Komentář: Mezi Západem a Východem aneb jak lze vykládat vydání Nikulina do USA

Vydání ruského hackera Jevgenije Nikulina má několik různých interpretací a každá potencionální strana má v něčem pravdu. Jisté ovšem je, že vydání Nikulina do Spojených států v podstatě staví Hrad a okolí prezidenta Miloše Zemana na druhou kolej. Jeho věrní se s tím pochopitelně nechtějí jen tak smířit, jejich manévrování je však poněkud nemotorné.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), který o vydání finálně rozhodl, udělal správnou věc. Zcela logicky z celé kauzy vyplývá, že žádost Američanů byla odůvodněná a měla „hlavu a patu“, na rozdíl od té ruské a poněkud účelové. Velmi zdrženlivě se vůči vydání Rusa do USA stavěl prezident Miloš Zeman a možná právě proto trvalo Pelikánovi tak dlouho se rozhodnout. Vhod mu nyní přišla návštěva republikána Paula Ryana, který zřejmě na českou stranu lehce zatlačil a popohnal ji. A v tom mají jistě pravdu Zemanovi příznivci.

Například bývalý hejtman Jihomoravského kraje a účastník Lánského puče Michal Hašek na sociálních sítích zkritizoval přístup Ryana k celé věci. Ryan totiž po vydání prohlásil, že vydání (Nikulina) „bylo klíčovou záležitostí, kterou jsem v Praze řešil, a jsem potěšen, že česká vláda dospěla k tomuto rozhodnutí,“. Hašek to vnímá jako nátlak americké strany a Pelikánovo rozhodnutí mu rozhodně není po chuti. Nicméně právě Pelikánovi se toto popostrčení hodilo – on sám se celou dobu stavěl spíše pro vydání do USA, nicméně finální krok neučinil. Je možné, že se obával protireakce Hradu, který by chtěl ztrestat Babišovu vládu za toto rozhodnutí. Nyní se však hradní hněv dělí mezi Pelikána a americkou administrativu.

Pro pořádek, ano, našim spojencem není Rusko, ale Spojené státy. To by samo o sobě nestačilo k tomu, aby byl kdokoliv vydán primárně našemu spojenci. Dle českého ministra Pelikána však byla americká žádost důvodnější a Rus v ní čelí velmi závažným obviněním. Tuto skutečnost zřejmě nechtěně potvrdil také hradní mluvčí Jiří Ovčáček.

Ten na svůj twitterový účet, kde podobně jako jeho „vzor“ Donald Trump občas chrlí jeden příspěvek za druhým, napsal, že vydáním Nikulina do USA jsme „poskytli munici proti Trumpovi“. Kromě vyjádření nesouhlasu s tímto krokem však Ovčáček nepřímo naznačuje, že by vydání Nikulina mohlo úzce souviset s americkou kauzou Donald Trump vs. vazby na Rusko a ovlivnění amerických prezidentských voleb ruskými hackery. Ze strany Ovčáčka může jít o neuvážený výrok, kde si on sám neuvědomil, jak jeho komentář vyzní. Pokud bychom však byli podezíraví, mohli bychom se domnívat, že Hrad ví víc, než my a má například informace o Nikulinově napojení na nějakou organizovanější skupinu ruských hackerů.

Sečteno podtrženo, hradní okolí má pravdu v tom, že návštěva Paula Ryana měla jasný cíl – dostat Nikulina do USA, nikoliv do Ruska. To v médiích zdůraznil i hradní kancléř Vratislav Mynář, který celou záležitost považuje za předem naplánovanou. A ano, možná i byla.  To však nemění nic na tom, že šlo o krok správný a rozhodně oprávněnější, než kdyby došlo k vydání do Ruska.

Témata:  Jevgenij Nikulin,  Robert Pelikán,  USA,  Miloš Zeman,  Rusko,  Jiří Ovčáček,  komentář,  Paul Ryan