Čeští historici přiznali jsou v šoku z ruského překrucování dějin

Na fóru zastupoval ÚSTR historik Adam Hradilek, který se zabývá například osudy Čechoslováků perzekvovaných v tehdejším Sovětském svazu. ÚSTR se dlouhodobě snaží o přístup do ruských archivů.

"Jsme v šoku, jakým způsobem ruská státní média překrucují dějinné události týkající se našich dějin - jako byl například dokument z roku 2015 televize Rossija-1 'Varšavská smlouva. Odtajněné stránky', v němž se invaze do Československa v roce 1968 vykládá v rozporu s fakty jako bratrská pomoc," uvedl příspěvek historiků ÚSTR na fóru, který ústav zveřejnil na svých stránkách. Samotná konference nebyla pro novináře přístupná.

Historici uvedli také to, že jsou znepokojeni případy, kdy jsou ruští občané odsuzováni za své příspěvky na sociálních sítích, které nejsou v souladu s oficiálním ruským pohledem na dějiny - jako je například spoluúčast Sovětského svazu na okupaci Polska v roce 1939.

Čeští historici spolupracují na ruské straně zejména se sdružením Memorial. Tvrdí, že jeho zástupci jsou pravidelně dehonestováni v ruské státní televizi, obviňováni lživě z překrucování dějin nebo vlastizrádných úmyslů.

"Přitom jenom díky obrovskému úsilí a snaze Memorialu známe jména konkrétních českých obětí Velkého teroru, Gulagu či poprav organizovaných sovětským režimem," uvedl ÚSTR.

PŘÍSPĚVEK ÚSTR V RÁMCI ČESKO-RUSKÉHO DISKUZNÍHO FÓRA

Ústav pro studium totalitních režimů se od svého vzniku v roce 2008 vedle dalších projektů věnuje také tématům, která úzce souvisí s dějinami Sovětského svazu, zejména dokumentaci politických represí vůči Čechům a Čechoslovákům v SSSR, zasahování Sovětů do poválečného dění v Československu ad. Jedním z prvních projektů nově vzniklého Ústavu byla dokumentace protestů proti okupaci Československa v roce 1968 v zemích Varšavské smlouvy. Na tomto projektu lze ilustrovat dostupnost ruských archivů v porovnání s ostatními zeměmi. Kromě toho, že se podařilo zaznamenat rozhovory s přibližně dvaceti účastníky protestů, jsme k jejich případům získali také dokumentaci (zejména vyšetřovací spisy) bezpečnostních složek nejen Polska, Maďarska, Bulharska, ale postsovětských zemí – Gruzie, Lotyšska či Ukrajiny. V Ruské federaci jsme se k podobným materiálům nedostali. Co se týče například protestu, soudu a věznění osmi sovětských občanů postižených represemi za demonstraci na Rudém náměstí 25. srpna 1968 jsme tak odkázáni na osobní výpovědi účastníků, případně na archivy nevládních organizací, jako jsou Memorial, Sacharovovo centrum a další. Přitom se jednalo o jeden z nejvýraznějších aktů, který dodnes výrazně ovlivňuje mínění Čechů vůči Rusům. Těchto osm statečných u mnoha z nás zachránilo čest celého ruského národa.

Nejrozsáhlejší projekt zaměřený na dějiny Sovětského svazu je věnován problematice politických represí Čechů a Čechoslováků v SSSR v 30. – 50. letech 20. století. Jelikož výzkum tohoto tématu v ruských archivech byl doménou týmu Slezské univerzity pod vedením nedávno zesnulého Mečislava Boráka, náš Ústav se zaměřil na výzkum v archivech dalších postsovětských republik, zejména na Ukrajině. Do roku 2014 jsme se zde potýkali s podobnými problémy jako profesor Borák v Ruské federaci. Po pro-demokratických změnách na Ukrajině zde však došlo k obratu v přístupu k archivům bezpečnostních složek Ukrajiny. Od té doby se nám podařilo vyhledat a zdigitalizovat tisíce vyšetřovacích spisů týkajících se osob postižených stalinskými represemi na sovětském území. O podobném přístupu v Ruské federaci se nám může jenom zdát.

Z dlouhotrvající a nezastupitelné práce ruských nevládních organizací na takzvaných martyrolozích – soupisech obětí – však známe alespoň jména a základní údaje o Češích a Čechoslovácích popravených či vězněných v Sovětském svazu. Soupis vězňů Gulagu v Republice Komi, vytvořený sdružením Pokání, obsahuje přes 550 údajů o Čechoslovácích. Samotné spisy jsou však uzavřeny v archivech MVD či FSB. Měli by však sloužit nejen badatelům, ale i příbuzným obětí represí, kteří by se tak mohli konečně po desítkách let dozvědět informace o jejich osudu. Ani příbuzným nejsou předkládány kompletní spisy. Zpřístupnění archivů by rovněž odhalilo místa paměti, kde leží v bezejmenných hrobech stovky čs. obětí stalinistického režimu, což by mělo vést k jejich úpravě a důstojné připomínce.

Jsme velice znepokojeni, jakým situacím musejí naši partneři v dnešní době v Rusku čelit. Otevřený přístup k historii a objektivní zkoumání se v mnoha případech pro ně stává hrozbou.

Jurij Dmitrijev, který objevil masové pohřebiště Sandarmoch v Karélii a díky kterému známe jména Čechů, kteří tam jsou pohřbeni, byl za velmi podivných okolností obviněn z výroby dětské pornografie, rok držen ve vězení a až po velkém nátlaku z Ruska i zahraniční byl těchto smyšlených obvinění zbaven a z vězení propuštěn.

Náš klíčový partner – sdružení Memorial, respektive jeho pobočky v Petrohradě a v Moskvě – jsou pravidelně dehonestováni v ruských státních televizích, lživě obviňováni z překrucování dějin a vlastizrádných úmyslů, jsou ocejchováni urážlivým označením „zahraniční agent“, účastníci jejich akcí – jako například slavnostního vyhlášení vítězů studentské soutěže „Čelověk v istorii“ – jsou agresivními aktivisty poléváni zelenou dezinfekcí za tolerance přihlížející policie. Přitom jenom díky obrovskému úsilí a snaze Memorialu známe jména konkrétních českých obětí Velkého teroru, Gulagu či poprav organizovaných sovětským režimem.

Zakladatelům muzea represí Perm-36, které jako jediné bylo zbudováno přímo na místě bývalého pracovního tábora, bylo jejich muzeum státními orgány odebráno a jejich expozice odstraněny. Návštěvníci se tak již nedozvědí nic o politických vězních 70. a 80. let, mezi nimiž byli i lidé odsouzení za protesty proti invazi do Československa v roce 1968.

Jsme v šoku, jakým způsobem ruská státní média překrucují dějinné události týkající se našich dějin – jako byl například dokument z roku 2015 televize Rossija-1 „Varšavská smlouva. Odtajněné stránky“, v němž se invaze do Československa v roce 1968 vykládá v rozporu s fakty jako bratrská pomoc. Zároveň jsme znepokojeni případy, kdy jsou ruští občané odsuzováni za své posty na sociálních sítí, které nejsou v souladu s oficiálním ruským pohledem na dějiny – jako je například spoluúčast SSSR na okupaci Polska v roce 1939.

Budeme vám velice vděčni, pokud budete tlumočit naši žádost o zpřístupnění archivů a pokud využijete svého vlivu a zasadíte se o změnu přístupu k našim dlouholetým partnerům v Ruské federaci.

Témata:  Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR),  historie,  Rusko