reklama

Kosmická stanice Skylab v letech 1973 a 1974 kroužila po oběžné dráze země, a byla pro americký kosmický program náhradou za zrušený program Apollo. Na oběžnou dráhu ji vynesla raketa Saturn V, původně určena pro let na Měsíc, 14. května 1973.  Vědci na stanici zkoumali celou řadu problémů spojených s dlouhodobým pobytem ve vesmíru a jeho vlivem na lidské tělo, sledováním Země a Slunce, výzkumem gravitace a celou řadou drobných experimentů.

Na Skylabu se vystřídaly celkem tři posádky. Ta třetí, označená Skylab 4, se zapsala do historie nejen dosažením rekordu v době pobytu ve vesmíru, ale i řadou problémů, kterou s ní NASA měla. Plány pro třetí misi byly skutečně ambiciózní. Zatímco předešlé posádky na palubě Skylabu strávily 28 a 60 dní, třetí posádka, ve složení velitel Gerald Carr, pilot William Pogue a vědec mise Edward Gibson měla ve vesmíru strávit plných 84 dnů.

Jejich vesmírná mise se začala 16. listopadu 1973. Když astronauti přistáli na stanici, zjistili, že jim zanechala předchozí posádka malé vtipné překvapení: figuríny z odpadu s jejich jmény. Legrace ovšem brzy skončila. Pilotovi Pogueovi se po večeři udělalo nevolno a pozvracel se. To bylo závažné ohrožení mise. Pokud by se zvratky dostaly do přístrojů, mohly je zkratovat a vyvolat požár, který by mohl celou posádku zahubit. Pogue by také mohl případnou nemocí nakazit ostatní astronauty, což bylo v této době neznámá, a mohlo to mít na posádku netušené následky.

Astronauti, kteří se obávali neustálého „obtěžování“ od lékařů nebo dokonce přerušení mise se vše rozhodli řešit po svém. Zvratky uklidili, vyhodili do vesmíru a o celé události se řídícímu středisku nezmínili. Problém byl však v tom, že kosmická stanice Skylab měla jednu novinku. Stanice byla vybavena záznamovým zařízením, která zaznamenalo veškeré chování a slova posádky. Při analýze na zemi tedy samozřejmě všechno prasklo. Velitel astronautů  Alan B. Shepard přistoupil k bezprecedentnímu kroku a poprvé v historii astronauty ve vesmíru pokáral!

Poté se vztah Hustonu s posádkou jenom horšil. Základní příčinou byl itinerář. Jeden den jejich pobytu vyšel v dnešní měně na na 22, 7 milionu dolarů, a tak se NASA snažila využít každou minutu a den měl pro ni 50 hodin. Již když posádka přistála na stanici, měly pokusy na ní měsíční skluz, který měli Carrovi muži dohnat. To ovšem posádce neřekly! Posádka měla každých deset dní nárok na volný den, kdy si mohla dát sprchu, což byla tehdy ve vesmíru naprostá a žhavá novinka a relaxovat. To ovšem NASA nerespektovala a nutila muže pracovat  i 16 hodin denně.  

Nespokojenost posádky podtrhovaly i další problémy. Skylab přišel o dva gyroskopy ze tří a byla poškozena anténa. Potřebné opravy opět posádka musela dělat ve svém volném času, i když to mohla započítat do časů testu křesla pro pobyt ve vesmíru. Gibson a Pogue, kteří se vydali do prostoru, neměli dostatečný výcvik, byli unaveni a oprava se moc nezdařila. Posádka měla i jiné nepříjemnosti. Carr nesnášel svojí astronautskou kombinézu. Ta byla nejen nepraktická a v kapsách nešlo nic uložit. Měla především odpornou hnědou barvu. „Proč nemůžeme mít barevná trička?“, ptal se kolegů Carr.

K morálce posádky nepřispěla ani strava. Ta sice podle nich byla docela chutná, ale málo kořeněná. Astronauti chtěli sůl, pepř a koření! Dalším problémem byly ručníky. Ty nebyly dostatečně savé a neskutečně škrabaly, stěžoval se Pogue. Neustálý tlak na posádku vedl k narůstajícím chybám v práci a výkonu astronautů. Měli zakázáno z orbity fotografovat některé přísně tajné základny na území USA. Jeden z nich však v únavě omylem vyfotil i legendární Oblast 51, což vedlo k dalším hádce s Houstonem.

„Není tu možné dělat profesionální práci,“ stěžoval si Pogue ve zprávě poslané na zemi. "Létáme z jednoho koutu lodi do druhého, aniž bychom měli čas na jakoukoliv přípravu.“ Posádka byla brzy letargická a tlak na její výkony stoupal. Letargie se změnila ve vztek.  Muži se začali bouřit. Přestali se na znamení protestu holit, a zprávy na Zemi byli čím dál úsečnější a konfrontační. Pohár trpělivosti přetekl 28. prosince 1973. To měli mít další volný den. Ten jim ovšem pozemní středisko zrušilo.  Posádka po dalším nátlaku na větší výkony prostě vypnula komunikaci!

Ta zůstala hluchá po 93 minut. Teprve po této stávce dostala posádka den volna. Tu astronauti využili k odpočinku a sledování Země a Slunce. Po zbylých 6 týdnů ve vesmíru již NASA muže tolik nezatěžovala. 2. února 1974 Carr se svými muži poslal Skylab na vyšší oběžnou dráhu, aby byla stanice připravena pro další posádku a vrátila se na Zemi.

Skylab měl své dohry. V první řadě se ani jeden kosmický rebelant do vesmíru již nikdy nepodíval. Skylab zůstal opuštěn a žádná posádka se na něj již nikdy nepodívala. Stanice zanikla až v roce 1979 po ztrátě kontroly během sluneční bouře. Vše je ovšem k něčemu dobré. Problémy s posádkou měly důsledky pro další lety.

NASA se poučila při dlouhodobých pobytech v kosmu mají posádky vždy pevný čas na odpočinek a nejsou přetěžovány. Před letem dochází i k důkladnému výcviku a zkouškám pokusů, které mají proběhnout ve vesmíru.  Zároveň se snaží středisko vyhnout zbytečným konfliktům.  Posádky také dnes mohou mít na oběžné dráze i vlastní oblečení, dochucovadla a ručníky už neškrábou a sají.     

Loading...

4 komentáře (Poslední 06.10. 09:54) Napište svůj názor

reklama