Tajemství nacistické armády: Jak dokázala porazit Francii?

Jak píše server, vzhledem k dramatickému kolapsu francouzských ozbrojených sil v roce 1940, je těžké si představit, že až do té doby byli Francouzi považováni za vojenské mistry Evropy. Francie zvítězila nad Němci v první světové válce a Berlínu uložila Versaillskou smlouvu - represivní, ponižující příměří. V prvním desetiletí po válce Německo nemělo více než sto tisíc vojáků, žádná obrněná vozidla a pouze sto pátracích a záchranných letadel. Francie na druhou stranu přestavěla po první světové válce své ozbrojené síly, a v časných 30. letech zahájila velkou modernizaci mechaniky, motorizaci pěší divize a začínala tvořit obrněné jednotky, shrnuje server.

Jako prevenci před dalším německým vpádem na francouzské území Paříž vytvořila doktrínu upřednostňující defenzivu. „Záměrem bylo nejprve otupit jakoukoliv invazi, a jakmile by byl nepřítel dostatečně oslaben, přešla by armáda do útoku. Na podporu této filozofie postavili nyní neslavnou Maginotovu linii - rozsáhlé obranné opevnění mezi Francií a jejími západními sousedy. Vysocí úředníci vrchního velení si byli jisti, že jejich doktrína a obranná opatření budou úspěšná proti německému útoku – spoléhal na něj především velitel druhé francouzské armády, generál Charles Huntziger,“ vysvětluje NI.

Necelé dva měsíce před německou invazí, člen parlamentního armádního výboru Pierre-Charles Taittinger vedl parlamentní delegaci, jejímž cílem bylo prohlédnout obranu v Sedanu, městě, za jehož obranu generál Huntziger zodpovídal. Taittinger prorocky mluvil o tom, že „v této oblasti se příliš spoléhají na myšlenku, že Ardenský les a řeka Máza ochrání město a že obrana v tomto sektoru je primitivní. Napsal, že se třese při představě, že by tu Němci mohli zaútočit,“ uvádí server.

General Huntziger ale výtky odmítl s tím, že „se Němci k smrti bojí zaútočit“. Dne 9. května, necelých čtyřiadvacet hodin před invazí, Huntziger řekl svým vojákům, že „německé přípravy, které byly zpozorovány, jsou pouze cvičením a že Němci nejsou dost šílení, aby čelili dalšímu riziku“. Před květnem 1940 kombinované francouzské a britské síly měly téměř o tisíc více tanků než Němci, francouzské tanky měly lepší brnění a silnější hlavní zbraně. Francie byla také uznávaným globálním lídrem v oblasti dělostřelectva a měla v tomto ohledu značnou výhodu nad Německem. Francie plánovala rychle rozmístit velké množství pěších divizí u hranice s Belgií, aby se dostala k wehrmachtu tak blízko, jak je to možné. Věřila, že zalesněný a hornatý terén v Ardenách vylučuje použití obrněných jednotek, a spolu s Maginotovou linií by tak lehké síly mohly tuto stranu ochránit. Němci, na druhé straně, se rozhodli udělat pravý opak toho, co bylo očekáváno.

Poslali velké množství pěchoty a mechanizovaných divizí do Belgie a Nizozemska. Němci se snažili, aby francouzsko-britská aliance věřila, že její zpravodajské informace byly správné a že hlavní útok přijde ze severu. Mezitím přišel hlavní německý útok na jihu v Ardenách s velkou částí jejich tankové divize. Jedním z hlavních cílů německých obrněných jednotek byl průnik k řece Mázy u Sedanu. Tento útok vedl muž: podplukovník Hermann Balck. Balck, který později velel z čtvrté tankové armádě, byl pověřen vedením prvního střeleckého pluku (prvního tankové divize) přes Mázu u Sedanu. Průlom přišel jako výsledek důkladné přípravy, tvrdého tréninku v terénu a na hrotu útoku a bezohledného a odvážného vedení.

Francie se na obranu Mázy připravovala dlouhá léta, všechny přípravy ale vzaly za své v září 1939, kdy Wermacht poprvé proti Polsku představil svou taktiku „Blitzkrieg“. Nacisté porazili polské ozbrojené síly asi za čtyři týdny s použitím kombinace mobilních jednotek, obrněné palebné síly a paralyzujících leteckých útoků. Francouzští představitelé i nadále věřili, že jejich obranný systém a plány by uspěly tam, kde Poláci selhali, a nevysvětlitelně nepřijali žádná dodatečná opatření, ani nezměnili své stávající plány. Velitelé jako Balck brzy odhalili, jak se mýlili.

Ráno dne 10. května byl první dělostřelecký pluk první tankové divize vybrán, aby zahájil útok. Po lehlém odporu o dva dny později Balck získal přístup k Máze. Časně ráno 13. května však přišla francouzská dělostřelecká palba. Podle Balckovy monografie vypukl chaos - francouzské bombardování bylo divoké a mělo značný demoralizující vliv na německé vojsko. Když útok přestal, němečtí vojáci prý jásali, ale jejich dobrá nálada neměla dlouhého trvání. Útok začal ztrácet energii a vojáci padali únavou. V tomto bodě měl Balck měl na výběr - provést taktický ústup a povolat čerstvé vojáky do boje, nebo zavelet do útoku a riskovat ztrátu cíle.

„Co dnes bylo snadné, může stát zítra hodně krev," řekl. „Šel jsem pryč, přemýšlel jsem o tom a učinil jsem rozhodnutí. Museli jsme postoupit dalších deset kilometrů směrem k nepříteli. Můj pobočník, Braune-Krikau, byl rozhodný a odvážný muž s bystrou vojenskou mysli. A řekl: Pane, to by vedlo ke zničení pluku." „Ne," odpověděl jsem. „Bude to vést ke zničení Francouzů." A nakonec měl pravdu. O dva dny později, po opětovném útoku a s hlasitými výkřiky vstoupili totálně vyčerpaní vojáci do vesnice. Bouvellemontu se zmocnili Němci. Poslední francouzský odpor byl rozbit a přechod Mázy zajištěn. Balck byl povýšen do funkce velitele tankové brigády. Němečtí vůdci jako Balck a slavný Erwin Rommel byli při velení nebojácní, dokonce brutální, inspirovali svá vojska, aby překonala svůj strach a šla za rámec toho, co si myslela, že mohou vydržet. Stojí za zmínku, že francouzští vojáci nikdy nepocítili stejné vedení. Ačkoli mnoho francouzských vojáků bojovalo statečně, totéž nelze říci o převážné část jejich důstojníků ve velení, píše server.

Nikdo netlačil francouzská vojska, aby snášela nesnesitelné. A když se vojáci dostali do krizového momentu, francouzští představitelé často činnost zmrazili. Jedna událost snad nejlépe vystihuje ducha zhroucení francouzské strategie. Zaznamenal ji Francouz Marc Bloch (francouzský štábní důstojník v roce 1940). Bloch byl poslán do centrály v Attiches, kousek od hranic Belgie, aby koordinoval postup s Brity. Bloch popisuje, jak pozoroval francouzského generála v křesle „v tragické nehybnosti, nic neříkal, nic nedělal, ale jen zíral na mapy na stole, jako by doufal, že v nich najde rozhodnutí, které hledal".

„Ačkoli Německo nakonec druhou světovou válku prohrálo a Francie zase skončila na vítězné straně, vlastnosti velení před a během bitvy v roce 1940 poskytují učebnicové příklady, jak vypadá skvělé vedení, a jaký druh vedení vede k porážce,“ dodává server.

Témata:  II. světová válka,  nacisté,  Francie