Umělá mlha, jež ukrývala Tirpitz: lodi nepomohla, přírodu poničila

Loď, pojmenovaná po německém admirálovi Alfredu von Tirpitzovi, byla uvedena do služby v únoru 1941 a po několik měsíců byla největší bitevní lodí světa. V listopadu 1941 byla vyslána k pobřeží Norska, které ovládala kolaborantská vláda v čele s nacistickým vůdcem Vidkunem Quislingem. Toto umístění umožňovalo podnikat útoky na konvoje mířící do Sovětského svazu, preventivně bránilo případnému vylodění spojenců v Norsku a loď na sebe zároveň vázala značné spojenecké síly, které musely být v pohotovosti jen pro odvrácení této potenciální hrozby.

Archivní dokumenty ukazují, že plavidlo u norského pobřeží vypouštělo kyselinu chlorosírovou, aby skrylo svou pozici. To se mu skutečně dlouho dařilo. Teprve 12. listopadu 1944 šla loď přezdívaná Osamělá královna severu ke dnu po útoku třicítky bombardérů britského královského letectva. Zemřelo přitom na 1200 členů její posádky.

"Kouř", který měl bránit odhalení lodi, poškodil stromy na pobřeží, což je dodnes patrné na jejich letokruzích. Claudia Hartlová z Univerzity Johanna Gutenberga v německé Mohuči odhalila tyto dopady, když zkoumala borovice v Kåfjordu poblíž norského města Alta za severním polárním kruhem.

Dendroložka se původně pustila do studia stromů proto, aby vytvořila obrázek tehdejší klimatické situace v oblasti. Všimla si přitom, že některým stromům zcela chybí letokruhy z období kolem roku 1945. Zbrzdit růst stromů může velká zima či napadení hmyzími škůdci, nic z toho ale podle Hartlové nemohlo vysvětlit naprostou absenci letokruhů.

Jeden z kolegů se pak před Hartlovou zmínil o tom, že by anomálie mohla souviset s bitevní lodí Tirpitz, která v roce 1944 v Kåfjordu kotvila a byla tam napadena spojeneckými bombardéry. "Domníváme se, že kyselina chlorosírová (chlorsulfonová), kterou loď kvůli maskování vypouštěla, zničila jehličí na stromech," řekl Hartlová BBC.

"Pokud stromy nemají jehličí, nemůže probíhat fotosyntéza a nemůže se vytvářet biomasa. Borovice mají většinou stejné jehličí tři až sedm let, protože jsou věčně zelené. Takže pokud tyto stromy o jehličí přijdou, může trvat velmi dlouhou dobu, než se zotaví," dodala.

U jednoho ze stromů není patrný růst po dobu celých devíti let počínaje rokem 1945. "Poté se strom vzpamatoval, ale trvalo mu dalších 30 let, než se vrátil k normálnímu růstu. Stále tam stojí, pořád žije a je velmi působivý," uvedla Hartlová.

U dalších borovic jsou letokruhy patrné, ale jsou extrémně slabé, takřka nerozeznatelné. Podle očekávání se dopady znečištění snižují, čím dál je strom od někdejšího kotviště lodi. Do vzdálenosti čtyř kilometrů jsou ale větší či menší následky patrné u všech.

V Kåfjordu byla německá bitevní loď Tirpitz při spojeneckých útocích poškozena, potopit se ji ale podařilo až britským bombardérům Lancaster při operaci Catechism v listopadu 1944 o něco jižněji, ve fjordu u severonorského města Tromsö.

Hartlová je přesvědčena, že najde podobné následky války i jinde. "Také na jiných místech Evropy se používal umělý kouř a možná i další chemikálie. Možná tedy najdeme další podobné jevy a důsledky druhé světové války," uvedla vědkyně.

Témata:  II. světová válka,  Norsko,  historie,  válečné lodě,  vojenské lodě