Bulharsko míří do eurozóny, proč jiné státy ne? Konvergenci přitom zvládly i země mimo EU

Bulharsko se stává další zemí, která přijme euro. Evropská unie nedávno schválila jeho vstup do eurozóny a od začátku příštího roku Bulhaři vymění své tradiční levy za společnou evropskou měnu. Ekonomové Pavel Kuchař a Libor Žídek pro EuroZprávy.cz uvedli, že jde o očekávaný krok, protože Bulharsko usilovalo o přijetí eura dlouhodobě a jeho národní měna byla již pevně navázána na euro.

Stále ale platí, že Bulharsko je jedna z méně ekonomicky výkonnějších zemí Evropy, v adaptaci na euro mu to ale nepřekáželo. Obecně síla či velikosti ekonomiky není tím hlavním určujícím faktorem, naopak jde spíše o to, zda země je ochotná naplňovat jednotlivé podmínky nebo ne.

„Bulharsko má od roku 1997 kurzový režim, takzvaný měnový výbor, kde je bulharské leva de facto pevně fixováno na nejdříve německou marku a následně na euro. V tomto kurzovém režimu centrální banka vypouští do oběhu leva v případě zvýšení devizových rezerv, a naopak leva stahuje, pokud má rezerv méně,“ vysvětlil Žídek z brněnské Masarykovy univerzity.

To ale neznamená, že na tom Bulharsko bude ekonomicky lépe. „Samozřejmě, samotné euro není všelék, Bulharsko pořád zůstane relativně chudší zemí EU a spoustu práce má ještě před sebou. Ale vstupem do eurozóny odpadne pár ‚papírových‘ překážek. Nebude nutné měnit peníze, řešit dvojaké cenovky a kurzové přepočty,“ doplnil Kuchař.

Bulharsko patří mezi ekonomicky nejméně výkonné země Evropské unie, pokud jde o HDP na obyvatele. Podle aktuálních údajů Mezinárodního měnového fondu se v tomto ukazateli nachází až na konci unijního žebříčku – překonává ho i Rumunsko, celkově je přibližně na 60. místě ve světě. Pro srovnání, HDP na hlavu je zde zhruba dvakrát nižší než v České republice, která si v rámci EU vede výrazně lépe.

Přesto bulharská ekonomika zůstává zajímavým případem, i přes svou relativní chudobu se HDP na obyvatele pohybuje nad úrovní takových velmocí, jako je Čína nebo Brazílie, které jsou v globálním měřítku často vnímány jako dynamicky rostoucí ekonomiky.

Tento paradox ukazuje, že Bulharsko sice patří v rámci EU k nejchudším členům, ale jeho ekonomika dokázala překonat velké světové hráče, jejichž úspěchy jsou mnohdy přeceňovány. Přijetí eura by pro Bulharsko mohlo představovat důležitý krok ke stabilizaci hospodářství a lepšímu propojení s ostatními zeměmi eurozóny. Zároveň ale vyvolává otázky, zda euro skutečně přinese kýžený hospodářský růst, nebo zda se Bulharsko bude muset nejprve vypořádat s domácími výzvami, jako jsou nízké mzdy, nedostatečná produktivita a pomalé tempo reforem.

Co země musí podstoupit, aby mohla přijmout euro?

Před vstupem do eurozóny musí každá země splnit několik základních kritérií. Prvním je cenová stabilita. Průměrná inflace nesmí přesáhnout průměr tří nejlepších zemí eurozóny o více než 1,5 %, díky čemuž se má zajistit ochrana eurozóny před přílišným růstem cen.

Dále je třeba udržet veřejné finance pod kontrolou – rozpočtový schodek nesmí přesáhnout 3 % HDP a veřejný dluh nesmí být vyšší než 60 % HDP, aby se předešlo nadměrnému zadlužování, které by mohlo destabilizovat eurozónu.

