reklama

Prezident Miloš Zeman opět zcela cíleně provokoval posluchače Českého rozhlasu, tentokrát ekonomickými „zm*dy“. Česká veřejnost už ani nemůže být šokovaná, v minulosti zazněly i peprnější výrazy. Nejsmutnější na celé věci není to, že je nejviditelnější zástupce státu navenek provokatérem, nejsmutnější je fakt, že si tento způsob vyjadřování zvolil jako způsob, jak o sobě dávat vědět.

Miloš Zeman ve svých pondělních dvaceti minutách na Radiožurnálu s radostí malého dítěte naštval posluchače dvakrát vysloveným slovem „zm*di“. Nejprve se s lišáckým úsměvem ujistil, že provokovat bude stejného moderátora, u kterého před pár lety mluvil o „kun*ách“. Následovala ona ukázka vybraného prezidentova slovníku, kterou ještě doplnil arogantním dovětkem, že tato slova jistě Rozhlas vystřihne (ač moc dobře věděl, že jde o přímý přenos a nikdo žádné slovo nevystřihne – tuto praxi má navíc nacvičenou již od poloviny 90. let). Jako bonus ještě Zeman moderátora vyškolil, že jeho slovník pubertálně koriguje a pohoršuje se nad ním. „Blbečci co vylezou 17. listopadu na tribunu mě nezajímají“ už je jen slabým odvarem a posluchače jistě nepřekvapí. Zášť, zlomyslnost, provokace i nutnost poukazovat na zkratky některých novinářů – to vše by se s přimhouřením všech očí dalo akceptovat. Dalo by se to akceptovat v situaci, kdy prezident koná a má za sebou viditelné úspěchy, vykonanou práci, kterou by se mohl pochlubit.

Prezidentův slovník odmění zejména široké lidové masy a jeho podporovatelé, voliči. Ti jej velmi často označují za svého „presidenta“, jako by použití eska mělo Zemana přiblížit vážnosti tohoto úřadu, kterého se těšil například T. G. Masaryk nebo Václav Havel. Úřad prezidenta je přeci téměř svatým a prezident je v podstatě nedotknutelnou, váženou osobou. Smutným faktem je, že Zeman svým jednáním zcela popírá tuto předpokládanou vážnost, „zm*di, ku*dy, zku*vení“ či idioti a tak dále skutečně nejsou hodny slovníku prezidenta. Alespoň ne takového, jak ho většinová česká společnost vnímá – váženého, morální autoritu.

Ale opět k meritu věci. Toto hospodské chování bychom prezidentovi mohli odpustit v případě, že by reprezentativně zastupoval náš stát na venek, měl kus odvedené práce, zasloužil by se o pozitivní obraz Česka ve světě. Český prezident ale v této úloze zcela selhává. Pomiňme zdravotní indispozice, kvůli kterým vystupování Zemana na světových politických summitech opravdu nepůsobí důstojně (opět můžeme namítat, že není důležité, jak prezident vystupuje, ale jak koná, co vyjedná). Prezident často jedná „na vlastní pěst“, podle svých not a podrývá tím vládní politiku – nejčastěji jde o akty a výroky směrem k Rusku, Evropské unii, novinářské svobodě – vše v rozporu s oficiálním vládním směřováním. Výsledkem tohoto jednání je izolace českého prezidenta z pohledu zahraničních návštěv. Zeman se chtě nechtě musí soustředit na středoasijské země, Rusko, Čínu (to nutně nemusí být špatně, ekonomické vztahy se vyplatí rozvíjet napříč světem), západní svět se mu však uzavírá. Ani otřelý pragmatik a americký provokatér Donald Trump nepovažuje za rozumné a žádoucí, aby se s českým prezidentem sešel. Analýza Hospodářských novin mluví o izolaci ze strany západu zhruba od roku 2015. Obzvlášť ukázkovým je v tomto případě rok 2017, kdy Zeman vycestoval do Vietnamu, Ruska, Kazachstánu, Chorvatska a na Slovensko. Úspěch by si český prezident mohl připsat alespoň ve vztahu k tradičnímu spojenci – Izraeli, alespoň v tomto koutě světa se na českého prezidenta nahlíží výhradně pozitivně.

Zemanova touha vepsat se do dějin jako důležitá postava českých dějin se zatím nenaplňuje, alespoň ne co se týče jeho prezidentské funkce. A možná právě proto se Zeman tak často a rád obrací na domácí publikum a provokuje ho – buď sám, nebo prostřednictvím svého tiskového mluvčího. Nutno říci, abychom byli spravedliví, že často uhodí hřebíček na hlavičku. Spousta Čechů si poté řekne – když už nic jiného, tak se občas alespoň hezky pobavíme.

Loading...

6 komentářů (Poslední 18.10. 10:35) Napište svůj názor

reklama