reklama

Kancelář ombudsmana podle Šimůnkové řeší tyto případy každoročně. Takoví rodiče o děti obvykle přicházejí ne proto, že by se o ně nechtěli či nemohli starat, ale protože jim chybí podpora v jejich péči.

Veřejný ochránce práv například řešil případ rok a půl starého dítěte, které bylo odebráno z matčiny péče. Chlapec jí měl být vrácen ve chvíli, kdy žena získá ubytování v azylovém domě. To se sice podařilo, ale orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) už nepodal soudu návrh, aby matce bylo dítě svěřeno zpátky do péče. Nechal vše na matce s lehkým mentálním postižením, která se svým návrhem u soudu neuspěla. Nápravu se podařilo sjednat po zásahu veřejného ochránce práv.

V jiném případě se ombudsman zabýval situací ženy s duševním onemocněním, které bylo dítě odebráno krátce po porodu místo toho, aby se OSPOD snažil pro matku a dítě zajistit potřebnou službu, kde by mohli zůstat spolu. Žena se přitom o dítě starat chtěla, ale potřebovala k tomu podporu. Odloučení dítěte od rodičů přitom podle Šimůnkové musí být až poslední možnost, jak zdraví, život nebo zdárný vývoj dítěte ochránit. Úmluva o právech osob s postižením navíc říká, že není možné odebrat dítě rodiči jen proto, že má zdravotní postižení. Také v tomto případě se matky ombudsman zastal a matka se mohla s potřebnou podporou o své dítě starat.

"Místo aby těmto rodičům byla poskytnuta veškerá možná podpora, jsou často osamocení a ponecháni svému osudu. Takový postup však odporuje úmluvám, které jsme se zavázali dodržovat, stejně jako našim zákonům," uvedla Šimůnková. Doplnila, že přitom často stačí trocha dobré vůle a děti se vracejí zpět k rodičům.