reklama

Vědci z německé Univerzity Heinricha Heina se pod vedením Williama Martina pokusili sestavit pravděpodobný genetický obraz LUCA. Provedli tak na základě zkoumání genů bakterií a archea, dvou hlavních skupin jednobuněčného života.

Na základě toho uvádí, že LUCA zřejmě uměl přežít i bez kyslíku a energii místo toho získával z vodíku a oxidu uhličitého. Zřejmě také k životu potřeboval přítomnost kovů. To by potvrzovalo teorii, že život začal u podmořských hydrotermálních vývěrů. V jejich okolí je mořská voda zahřívána horkým magmatem.

Jak deník ale upozorňuje, Martin také naznačuje, že LUCA se vyvinul velmi brzy po samotném vzniku života. Odůvodňuje to tím, že mu chybí mnoho genů pro vytváření určitých látek, které jsou pro život potřeba, a musel se tedy zřejmě spoléhat na jejich příjem z prostředí. Na základě toho Martin tvrdí, že LUCA byl pouze „napůl živý".

To podle jiných vědců ale není pravda – tvrdí, že mezi vznikem LUCA a vznikem života jako takového proběhla dlouhá evoluce, a LUCA podle nich buď složitější látky vytvářet uměl, nebo tato jeho neschopnost nesvědčí o jeho nedostatečném vývoji.