Třetím kritériem je stabilita směnného kurzu. Země musí nejméně dva roky bez vážných otřesů setrvat v mechanismu ERM II a tím prokáže, že zvládne udržet kurz své měny pod kontrolou a její ekonomika je stabilní.

ERM (Exchange Rate Mechanism) je systém navázání měny členské země Evropské unie na euro, který pomáhá zajistit stabilitu směnných kurzů před přijetím eura. ERM I vznikl v roce 1979 a sloužil ke koordinaci měnových politik a stabilizaci měn jednotlivých zemí vůči sobě.

V roce 1999 jej nahradil systém ERM II, který je klíčovou součástí přípravy na vstup do eurozóny. V rámci ERM II je měna dané země vázána na euro s povoleným fluktuačním pásmem (běžně ±15 %), a země musí v tomto režimu setrvat nejméně dva roky bez vážných otřesů, aby prokázala svou schopnost udržet kurz měny stabilní a připravenou na přijetí eura.

Čtvrtým kritériem jsou dlouhodobé úrokové sazby – ty nesmí překročit sazby tří nejvýkonnějších zemí eurozóny o více než dva procentní body, což má zajistit, že země je dostatečně integrována do finančních trhů eurozóny a její náklady na půjčky jsou srovnatelné s ostatními členy eurozóny.

Některé země euro prostě odmítají

Jak pro EuroZprávy.cz uvedl ekonom Kuchař z olomoucké Univerzity Palackého, existují země Evropské unie, které i nadále odmítají přijmout euro jako svou měnu. Velká Británie byla přitom už od počátku svého členství v Evropské unii výjimkou s vyjednaným opt-outem. „Britové mají například ke své libře silný citový vztah. Pound sterling je symbolem historické kontinuity, prosperity a finanční stability,“ popsal Kuchař.

Podobně své rozhodnutí opírají i Švédové, kteří se k otázce přijetí eura stavěli specificky, nemají však vyjednaný opt-out. „Ve Švédsku proběhlo referendum a lidé euro odmítli, od té doby to vláda prostě respektuje a nijak nespěchá, i když formálně by euro měli také přijmout,“ vysvětlil ekonom a poukázal na fakt, že přestože Švédsko vstupem do Evropské unie přijalo závazek euro zavést, dodnes zůstává u své koruny. Švédský přístup tak ukazuje, že politická vůle může být stejně důležitá jako ekonomická připravenost.

Národní hrdost je podle odborníků patrná i v České republice, která nemá opt-out. „Vlastní měnu máme už od dob první republiky a pro mnoho lidí představuje symbol suverenity, kterou jsme si uchovali i po rozdělení Československa. Vidíme v ní často kus naší identity, podobně jako Švédové ve své koruně,“ podotkl Kuchař.

Mezi státy, které mají možnost se euru vyhnout na základě vyjednaného opt-out, patří i Dánsko, které si při vstupu do Evropské unie vyjednalo formální výjimku z povinnosti přijmout jednotnou evropskou měnu. Dánsko má právo zůstat mimo eurozónu i v případě, že splní konvergenční kritéria.

Dánská koruna se ale dne 1. ledna 1999 připojila k mechanismu směnných kurzů II (ERM II) a dodržuje centrální kurz 7,46038 vůči euru s úzkým kolísajícím rozpětím ±2,25 %, což zajišťuje její stabilitu.

Maďarsko rovněž patří mezi státy, které dosud euro nepřijaly a ani k tomu příliš nespěchají. Má sice formální závazek euro přijmout, ale v praxi se politická reprezentace k zavedení eura staví spíše zdrženlivě. Vláda Viktora Orbána vnímá zachování forintu jako důležitý symbol národní suverenity a nástroje hospodářské politiky.

Pro Maďarsko je vlastní měna také praktickým nástrojem k řízení hospodářství a měnové politiky v zemi, která se v posledních letech potýká s vysokou inflací a potřebou pružně reagovat na ekonomické výzvy. Maďarská centrální banka může díky forintu volněji nastavovat úrokové sazby a tím reagovat na ekonomickou situaci, což by s eurem nebylo tak snadné.

