Nejen represe. KSČ devastovala národ morálně i ekonomicky

KSČ se již krátce po svém vzniku stala silnou stranou. Z poslaneckého klubu sociální demokracie odešla k nové straně více než třetina zákonodárců a komunisté svými radikálními názory sociální demokracii také odebrali mnoho voličů. Ve volbách v roce 1925 získali komunisté ve sněmovně 41 mandátů a stali se po agrárnících druhou nejsilnější stranou. I v dalších volbách se jim dařilo, přesto však po celou dobu trvání první republiky zůstali v opozici.

Před druhou světovou válkou byla KSČ v prosinci 1938 rozpuštěna a v letech 1938 až 1945 pracovala v ilegalitě.

Cesta k moci se KSČ otevřela po válce, kdy vyhrála volby v roce 1946. Absolutní moc v zemi získala únorovým pučem v roce 1948. Zemi pak neomezeně vládla (ovšem podle instrukcí ze Sovětského svazu) až do konce roku 1989.

K posílení své moci především v 50. letech KSČ zavedla teror a represe včetně vražd odpůrců i svých soukmenovců, kteří končili na popravišti po vykonstruovaných procesech. Tisíce lidí putovaly do vězení a na nucené práce, mnoho lidí zvolilo nebo bylo donuceno k emigraci.

Komunisté si dokonce svoje postavení v zemi zanesli do Ústavy, ve které stálo: "Vedoucí silou ve společnosti i ve státě je předvoj dělnické třídy, Komunistická strana Československa, dobrovolný bojový svazek nejaktivnějších a nejuvědomělejších občanů z řad dělníků, rolníků a inteligence."

KSČ během své vlády zásadně omezila základní lidské svobody, rozvrátila čs. hospodářství (většina průmyslových oborů zaostávala za světem), zničila majetkové vztahy i vztahy se zahraničím a zemi přivedla do mezinárodní izolace a do postavení kolonie Sovětského svazu.

Sovětský svaz zemi v roce 1968, po pokusu části komunistů o uvolnění poměrů a vybudování "socialismu s lidskou tváří, okupoval a za souhlasu KSČ zde udržoval svá vojska do roku 1989. Poslední transport se sovětskými vojáky a technikou opustil území republiky až v červnu 1991. KSČ po roce 1968 opět ovládli dogmatičtí komunisté, kteří provedli čistky ve straně, zavedli tzv. normalizaci a zemi řídili dle sovětských pokynů.

Jedním z největších hříchů komunistické vlády, které připomínají odborníci, je morální devastace národa. Přestaly platit tradiční morální hodnoty, normou se staly korupce, klientelismus, pokrytectví a udavačství. KSČ také šířila třídní, náboženskou a politickou zášť. "Mlčící většina" obyvatel se naučila s režimem koexistovat.

Po roce 1945 se KSČ rozrostla z několika desítek tisíc členů na více než jeden milión. V roce 1989 měla KSČ přes 1,7 milionu členů a kandidátů. Pro zastávání většiny významných míst ve všech oblastech života bylo podmínkou členství v KSČ, z nečlenů strany se mnohdy stávali občané "druhé kategorie".

Na konci roku 1989 KSČ užívala nebo vlastnila majetek za přibližně 12,6 miliardy korun. Většinu majetku po listopadu 1989 převzal stát.

Polistopadové období provázely diskuse o zrušení komunistické strany i o případném postavení mimo zákon. To se nestalo a i většina zločinů páchaných ve KSČ a jejími členy zůstala nepotrestána. Nástupnická KSČM zůstala řádnou politickou stranou s početnou členskou základnou, značnými volebními úspěchy, avšak s nízkým koaličním potenciálem a tudíž na celostátní úrovni v opozici.

Témata:  komunismus,  historie,  30 let od sametové revoluce