F-20 Tigershark byl špičkový stíhač. Zabila ho nízká cena!

Jenže tu byl problém. Američané neměli na světovém trhu s vojenskou leteckou technikou co nabídnout. Brzy je z jejich tradičních odbytišť začaly vytlačovat jiné země. A to nejen Francie s Mirage III, ale i Sověti s MIGy a Číňané, s primitivními, ale levnými stroji. Roku 1979 proto prezident Jimmy Carter schválil program FX.

Vláda se rozhodla podpořit vývoj stíhačky, se kterou by oficiálně neměla nic společného, a nebyla by v ní použita žádná supermoderní technologie z nejmodernějších strojů amerického letectva. Letadlo tak mohlo být volně exportováno bez souhlasu Senátu. General Dynamics přišel s „očesanou“ verzí stíhačky F-16/79.  Tento Fighting Falcon měl méně výkonný motor a starší senzory a avioniku.

Firma Northrop se naopak pustila do modernizace své starší stihačky F-5E Tiger II. Její prototyp vzlétl sice již v roce 1959, ale na začátku 80. let se jednalo stále ještě o stroj s velkým potenciálem. To ostatně prokázal i další vývoj. Rozměry nové F-5 G později přeznačené na F-20 Tigershark zůstaly prakticky stejné jako u F-5, tedy rozpětí 8,13 metru a délka 14,4 metru.

Hlavní viditelný rozdíl byl v tom, že Tigershark, měl na rozdíl od svého předchůdce, který byl dvojmotorový, jen jeden motor. Ten byl však daleko výkonnější a dával F-20 naprosto nové bojové perspektivy. General Electric F404-GE-100 s tahem 76 kilo Newtonů byl původně vyvinut pro F-18 Hornet. Zatímco F-5 dosahovala maximální rychlosti 1,63 machu, F-20 překonala 2 machy. Maximální dolet s použitím přídavných nádrží byl 2759 kilometrů.

Filozofie stroje byla poskytnout uživateli moderní stroj, který je zároveň levný nejen díky pořizovací ceně, ale i jeho provozu. F-20 měl být vzhledem k značně omezeným prostředkům zákazníků i nenáročná na údržbu.

Lze říci, že zadání konstruktéři více než splnili. F-20 dostala nový radar a vylepšenou avioniku. Kabina pilota byla vybavena novým průhledovým displejem a dvěma přehledovými displeji, které nahradily klasické „budíky“. Nový byl i radar. General Electric AN/APG-67 dokázal zachytit cíl i za hranicí horizontu a vést boj proti cílům za ním. Tím tak značně vzrostla bojová hodnota stroje.

Posílena byla i konstrukce stroje, ve které byly poprvé použity i sklolaminátová vlákna. Hmotnost prázdného stroje tak byla udržena na přijatelných 5,9 tunách a maximální nosnost zbraní byla úctyhodných 3,6 tuny- Zbraně stroj mohl nést na pěti nosnících. F-20 mohl být vyzbrojen všemi tehdejší nejmodernějšími zbraněmi a bojovými systémy včetně střel vzduch-vzduch AIM-9, protilodní střelu RMG-84 Harpoon či střelami vzduch-země AGM-65 Maverick. Schopnost F-20 nést AIM-7 Sparrow s dlouhým dosahem a zasáhnout cíl za horizontem dokonce získala F-16 až v roce 1989.  Kanónovou výzbroj tvořily dva 20 milimetrové kanóny Pontiac M39A2 v přídi stroje se zásobou 280 kusů munice.

Testy prokázaly, že F-20 se prostě povedl. Stíhač byl daleko lepší manévrovací schopnosti než jeho předchůdci a vyrovnal se ranným verzím  F-16. Při manévrech v nadzvukové rychlosti byl F-20 dokonce o téměř 50 % lepší než jeho předchůdce F-5. Pro stroj však především mluvily jeho provozní vlastnosti a ekonomika. Zatímco F-16 vyšel v roce 1980 na 15 milionů dolarů a F-15 dokonce na 30 milionů, F-20 stál 10,7 milionu dolarů.  Stroj spotřeboval o 53% méně paliva než F-16, potřeboval méně údržby a školeného personálu ke svému provozu.

Vývoj šel úspěšně kupředu. Co se změnilo, byla politika. Po napadení Afghánistánu Sovětským svazem a po nástupu prezidenta Ronalda Reagana se uvolnila i americká zbrojní politika. Spojenci jako Pákistán, Řecko, Turecko, země NATO nebo i Venezuela žádaly jen to nejlepší. A tím byl F-16. I přes enormní snahu, kdy byl F-20 nabízen 28 zemím, se nenašel žádný zákazník. Roku 1986, po vyrobení třech prototypů, byl celý program zrušen. Firmu Northop vyšel na 1,2 miliardy dolarů.

Odborníci se shodují, že F-20 byl nejlepší nikdy sériově nevyráběný stroj. Splňoval nejen nejvyšší bojové nároky, ale byl i ekonomický. Proti touze po výkonnější F-16 však neměl šanci. Některé části projektu, jako například radar, byly poté využity při vývoji jiných strojů. Do dnešních dnů se zachoval jeden F-20, který je vystaven v Kalifornském muzeu vědy v Los Angeles. 

Témata:  letectví a letadla,  F-20 Tigershark,  USA,  studená válka