Jsme pěšáky v kognitivní válce. Sociální sítě formují naše názory, zatímco mocnosti bojují o vliv a kontrolu nad naší myslí

Severoatlantická aliance se již delší dobu připravuje na fenomén zvaný kognitivní válka, avšak nelze tvrdit, že by na ni byla skutečně nachystaná. Stejně tak se v této sféře stále hledají i další světové mocnosti, jako jsou Rusko, Čína či Írán. Klíčový rozdíl však spočívá v tom, zda se takové válce pouze bráníte, nebo ji aktivně vyvoláváte. Faktem zůstává, že uprostřed kognitivní války se dnes nachází prakticky každý.

Stačí otevřít telefon, tablet či počítač kohokoli a pravděpodobnost, že má účet alespoň na jedné sociální síti, je obrovská. Pokud pak nahlédnete do jeho takzvaného feedu – nekonečného proudu příspěvků –, okamžitě si všimnete záplavy informací, které se na něj valí. Jejich množství je natolik ohromující, že je lidský mozek prakticky nedokáže plně zpracovat.

Sociální sítě jsou navrženy tak, aby maximálně upoutaly pozornost – a dělají to dokonale. Máte slabost pro roztomilá koťátka nebo hravá štěňata? Stačí otevřít Instagram či TikTok a rázem se ocitnete v nekonečném světě videí, kde malá zvířátka podnikají své první krůčky nebo si dopřávají luxusní lázeňskou péči od svých majitelů.

Všemocný algoritmus

Sociální sítě vás lapí do své sítě pomocí těchto roztomilých videí od tvůrců, kteří touží po pozornosti – a často i po výdělku. Na tom, že se člověk dívá na štěňátko nebo koťátko, samozřejmě není nic špatného. Právě naopak – vyvolává to pozitivní emoce, pomáhá odreagovat se po náročném dni a někdy dokonce vykouzlí úsměv na tváři. A než se nadějete, už rozdáváte srdíčka a lajky.

Ať už milujete roztomilá zvířátka, nebo třeba nadupané vozy, mezi videa, která vás baví, se nenápadně vklíní i jiný obsah. Proslovy politiků, emotivní záběry z válek či dramatické scény z protestů. Ani si to neuvědomíte – a najednou lajkujete nebo dáváte srdíčko i takovému videu. Proč? Protože vás zaujala jeho myšlenka, ať už byla jakákoli.

Aniž byste si to uvědomili, ocitli jste se přímo uprostřed bojiště kognitivní války – tam, kde se nebojuje zbraněmi, ale lidskými mozky. Nedávno jste narazili na záběry ze schůzky amerického exprezidenta Donalda Trumpa a ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského? Možná vás rozčílily, možná potěšily. Ať tak či onak, s velkou pravděpodobností jste jim věnovali lajk.

Od té chvíle se váš feed hemží nejen záběry ze schůzky, ale i dalšími událostmi světové politiky. Internetová komunita si navíc nenechá ujít příležitost ke vtipkování, a tak začíná celou situaci interpretovat po svém. A s rozvojem umělé inteligence už není žádný problém upravit slova, která někdo skutečně pronesl – a tak se rodí deep fake.

Najednou je váš feed zaplaven videi, kde se světoví lídři vášnivě přou o velikost svého „nádobíčka“. Jejich hlasy znějí naprosto autenticky a mimika odpovídá realitě – a kdybyste nevěděli, jak schůzka ve skutečnosti probíhala, snadno byste uvěřili, že právě o tomhle skutečně debatovali.

Nejde však jen o upravený zvuk. Sociální sítě brzy zaplavila videa, ve kterých se Zelenskyj, Trump a viceprezident JD Vance místo diplomatické debaty rovnou pustili do pěstního souboje.

Pod podobným videem rozkliknete komentáře a okamžitě narazíte na reakce typu: „Kéž by!“ nebo „Zelenskyj/Vance dostal, co si zasloužil.“ Pokud s některým z nich souhlasíte, neváháte ho ocenit lajkem nebo přidat vlastní odpověď. A právě tím se noříte hlouběji do algoritmu, který vás vtahuje stále dál – a dostat se z něj zpět je čím dál těžší.

Z nevinných videí roztomilých koťátek a luxusních aut se váš feed promění ve sled událostí světové politiky a války. Ať chcete, nebo ne, tyto zprávy vám budou neustále podsouvány – dokud se nerozhodnete přestat s bezmyšlenkovitým „scrollováním“. Jenže právě to se stává jen zřídka.