Polsko, podobně jako Maďarsko, zůstává mezi státy Evropské unie, které dosud euro nepřijaly, a to i přesto, že se k jeho přijetí při vstupu do Unie formálně zavázalo. Polská vláda opakovaně zdůrazňuje, že přijetí eura není pro zemi v tuto chvíli prioritou, jak informoval například server Politico.

Hlavní argument spočívá v potřebě zachovat kontrolu nad měnovou politikou prostřednictvím vlastní centrální banky, která může pružněji reagovat na ekonomické výkyvy a v případě potřeby chránit polskou ekonomiku před šoky na finančních trzích.

Dalším faktorem je obava veřejnosti z možného zdražování a negativních dopadů na životní úroveň, které by mohlo euro přinést. Poláci také vnímají svou měnu zlotý jako důležitý symbol národní identity a ekonomické suverenity. V politickém diskurzu je proto zachování zlotého často prezentováno jako projev schopnosti rozhodovat o vlastní ekonomice a nepodléhat přílišné centralizaci rozhodování v rámci Evropské unie.

Polská vláda rovněž argumentuje tím, že vstup do eurozóny vyžaduje splnění řady konvergenčních kritérií, například v oblasti inflace či veřejného zadlužení, která Polsko v některých obdobích nesplňovalo nebo jejich plnění vnímá jako ekonomicky nevýhodné. Přijetí eura tak zůstává spíše vzdáleným cílem, který bude Polsko zvažovat až ve chvíli, kdy to bude odpovídat jeho ekonomickým zájmům a politickým prioritám.

Členství v EU není nutné

Přestože některé státy nejsou členy Evropské unie, přijaly euro jako svou oficiální měnu. Typickým příkladem jsou malé evropské státy jako Monako, San Marino, Vatikán a Andorra, pro které je ekonomická vazba na sousední státy eurozóny prakticky nezbytná.

Monako například používá euro díky historickým měnovým dohodám s Francií, na jejichž základě byly franky už před zavedením eura zákonným platidlem v Monaku. Vzhledem k tomu, že Monako nemá vlastní měnu ani centrální banku, přešlo na euro jednostranně, bez vyjednávání s Evropskou centrální bankou. Místní finanční instituce přitom využívají francouzské platební systémy a podléhají francouzskému dohledu.

Podobně Andorra přijala euro na základě měnové dohody s Evropskou unií, kterou iniciovala v roce 2003. Do té doby se zde používaly francouzské a španělské franky jako faktické, nikoli však zákonné, platidlo. Po zavedení eura Andorra splnila podmínky stanovené Evropskou unií a v roce 2004 byla dohoda o používání eura oficiálně zahájena. Rada EU poté potvrdila, že Andorra může euro přijmout, a dokonce vydávat své vlastní euromince.

Naopak Kosovo a Černá Hora přijaly euro jako svou de facto domácí měnu, přestože nejsou členy Evropské unie ani eurozóny. Obě země se tímto krokem inspirovaly historickou vazbou na německou marku, kterou používaly před zavedením eura.

Po pádu Jugoslávie a ekonomickém chaosu devadesátých let se v obou zemích německá marka stala stabilním prostředkem směny a uchovatelem hodnoty, což přineslo kýženou ekonomickou stabilitu. Když byla marka v roce 2002 nahrazena eurem, obě země přirozeně přešly na novou měnu — ovšem bez oficiální měnové dohody s Evropskou unií.

To znamená, že euro zde funguje spíše na základě jednostranného přijetí než na základě formální měnové unie. Kosovo i Černá Hora tedy používají euro k zajištění cenové a měnové stability, ale nemají přímý přístup k rozhodovacím procesům Evropské centrální banky ani k jejím nástrojům měnové politiky.

Témata:  Bulharsko,  EUR (euro)