první Rus v historii i Nobelovu cenu míru, sovětské úřady mu ovšem nedovolily ocenění převzít.

I bez Sacharových intervencí by však Sovětský svaz od dalšího vývoje CAR bomby upustil. Byla to nejničivější zbraň, jakou kdy lidstvo vyrobilo, ale zároveň byla taky příliš velká na to, aby se s ní dalo manipulovat v praxi. Bombardéry by neměly dostatek paliva k převozu bomby do vzdálených cílů a na cestu zpět, piloti by tak byli posíláni na sebevražedné mise. Armádní technologie se tehdy už vydala jiným směrem - víc záleželo na přesnosti zásahu a testování mezikontinentálních střel, které unesou jen mnohem lehčí pumy.

Témata:  Sovětský svaz,  výbuchy jaderné zbraně,  jaderný výzkum,  jaderné zbraně