Otevřeli nechutnou Pandořinu skříňku. Klausův institut tvrdě zaútočil na soudce Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl, že jednání hoteliéra Tomáše Krčmáře, který se rozhodl neubytovávat občany Ruské federace z důvodu okupace Krymu, nebylo diskriminací. S tímto stanoviskem nesouhlasí ekonom Jiří Weigl z Institutu Václava Klause.

Česká obchodní inspekce dala uložila Krčmářovi pokutu 50 tisíc korun za porušení zákazu diskriminace spotřebitelů. Krajský soud v Ostravě pokutu snížil na 5 000, kterou dle Nejvyššího správního soudu měl Krčmář zaplatit. Ústavní soud však uvedl, že důvody odmítnutí nebyly nenávistivé ani svévolné, ale racionální.

Weigl má za to, že Ústavní soud tímto však jde naopak vstříc diskriminaci. „Podstata ostravské kauzy je následující – zmíněný hoteliér stanovil pro občany Ruska bizarní podmínku pro ubytování – musejí písemně vyjádřit nesouhlas s anexi Krymu. Podle ČOI i správní justice je to jasná diskriminace v rozporu se zákonem, pouze Ústavní soud v této nepřijatelné fantasmagorii nachází zalíbení a podobné chování v našem státě legalizuje." 

Podle Weigla „ Ústavním soudem je tímto povolena diskriminace selektivní a on sám si při tom přidělil právo rozhodovat, vůči komu může být uplatněna.“ Má za to, že ačkoliv antidiskriminace je „vlajková loď liberální demokracie“ a měla by platit pro všechny, Ústavní soud „řekl, že na Rusy se tato antidiskriminační ochrana nevztahuje.  Ty je možné činit jednotlivě odpovědnými za politiku své vlády a omezovat jejich práva ve srovnání s jinými.“

Weigl poukazuje na to, že Ústavní soud své „šokantní“ rozhodnutí opírá o „ rozpor anexe Krymu s mezinárodním právem a svobodou projevu hostinského.“ Podle něj však „hoteliérovi však zjevně ve skutečnosti nešlo o postoj k anexi Krymu, protože hostů jiných národností se na tuto politickou otázku neptal, přestože i mezi nimi mohou být teoreticky zastánci Putinovy politiky. U Rusů naopak věděl, že pro ně písemně vyjádřený nesouhlas s politikou vlastní vlády může být osobně riskantní, a tak jejich ochota k podpisu bude minimální i v případě, že s anexí Krymu nesouhlasí. Šlo zkrátka o to, neubytovávat Rusy."

Weigl tvrdí, že je „smutné“, že se mezi podnikateli „mohou vyskytnout podivíni, kteří se chovají podobným způsobem k potenciálním zákazníkům“, je to však „možné“, ačkoliv to není zrovna „dobrou vizitkou jak onoho konkrétního podniku, tak nedělá dobrou reklamu českému pohostinství jako takovému.“

Zarážející však dle něj je, že se k tomuto „aktivismu“ připojuje i Ústavní soud. „Zde již nejde o jednoho podivína s nacionálními a politickými antipatiemi, zde jde o jednu z nejvyšších ústavních autorit a o judikát, kterým jsou povinny se řídit ostatní instituce.“

Weigl vyčítá soudcům Ústavního soudu, že otevřeli „skutečně nechutnou Pandořinu skříňku, která bude přilévat olej do ohně naší názorově stále rozdělenější společnosti. Říkají si o napodobování takového chování, říkají si o vyvolávání politicky motivovaných provokací a konfliktů. A nepůjde pouze o Rusy."

Nejvyšší správní soud uložil hoteliérovi pokutu s tím, že nebylo přiměřené, aby žádal po zájemci o „navýsost všední službu“ hodnotové vymezení vůči zahraniční politice jeho domovského státu. Soud též vyjádřil obavu z „prorůstání nevraživosti až nenávisti“ ve společnosti.

Ústavní soud uvedl, že odmítnutí zákazníka pro etnickou příslušnost nebo náboženství by diskriminací bylo. Nicméně i státy rozlišují ve vztahu k jednotlivcům podle státní příslušnosti, která je něčím jiným než národnost nebo rasa. Případ ještě znovu otevře Nejvyšší správní soud.

Témata:  Institut Václava Klause,  Jiří Weigl,  Ústavní soud České republiky