Největší povodeň na světě? Desetikilometrová vlna pohřbila statisíce lidí

Paradoxně byla přehrada Banqiao postavena jako odpověď na záplavy v povodí řeky Huai z roku 1949. Se stavbou se začalo 1951 a významně se na ní podíleli sovětští inženýři, dokončena byla už v červnu 1952. Netrvalo to ale ani dva roky a přišel první velký problém. Vzhledem k tomu, že stavitelé neměli přesná hydrologická data, byly stavební standardy poměrně nízké a po záplavách na řece Huai z roku 1954 byly nádrže na horní toku řeky ještě rozšiřovány, včetně přehrady Banqiao. Kapacita přehrady byla ohromujících 492 millionů m3, k tomu dalších 375 millionů m3 bylo vyhrazeno pro případ povodní. Přesto to roku 1975 nestačilo.

První nedostatky jako trhliny se objevila krátce po dokončení, ale byla velice rychle opraveny (opětovně s pomocí Sovětů) a přehrada byla důkladně přebudována, takže byla považována za nezničitelnou. Tento názor ale nesdílel jeden z nejvýznamnějších čínských hydrologů Chen Xing, který kritizoval vládní politiku budování přehrad. Doporučoval alespoň 12 výpustí pro Banqiao, ale jeho názory byly považovány za příliš konzervativní a opatrné. Nakonec bylo vybudováno pouze 5 bran a Chen XIng byl z projektu odvolán. Přestože mu byla funkce vrácena během problémů roku 1961, Chen Xing s kritikou nepřestal a tak byl záhy opětovně odvolán.

Oficiální stanovisko Čínské vlády samozřejmě popíralo, že by protržení přehrady bylo způsobenou lidskou chybou a zdůrazňovalo extrémní meteorologické podmínky, zejména rekordní množství srážek. Hlavní problém byl v tom, že tajfun Nina narazil na studenou frontu, která ho na 2 dny zcela zablokovala - tak vznikly stacionární bouřkový systém a během jednoho dne napršelo více než celkový roční úhrn srážek obvyklý v dané oblasti (189,5 mm za hodinu  a 1060mm za den), zatímco meteorologická předpověď počítala se srážkami kolem 100mm. Selhání přehrady Banqiao připomínalo spíše tsunami než záplavy, jak je známe u nás. Vznikla vlna 10 km široká s výškou mezi 3-7 metry, která krajinu zaplavovalo rychlostí kolem 50 kilometrů za hodinu.

Dalším faktorem, které se podílel na katastrofickém průběhu povodně byly problémy s komunikací. Neustále bouřky totiž vyřadily značnou část telegrafické sítě. Zatímco 6. srpna byl požadavek na otevření přehrady ještě zamítnut, 7. srpna už byl schválen – jenomže telegram k přehradě nikdy nedošel. Nádrž přehrady nemohla déle nadměrný průtok zvládnout a příliš tomu nepomáhalo ani to, že odtokové výpustě byly částečně blokované nevyčištěnými sedimenty. Dalším komunikační problém nastal, když vojáci, kteří byli nasazeni, aby dohlíželi na přehradu vypustili světlice, které měly varovat před protržením hráze, ale jejich signál byl špatně pochopen a tak například komunita Daowenchengu byla v podstatě smetena z povrchu zemského – zemřelo zde 9600 v podstatě celá populace. Tam, kde komunikace zafungovala lépe se podařilo značnou část obyvatel zachránit, jako například v Shahedian, kde zahynulo „pouze“ 827 z 6000 obyvatel.

Velkým rizikem bylo ohrožení mnoha dalších přehrad a tak byly evakuovány další miliony lidí. Záplava byla úmyslně řízena do určených oblastí pomocí odstřelování přehrad čínským letectvem. Přes milión lidí se ale nepodařilo evakuovat a tak byli dlouho uvězněni ve svých domovech a přežívali pouze pomocí leteckého zásobování jídlem a základními potřebami. To ale nezabránilo ohromnému rozšíření nemocí ze špatné hygieny a hladomoru, který kvůli záplavě vypukl. Kvůli nim se počet obětí záplav rozrostl o zhruba 150 tisíc.

Kolem katastrofy přehrady Banqaio se dodnes vine řada otazníků, nejdivočejší odhady dokonce hovoří až  230 000 mrtvých. Nejistotu ohledně celkového počtu obětí způsobilo dlouhé utajování statistik k povodním z roku 1975, které nebylo nepodobné zatloukání sovětské komunistické vlády o havárii v Černobylu. Údaje byly odtajněny až o čtyřicet let později, v roce 2005.

Po katastrofě samozřejmě došlo k přehodnocení celého systému přehrad, přehrada Banqiao se dokonce stala klíčovým projektem sedmé čínské pětiletky. Kapacita byla navýšena o třetinu a výška přehrady dnes činí 50,5 metru. Čínská vláda se začala na vodohospodářství podstatně více soustředit a značně zvýšila stavební standardy pro přehrady. Do projektu byl opětovně povolán i Chen Xing, který před možnými problémy varoval. Přesto ale zůstává v Číně mnoho starých a nevyhovujících přehrad, zejména, ale na středních a menších tocích.

Témata:  přehrady,  Čína,  povodně,  katastrofy