Komentář: Západní demokracie se drolí a české volby to stvrzují. Lékem má být diskuze

Vítězství „sexistického a rasistického“ prezidenta v Česku, jak píše prestižní The Washington Post, není znakem nedospělé demokracie východního typu. Naopak jde o trend, který vídáme v zemích s dlouho zavedenou demokracií. Problémem je obrovská polarizace a stav mediální sféry té které země. A to jde ruku v ruce s geografickou a demografickou podobu státu.

Americký deník přišel před několika dny s článkem s názvem „České volby prozrazují o stavu západní demokracie mnohem víc, než si připouštíme“. Autorka lehce zkratkovitě označila současného prezidenta Zemana za vulgárního, sexistického, proruského, pročeského, antiunijního a anti-NATO. Navíc jde prý o prezidenta, který vystupuje na veřejnosti opilý. Jedním dechem ale dodává, že ačkoliv těžištěm moci v Česku je premiér, prezident, podobně jako v USA, ovlivňuje veřejné mínění, promlouvá k lidu a reprezentuje stát na venek. Volba Zemana Česko údajně táhne k Polsku a Maďarsku, které se vydaly na cestu z demokratického tábora. Mnozí západní politologové a odborníci to vnímají jako běžný rys postkomunistických zemí východního typu. Toto vysvětlení však podle autorky neplatí. A má pravdu.

Štěpící linií tady není postkomunismus versus zaběhlá demokracie. Tím správným štěpením je stav mediální sféry. Ta je buď silná a nezávislá a umožňuje konstruktivní diskuzi anebo velmi slabá s konečným důsledkem čím dál větší polarizace a odcizování se v rámci společnosti. USA i Česko jsou bohužel tím druhým příkladem. Zemanova kampaň je podobná té Trumpově. Zmiňme dva příklady, jeden uvádí autorka textu. Drahoš byl v jistém bodě kampaně sprostě označen za pedofila. Podobně však dopadla i Hillary Clinton v roce 2016. V aféře Pizzagate byla v podstatě také pedofilem. A tisíce lidí tomu uvěřilo. Manipulativní a často proruské zprávy šíří podporovatelé Hnutí pěti hvězd v Itálii nebo rakouští Svobodní. Druhým příkladem může být jasná podpora jednotlivých médií konkrétném kandidátům. Tak, jako se za Trumpa postavila Fox News, tak se za Zemana nepokrytě stavěla TV Barrandov, ale částečně i TV Prima. Největší kritika se však snášela na nezávislou veřejnoprávní Českou televizi, která by měla být nejobjektivnější.

Slabost nezávislých médií je pro oblast Střední Evropy typická. V Polsku už navíc „zatočili“ s vlivem veřejnoprávních médií. Veřejná debata se často točí kolem kontroverzních témat z konspiračních webů. Diskurzu dominují témata uprchlíků, vítačství, czexitu a podobně. V Německu či Francii je situace jiná. Země se mohou pochlubit relativně silnými a nezávislými médii, která zprostředkovávají částečně monitorovanou veřejnou diskuzi, národ spolu jako cele více komunikuje. Naopak v zemích, které jsou rozlehlé, které mají své periferie, jsou rurální, jsou nezávislá média slabá. Znovu si připomeňme USA, Itálii nebo Česko. V tomto bodě tak mají staré demokracie mnoho společného s těmi novými, komunismus nekomunismus.

Výhled do budoucna není růžový. Expertka na politický marketing Anna Shavit sama říká, že po prezidentské volbě Clintonová – Trump se americká společnost rozštěpila do té míry, že spolu oba voličské tábory téměř nemluví. Společenská polarizace přitom může mít velmi vážné důsledky. Řekněme si bez obalu – neděje se něco podobného i v Česku? Zkuste se zamyslet, mazání „facebookových přátel“, odmítnutí konverzace s někým, kdo volil protikandidáta... Ano, to už se děje. Přitom ve společném státě a kultuře je třeba spolu mluvit, diskutovat.

Témata:  komentář,  Miloš Zeman,  Hillary Clintonová,  Donald Trump,  demokracie,  média