Kuleba je troufalý, ale zásadně se plete. Cena za porážku Ruska bude obrovská

Někdejší ukrajinský ministr zahraničí navrhnul, jak by se dalo dosáhnout míru mezi Ruskem a Ukrajinou. Ukrajina se podle něj musí pevně držet svých cílů a zachovat jednotu ve snaze dosáhnout vítězství nad Ruskem.

Kuleba dále zdůraznil, že jakýkoli kompromis ohledně ztráty území by byl začátkem konce ukrajinské státnosti. Poukázal na to, že ruská strategie zahrnuje čekání na to, až se ostatní země budou doprošovat mírových jednání. Rusko podle něj nevykazuje známky, že by chtělo mír, a nadále uplatňuje imperiální přístup 19. století.

Rusko nečekalo marně

Poslední bod začíná Kremlu pod vedením Vladimira Putina vycházet. Rusko se konečně dočkalo momentu, kdy stále více zemí proklamuje touhu po míru. Nejvýznačnější z nich jsou Spojené státy – konkrétně ty pod vedením budoucího prezidenta Donalda Trumpa, který se moci ujme za necelé dva týdny.

Ještě neexistující Trumpovy Spojené státy jsou významnou inspirací zejména pro ty západní vůdce, kteří při vládnutí vykazují autoritářské sklony. Jde například o maďarského premiéra Viktora Orbána nebo jeho slovenského protějška Roberta Fica, jenž nedávno dokonce zamířil do Moskvy.

Přesně toto podhoubí v Evropě Trump potřebuje, aby jeho úsilí o odstartování mírových jednání bylo úspěšné. Motivace k odstartování mírových jednání ale nekončí Slovenskem a Maďarskem, podporuje je také samotná Ukrajina – ač za zásadně jiných podmínek. Zatímco slovenský a maďarský lídr dokážou přijmout ztrátu ukrajinského území, Kyjev tímto způsobem ustoupit nehodlá.

Ukrajina prokázala svou odolnost a relevanci

Ukrajinský lídr Volodymyr Zelenskyj i jeho nejbližší okolí si jsou vědomi toho, co jejich země za poslední necelé tři roky dokázala – a nehodlají to zahodit. Ruská taktika z počátku invaze, tedy dobýt Kyjev za tři dny, se nevyplatila a konflikt se změnil v táhlou a brutální válku, místy připomínající spíše mlýnek na maso.

Odpor napadené země a jejích obyvatel nadále pokračuje nezávisle na tom, kolik Rusové vypálí raket nebo obsadí vesnic. Toto obranné úsilí neskončí do chvíle, než Západ utne svou podporu nebo nedojdou lidské zdroje, což se však v nejbližší době očekávat nedá – a to ani ze strany Trumpových Spojených států.

Namísto rozpadu se z Ukrajiny za poslední léta stala platná vojenská mocnost a relevantní aktér na poli světové diplomacie. Ukázalo se to například během jednání o Černomořské obilné dohodě, kdy pozice Kyjeva měla zásadní dopady na potravinovou bezpečnost v rozvojových zemích Afriky či Asie.

Cena za ztrátu území

Ukrajina už velké části území ztratila po ruské anexi Krymského poloostrova v roce 2014 a následné válce na Donbase. Ať už Kyjev vznáší nároky na jakoukoli část tohoto území, nemá ho pod kontrolou a tím pádem není reálné, že by se mu podařilo jej získat v rámci mírových jednání.

Naopak ukrajinská diplomacie potřebuje vyvinout úsilí k tomu, aby odepřela Ruské federaci to, co koncem roku 2022 nelegálně anektovala. Putin během pompézních oslav velikosti své země tehdy oficiálně anektoval čtyři ukrajinské oblasti, konkrétně Luhanskou, Doněckou, Chersonskou a Záporožskou. Problémem však nadále zůstává, že Rusové kontrolují pouze první jmenovanou a většinu druhé. V Chersonské nezvládli udržet její hlavní město Cherson a v Záporožské mají minimální kontrolu.

Ukrajinci by se tak při vyjednávání měli zaměřit hlavně na to, aby si Moskva nepřišla na to, co nedobyla a co jí nepatří ani v praxi. Putin si nemůže nárokovat změnu režimu v Kyjevě (který je mimochodem demokratický), totéž platí o demilitarizaci Ukrajiny a záruce, že nevstoupí do Severoatlantické aliance.

Mírové jednání ukáže na budoucnost země

Ukrajina za poslední léta prokázala, že může být součástí západních bloků EU a NATO. Čeká ji k tomu ale dlouhá cesta, jejíž konec závisí na tom, jak k mírovým jednáním přistoupí. Kuleba ve svém projevu varoval, že ztráta území může znamenat „začátek konce ukrajinské státnosti“, nicméně uzavření míru může její státnost také podpořit.

Pokud Kyjev s Moskvou uzavře mír, bude ukrajinské území alespoň v dohledné době v bezpečí a země se tak může orientovat na plnohodnotný vstup do západních struktur, pokud si to i nadále bude přát – jelikož po odstoupení Zelenského nemusí být jisté, že se moci ujme někdo, kdo Ukrajinu tímto směrem povede.

Chtějí Rusové mír?

Pro Moskvu je aktuálně mír z politického hlediska extrémně nevýhodný. Putin není Trumpovi nijak zavázaný a podle toho k novému americkému lídrovi zřejmě přistoupí. Ruský prezident navíc za poslední léta významným způsobem upevnil svou moc a nebude o ni chtít přijít jen kvůli Trumpovi a jeho populistické snaze o uzavření míru.

Ačkoli válka Rusku prokazatelně ekonomicky i demograficky škodí, tak jak řekl Kuleba, nezabrání mu to v podpoře imperialistické politiky 19. století. Carství totiž dlouhodobě usilovalo o šíření svých pozemních držav (stejně jako imperiální Británie a Francie) a poměrně nečekaně ho zastavili až Japonci během války v letech 1904-1905.

Ukrajina se tak může stát novodobým Japonskem – respektive Japonským císařstvím, protože moderní Japonsko je něco zcela jiného. Trvající válka za západní podpory Ukrajincům umožní Rusko nadále ekonomicky a demograficky vyčerpávat, což povede ke ztrátě ruského vlivu v mezinárodních organizacích i na poli geopolitickém. Největší škodu ale – stejně jako doposud – utrpí ukrajinští občané.

Témata:  Dmytro Kuleba,  válka na Ukrajině,  komentář