reklama

Na začátku 60, let se Američané ocitli ve svízelné situaci. V jejich arzenálu citelně chyběl lehký prostředek podpory pěchoty jako byl sovětský PT-76, který by bylo snadno přepravit na různá místa na světě. Roku 1965 proto Pentagon vyčlenil pro firmu General Motors Corporation (GMC) tehdy závratných 114,5 milionu USD, aby pro něj AR/AAV (Armored Reconnaissance/Airborne Assault Vehicle) tedy obrněné průzkumné/útočné výsadkové vozidlo vyvinula. GMC spojila tehdejší nejmodernější technologie a vznikl M551 Sheridan. Ten na papíře měl díky svým specifikacím a parametrům ovládnout bojiště.

Sheridan měl na délku 6,3 metru, na šířku 2,8 metru a vysoký byl 2,3 metru. Mezi obrněnými vozidly té doby to tedy jistě nebyl žádný obr. Hmotnost byla 15,2 tuny. Poměrně nízké hmotnosti nového tanku bylo dosaženo kombinovanou konstrukci vozidla, kdy pasový podvozek byl vyroben z hliníku a věž z oceli.

V kombinaci se silným šestiválcovým motorem Detroit Diesel (General Motors) 6V53T s výkonem 300 koní byl Sheridan nejen velmi obratný, měl v jakémkoliv terénu vysokou průchodnost, ale byl především velmi rychlý a maximální rychlost dosahovala 70 kilometru v hodině a dojezd s plnými nádržemi byl 560 kilometrů. Stroj byl schopen i plavat, i když na rozdíl od jeho sovětských protějšků vyžadoval před překročením vodních překážek přípravu. Posádku tvořili čtyři muži. Velitel, střelec, nabíječ a řidič. Jedno vozidlo vyšlo na 300 000 dolarů.

To, co mělo udělat ze Sheridana postrach nepřátel, měla být jeho zbraň. Tou byl kanón ráže 152 milimetrů M81, který byl schopen střílet tehdy supermoderní celospalitelný náboj, tak protitankové střely MGM-51 Shillelagh. Později kanón dostal i laserový zaměřovač. Zásoba munice byla 20 kusů dělostřelecké munice a 9 střel Shillelagh. Vedle toho byl v tanku namontován i kulomet ráže 12,7 milimetru se zásobou 1000 kusů munice a kulomet 7,62 milimetru se 3000 kusy munice.

Jednalo se tedy o skutečně impozantně vyzbrojené vozidlo a armáda z něj byla nadšena. Rovnou se tedy pustila do polních testů v tehdy právě probíhající válce ve Vietnamu. První Sheridany dostal 11. pluk obrněné kavalérie a 3. rota 4.kavalérie v roce 1969. V roce 1970 bylo ve Vietnamu již 200 Sheridanů. Brzy se začaly objevovat problémy, které vozidlo značně znehodnocovaly a táhly se s ním až do konce jeho kariéry.

Největší z nich byly potíže s kanónem M81 a jeho municí. Munice, která v suchém prostředí byla naprosto bezproblémová. V džungli Vietnamu vlhla a při střelbě se úplně v hlavni kanonu nespálila. Často potom docházelo k zpětnému zášlehu, což několikrát vedlo ke zničení celého vozidla. Hlavice náboje také často odpadávala od prachové části.

Řešení bylo vskutku šalamounské. Náboje se začaly dodávat v nylonových taškách, které měly zabránit vlivu tropického klimatu na ně. Později dostal tank speciální systém profukování hlavně.  Rakety systému Shillelagh nebyly ve Vietnamu raději ani zkoušeny. Předpokládalo se, že na boj proti tankům nedojde.

Problémy však byly i se samotným kanónem. Zbraň byla na vozidlo příliš velká a měla obrovský zpětný ráz. Někdy docházelo i k poškození mechanismu otáčení věže. Systém automatického nabíjení kanónu trpěl častými poruchami a kadence palby byla omezena na pouhé 2 rány v minutě. Starší M48 Patton dokázal vystřelit až 10 ran v minutě. Elektroinstalace stroje v tropech často selhávala.

Rozporuplně si vedla i konstrukce vozidla. Tankisté oceňovali vysokou pohyblivost vozidla v těžkém terénu. Na druhou stranu nebylo vozidlo odolné a vystřel z RPG pro něj znamenal téměř jistý konec. Stejně tak najetí na minu, které tank M48 poškodil, ale posádka přežila, byl pro M551 fatální. Z 200 nasazených tanků bylo ve Vietnamu ztracena plná polovina, což byl jeden z nejhorších výsledků z nasazených strojů.

I přes tyto značně rozporuplné výsledky Sheridan ve výzbroji zůstal. Výroba v letech 1966 až 1970 dala celkem 1162 strojů a celý program vyšel na 1,3 miliardy USD. Navíc za M551 neměla armáda odpovídající náhradu. Během let se zbývající kusy soustředily v Kalifornii, kde sloužily u 82. výsadkové divize a ve výcvikových jednotkách, kde hráli roli nepřítele. Roku 1989 byly Sheridany shozeny na padácích v bojových zónách při invazi do Panamy. Posledního nasazení se pak Sheridany dočkaly v roce 1991 při operaci Pouštní bouře. Dokonce vystřelily i 6 střel proti nepříteli.

To však byla již jen labutí píseň stroje, od kterého si americká armáda tolik slibovala.  Sheridan byl totiž jako jediný díky své nízké hmotnosti schopen rychlé přepravy na bojiště. Jinak velkou bojovou hodnotu neměl a snadno zničit jej mohly i zastaralé irácké tanky T-54. V roce 1998 byly poslední M551 staženy z činné služby u 82. výsadkové divize a přesunuty do zálohy.

 Poslední stroj byl ze zálohy americké armády vyřazen v roce 2003. Mnoho Sheridanů bylo předáno do muzeí a část z nich byla potopena do moře, kde mají sloužit jako základ pro vznik nových korálů a atrakce pro turisty. I přes své jasné nedostatky M551 Sheridan vydržel ve službě 32 let. Nebylo to však dáno jeho vysokými kvalitami, ale tím, že americká armáda za něj jednoduše nedokázala najít adekvátní náhradu za rozumnou cenu. Sheridan je dodnes považován za jedno z nejkontroverznějších vozidel, které měla americká armáda ve výzbroji. 

Loading...

0 komentářů Napište svůj názor

reklama