Černá vdova měla drtit ruské stíhače, ale Američané ji nechtěli. Bude létat v Japonsku?

Nový stroj měl mít do té doby nevídané charakteristiky. Stíhačka měla bez přídavného spalování dosáhnout rychlosti zvuku a vydržet v této rychlosti i daleký přelet a boj. Samozřejmostí bylo využití stealth technologií a omezení radarového obrazu. Vedle toho mělo mít letadlo i vysoké manévrovací schopnosti a nové sovětské stroje vymanévrovat. Protože se počítalo i s přistáním letadla na letadlových lodích měl být stroj schopen přistát na 610 metrech. Vedle toho měla být snadná i údržba stroje. Cena jedné stíhačky měla být 40 milionů dolarů. Vítěz soutěže ATF měl nahradit stíhačky F-15 a stát se první stíhačkou 5. generace ve službě.

Do soutěže ATF se přihlásilo celkem šest zájemců: Lockheed, Boeing, General Dynamics, McDonnell Douglas, Northrop, Grumman a Rockwell. V říjnu 1986 byly vybrány návrhy firem Lockheed a Northrop jako finalisté soutěže. Obě firmy dostaly 50 měsíců na vývoj a stavbu prototypů. Northrop měl značně usnadněnou práci. Podílel se na vývoji stíhačky F/A-8 a stealth bombardéru B-2 Spirit. Brzy začal vznikat skutečně unikátní stroj. Navíc se jako partner do projektu zapojil i McDonnell Douglas.

Northop/ McDonnell Douglas YF-23 byl jednomístný stíhač s křídlem ve tvaru diamantu. To bylo nejen vhodné pro let ve vysokých rychlostech, ale snižovalo radarový odraz letadla. Rozpětí YF-23 bylo 13,29 metrů a délka 20,54 metru. Stroj měl vysoce pokročilou avioniku a systém fly-by-vire bez mechanických záloh. Stroj byl kvůli vysoké manévrovatelnosti záměrně nestabilní. YF-23 měl plovoucí ocasní plochy. Ty zároveň kryly motory a snižovaly tepelnou stopu stroje.

První prototyp měl dva motory Pratt & Whitney YF119 a druhý byl vybaven dvěma motorů General Electric F120 s výkonem 156 kN. S prvním typem motorů bez forsáže stroj zvládl dosáhnout rychlosti 1,48 Machu. S motory F120 dokonce 1,58 Machu. Maximální rychlost byla 2335 kilometrů v hodině tedy 2,2 Machu. Nevýhodou motorů bylo, že neměly vektorování tahu a měly tudíž nižší manévrovací vlastnosti. Celé letadlo bylo pokryto speciální hmotou pro redukci radarového odrazu. Ze stejného důvodu byl ze speciálního materiálu i překryt pilotní kabiny, který byl pokryt i tenkou vrstvičkou zlata.

Pilotní kabina byla vyvýšená, byl z ní vynikající výhled a byla vybavena HUD displejem. Aby byl snížen radarový odraz stroje byla výzbroj umístěna v pumovnici. Stroj měl nést až šest raket AIM-120 AMRAAM nebo čtyři rakety AIM-9 Sidewinder. Ty mohly být použity i v nadzvukové rychlosti. V pravé přední části trupu se měl nacházet 20 milimetrový kanón M61 Vulcan. Dolet stroje byl 4500 kilometrů a mohl být prodloužen doplněním paliva za letu. Nástavec na doplnění paliva byl za kabinou. Dostup byl 19 500 metrů.

Northop se snažil ušetřit a části podvozku a kokpitu byly použity z letadel F/A-18 a F-15. Testy prototypů začaly v roce 1990. První prototyp byl pojmenován Black Widow II, což měla být pocta letounu z 2. světové války a oficiální bojové jménem stroje, a druhý prototyp byl podle kamufláže nazván Gray Ghost nebo Spider. Porovnávací testy s prototypem firmy Lockheed YF-22. Letadla provedla celkem padesát vzletů a nalétala 62 hodin. YF-23 byl rychlejší a měl lepší stealth vlastnosti. YF-22 měl naopak lepší manévrovatelnost a byl celkově váženější a vhodnější pro vzdušné souboje.

V dubnu roku 1991 byl vyhlášen prototyp YF-22 za vítěze. Někteří dodnes tvrdí, že YF-23 byl lepší a pokročilejší stroj. Tvrdilo se také, že Lockheed měl lepší marketing a letectvo bylo na Northrop rozzlobeno za zvyšování rozpočtu a nákladů na B-2 Spirit. Na nové stíhačky s však letectvo muselo počkat. F-22 byl zařazen do výzbroje až v roce 2005 a bylo jich vyrobeno jen 195.

I přesto, že oba prototypy YF-23 skončily v muzeích Northop rozhodně ještě svůj projekt zcela neodepsal. V roce 2004 americkému letectvu nabídl, že YF-23 přestaví na lehký bombardér. Firma byla ovšem zdvořile odmítnuta. V roce 2018, Japonsko oznámilo, že plánuje vývoj vlastní stíhačky 5. generace. Podle neoficiálních zvěstí se jedná i s firmou Northop, která by mohla svůj výzkum zemi vycházejícího slunce prodat. Existuje tedy velká šance, že by se potomek YF-23 skutečně mohl ještě podívat na oblohu. Ovšem místo hvězd by měl výsostné znaky země vycházejícího slunce.

Témata:  USA,  Northrop YF-23,  letadla budoucnosti,  letectví a letadla,  letectví