Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Jak by proběhl celosvětový konflikt? Podle vědců úplně jinak, než si myslíme

válka
válka
Foto: Pixabay

Jadernou válku si nikdo nepřeje, ale v politických turbulencích současného světa se může stát cokoliv. Vědci se otázkou destrukce planety jadernými raketami seriózně zabývají. Planeta totiž zažila již několikrát "konec světa".

Vzpomenout můžeme například dinosaury. Druh, který dominoval veškerému životu na planetě náhle zmizel, kvůli ekologické katastrofě. K něčemu takovému může dojít opakovaně, ovšem člověk se svým vědecko-technologickými možnostmi může podobným katastrofám zabránit. Uvedl to v komentáři pro BBC.com odborník na světová rizika a ředitel GCRI (Global Catastrophic Risk Institute) Seth Baum.

I v současnosti a blízké budoucnosti se může lidstvo dostat do podobného ohrožení jako dinosauři a to vlastním přičiněním. Jaderné zbraně, globální oteplování, pandemie způsobené bioinženýrstvím nebo nekontrolovaný rozvoj umělé inteligence je jen stručná ukázka nebezpečí, které by mohly vést k vyhubení lidstva.

Jakým způsobem je o globálních katastrofách potřeba uvažovat uvedl vědec Seth Baum na příkladu války jadernými zbraněmi. Dnes disponuje jaderným arzenálem Čína, Francie, Indie, Izrael, Severní Korea, Pakistán Rusko, Velká Británie a USA. Při tom 90 % jaderného arzenálu vlastní USA a Rusko. Pokud by jen tyto země využili veškerou atomovou munici, vybuchla by zeměkoule hned několikrát.

Jenže tento scénář je zcela nepravděpodobný. Riziko je daleko sofistikovanější. Po jaderné válce by velká část povrchu pravděpodobně nebyla útokem bomb zasažena vůbec. Například řada státu Jižní a Latinské Ameriky není ani spojencem ani nepřítelem žádné z jaderných velmocí, tudíž by nebyl důvod na jejich území útočit. Stejně tak není pravděpodobný jaderný útok na řídce obydlené či neobydlené oblasti (ruská tajga, oblasti amerického středozápadu apod.).

Zničena by pravděpodobně byla pouze větší města. Jenže jen takovýto „drobný“ jaderný zásah by velmi výrazně ovlivnil globální ekonomiku. Ta je extrémně efektivní ve stabilních vodách dneška, ovšem jen malé vychýlení této stability znamená zásadní problém pro fungování globální ekonomiky. Útok jadernými hlavicemi by navíc byl opravdu značným vychýlením současné stability.

Následovalo by nevratné poškození životního prostředí. Jaderné výbuchy by přesunuly obrovské množství prachových částí až do výšky 20 km nad rovníkem. Z této části atmosféry již žádný déšť prach nesmyje. Na planetu by dopadalo méně slunečních paprsků spojené s ochlazením povrchu a ve výsledku nevyhnutelný nedostatek potravin a globální hladomor.

Lidé, kteří v současnosti nejvíce těží z technologického pokroku a globalizované ekonomiky (tj. především obyvatelé Evropy, USA, Japonska apod.) by se stali nejohroženějšími. Naopak lidé schopni si samostatně obstarat jídlo např. pěstováním by měli velkou šanci situaci překonat.

Podle Setha Bauma totiž katastrofy mají tendenci k řetězení. Jinými slovy náhlým výbuchem atomové bomby civilizace nezanikne, ovšem v důsledku řady dalších událostí ano. Podobný scénář řetězení katastrof, tak může následovat například kvůli globálnímu oteplování.

Témata:  Země 1 výbuchy jaderné zbraně

Související

Aktuálně se děje

8. dubna 2026 19:42

Ornella Koktová má v rodině kvůli vymyšlenému těhotenství údajně peklo

Rodina Štikových prochází dalším veřejným skandálem, v jehož centru tentokrát stojí Ornella Koktová. Ta během Velikonoc na svých sociálních sítích zveřejnila informaci, že její mladší sestra Charlotte je v jiném stavu. Celou věc navíc prezentovala jako obranu sestry před útoky jejich matky Moniky Binias. Jak se však záhy ukázalo, zpráva o těhotenství byla nepravdivá, což potvrdil i otec obou sester Michal Štika.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy

Posádka mise Artemis II poslala na Zemi nové úchvatné fotky

OBRAZEM: Úchvatné fotky, jaké lidstvo ještě nevidělo. Posádka mise Artemis II poslala na Zemi nové snímky

Mise Artemis II včera přepsala dějiny kosmonautiky, když úspěšně dokončila očekávaný průlet kolem Měsíce. Čtveřice astronautů se v modulu Orion přiblížila k měsíčnímu povrchu na vzdálenost pouhých 6 545 kilometrů. Tento manévr nebyl jen technickým triumfem, ale i rekordním počinem – posádka dosáhla vzdálenosti přibližně 406 742 kilometrů od Země, čímž překonala dosavadní rekord legendárního Apolla 13 z roku 1970.