reklama

Pochybení přiznala americká vesmírná agentura v roce 2006. Přistání bylo v televizi přenášeno živě, zároveň se však nahrávaly záložní pásky pro případ, že by se něco během přenosu pokazilo. Protože se však nevyskytly žádné potíže, nebyly záložní pásky s originálním materiálem považovány za příliš důležité.

V osmdesátých letech byly pásky nejspíše magneticky vymazány a přehrány, což byl vcelku běžný postup používaný pro ušetření finančních prostředků. Na páskách nicméně nebyl zachycen filmový obraz jako takový, nýbrž jen vysílaný signál.

Vědci přesto věřili, že by právě s jeho pomocí mohli obnovit původní záběry ve vyšší kvalitě. Signál SSTV, který byl na páskách uložen, totiž svojí kvalitou výrazně převyšoval obraz, který mohli diváci vidět při přenosu na své obrazovky.

To rozpoutalo několikaletou honbu za originálními záznamy. Nakonec však zaměstnanci NASA museli přiznat, že byly nejspíše na vždy ztraceny. Na začátku osmdesátých let totiž agentura neměla dostatek kazet, na něž by mohla zaznamenávat data ze stále se zvyšujícího počtu satelitů, a opakovaně tak používala staré a již nepotřebné pásky.

Právě mezi nimi se pravděpodobně ocitly i ty zachycující misi Apolla 11 a první kroky Neila Armstronga po Měsíci. Poté, co NASA přijala skutečnost, že jsou pásky ztracené, řešilo se, jak zkvalitnit dostupné záznamy. Odborníci, kteří se specializují na digitální čištění nakonec využily dostupné televizní nahrávky a další materiály s jejichž pomocí záznamy „zrestaurovali“.

Tyto vyčištěné záběry byly zveřejněny NASA při příležitosti 40. výročí přistání na Měsíci. Oproti do té doby dostupným záběrům například došlo k navýšení kontrastu a omezení šumu.

3 komentáře (Poslední 20.01. 18:42) Napište svůj názor

reklama