Amerika není oběť. Trump lže a svět za to platí

Odstartovalo to klasicky. Trump se hned v úvodu vynesl do nebes coby nejlepší prezident amerických dějin. Sám sebe pasoval do role vizionáře, jehož genialita není doceněná, a Spojené státy vykreslil jako nespravedlivě bitou oběť. Ne viníka – oběť. Amerika podle něj trpí kvůli vlastním spojencům, kteří z ní prý celé roky jen těží.

Největší pozornost vzbudilo oznámení o plošném desetiprocentním clu na veškerý dovoz do USA a ohlášení dvacetiprocentního cla na dovoz z EU. Bez výjimek. Trump tvrdil, že mu volali „králové a královny“, žádající o zvláštní zacházení pro své země. Podle jeho slov je všechny odmítl s tím, že jde o pokus o manipulaci. Celý výstup působil spíše jako divadlo než seriózní oznámení zásadní obchodní změny.

Takzvaná „reciproční cla“, která prezident uvalil, přitom postrádala jakoukoli zjevnou logiku. Jejich výše působila dojmem, že je určoval generátor náhodných čísel. Ale o to nakonec vůbec nešlo. Podstatné bylo, že Trump vyslal svému publiku jasný signál: Amerika je oběť. Ano, Amerika, která je všechno možné, jen ne obětním beránkem.

Namísto konkrétních návrhů a vysvětlení dopadů tohoto opatření pokračoval v sérii útoků – především na spojenecké státy. Obvinil je z parazitování na americké prosperitě a z neférového přístupu k obchodním dohodám. Tento obraz „zneužívané Ameriky“ je však historicky i fakticky problematický.

Spojené státy zbohatly mimo jiné díky svému postavení během obou světových válek, kdy válkou zničená Evropa zůstala závislá na americké pomoci a zboží. Dlouhodobá globální dominance USA nevznikla z nesobeckého altruismu, ale i z ekonomického pragmatismu. Pokud tedy někdo mluví o vydírání, nabízí se otázka, kdo měl v minulém století navrch.

Trump ve svém projevu nenabídl vizi nové spolupráce ani definici změněných priorit. Namísto toho posílil obraz Ameriky jako solitéra, který se musí bránit světu. Vzhledem ke geopolitickému napětí, růstu Číny a oslabování transatlantických vazeb jde o postoj, který zákonitě povede k ještě větší izolaci USA.

Vrcholem absurdity pak bylo vystoupení muže, údajného zaměstnance automobilky z Detroitu. Trump o něm prohlásil, že o automobilovém průmyslu ví víc než kdokoli jiný. Nešlo o odborníka, ale o symbol „obyčejného Američana“ – výmluvně vybraného pro emocionální efekt.

Tvrzení o jeho výjimečné expertíze však byla stejně nepodložená jako mnoho dalších, která v projevu zazněla. Namísto faktů Trump opět sázel na emoce – taktiku, která oslovuje jeho voliče víc než jakýkoli racionální argument. Nehledají souvislosti, ale potvrzení svých pocitů. A těch jim Trump nabídl dostatek.

Témata:  USA,  Donald Trump,  komentář,  clo