Stali jste se pěšákem na bojišti kognitivní války. Majitelé sociálních sítí, politici i vlivné osobnosti tento obsah rádi podporují – vždyť přináší sledovanost a engagement. A pokud chce někdo svůj vzkaz dostat k co největšímu počtu lidí? Stačí investovat pár korun do propagace příspěvku a algoritmus se postará o zbytek. Výsledkem je, že podobný obsah zaplavuje feedy stále většího množství uživatelů.

Sociální sítě nezapomínají. Nepřetržitě sledují, na co reagujete a u čeho trávíte nejvíce času – a právě tím vás zásobují dál. Světové mocnosti, respektive jejich propaganda, to moc dobře vědí. Proto vytvářejí obsah, který hraje na emoce, chytne za srdce a přiměje uživatele sledovat, sdílet a diskutovat. A s každým dalším zhlédnutím se názory a přesvědčení lidí nenápadně posouvají.

Jeden z nejvýraznějších příkladů? Konflikt na Ukrajině. Ruská strana vypouští do online prostoru armádu anonymních botů bez identity a historie, kteří zaplavují komentáře a formují veřejné mínění. Ukrajinská strana zase sází na emotivní záběry plné lidského utrpení a bolesti, které zasahují přímo do srdce diváků. Ať už se přikloníte k jedné, nebo druhé straně, vaše sympatie už byly nasměrovány – často aniž byste si toho byli plně vědomi.

Jediným způsobem, jak tento trend zastavit, by byla přísná cenzura nebo úplný zákaz sociálních sítí – to je ale všechno, jen ne v souladu s demokratickými ústavami. Bez omezení se ale podobný obsah – ať už vyvolávající nenávist, zoufalství nebo manipulaci – bude dál šířit a pronikat do veřejného prostoru bez omezení.

Řešení existuje, ale…

Zasáhnout proti sociálním sítím v jejich současné podobě není nemožné. Každý, kdo by se o to pokusil, však musí mít na paměti hranice stanovené demokratickými ústavami. Svoboda slova i svoboda podnikání jsou nedotknutelné principy – a jakýkoli pokus o jejich omezení by okamžitě vyvolal odpor nejen ze strany uživatelů, ale i samotných majitelů těchto platforem.

Jednou z možností – byť kontroverzní – je zásah přímo proti majitelům sociálních sítí. Tato varianta by sice nepotěšila část populace, ale právě oni nesou odpovědnost za platformy, které vytvořili či převzali a nadále provozují. Dobře vědí, jaký dopad jejich sítě mají na veřejný prostor – a přesto nechávají tento vliv nerušeně růst.

Jedním z nejvýraznějších a zároveň nejkontroverznějších příkladů je Elon Musk a jeho převzetí Twitteru, dnes známého jako X. Nejbohatší člověk světa se zavázal k tomu, že z této platformy vytvoří apolitický prostor pro svobodnou diskusi. Dokonce zde ponechal komunitní poznámky, které mají pomáhat v boji proti dezinformacím a klamnému obsahu.

Jenže postupem času ani sám Musk neobhájil svou vizi apolitické platformy. Naopak – X se pod jeho vedením stala prostorem silně nakloněným Republikánské straně USA, a především Donaldu Trumpovi. Stačí, abych si coby autor tohoto textu otevřel X, a okamžitě na mě vyskočí příspěvky od ruského ministerstva zahraničí, amerického exprezidenta Trumpa nebo třeba předsedy pražských Motoristů Borise Šťastného. Ani jeden z těchto účtů nesleduji, a přesto se jejich obsah stává součástí mého feedu – jednoduše proto, že algoritmus X mi ho nutí pokaždé, když aplikaci otevřu.

Zkusil jsem kanál příspěvků aktualizovat a okamžitě se přede mnou objevily příspěvky generální prokurátorky USA Pamely Bondiové, blízké Trumpovy spojenkyně, bývalého ruského prezidenta Dmitrije Medveděva a samotného majitele X, Elona Muska. Další obnovení? Tentokrát už dominovaly jen příspěvky Trumpa a Muska. Zdá se, že algoritmus má jasno v tom, jaký obsah mi chce servírovat.

Každý z nás je pěšákem v kognitivní válce – ať už si to uvědomujeme, nebo ne. O naše mysli se vede nelítostný boj, v němž nejde o zbraně, ale o kontrolu nad tím, co vidíme, čemu věříme a jak přemýšlíme. Sledujeme tento střet v přímém přenosu, denně se do něj nevědomky zapojujeme a zároveň mu pasivně přihlížíme, aniž bychom se snažili jej zastavit.

Algoritmy nás formují, podsouvají nám určitou verzi reality a my ji přijímáme – lajky, sdíleními, komentáři. Kdo ovládne informační prostor, ten ovládne i naše přesvědčení. A tak kognitivní válka pokračuje – bez výstřelů, ale s obrovským dopadem.

Témata:  komentář,  sociální sítě