Skon Třetí říše: Proč se po sebevraždě Hitlera nechopili velení Goering s Himmlerem?

Adolf Hitler se ještě stihl 29. dubna oženit se svojí dlouholetou partnerkou Evou Braunovou. Už i jemu ale bylo jasné, že bláhové představy o zázračném německém protiútoku, který Berlín vyprostí ze sevření se nezakládají na realitě.

O den později proto novopečení manželé spáchali sebevraždu. Eva Hitlerová jedem, Adolf Hitler kombinací jedu a výstřelem do spánku. Třetí říše se ocitla bez vůdce a svého ideového zakladatele a stála na pokraji naprosté porážky a zničení.

Hitler po sobě před svou smrtí zanechal politickou závěť. V ní jmenoval své nástupce. Nebyli to ani korunní princové nacionální socialismu Goering s Himmlerem, jelikož ty Hitler podezíral ze zrady. Volba nepadla ani na nikoho z pozemní armády, jelikož generalitu Wehrmachtu Hitler obviňoval z prohrané války.

Volba tak padla na mistra propagandy Josepha Goebbelse, jenž měl zastávat post říšského kancléře a dále na legendárního ponorkového velitele a šéfa válečného námořnictva Karla Donitze. Ten se měl stát říšským prezidentem. Před oběma stál nemožný úkol – zachránit Třetí říši, z níž ale zbývaly už jen trosky.

Goebbels se pokusil domluvit s Rusy. Navrhl jim příměří a doufal, že se mu sovětské představitele podaří obalamutit stejně, jako se mu to po dlouhá léta dařilo s německým národem. U Rusů ale neuspěl, vítězící Sovětský svaz se odmítal bavit o čemkoliv jiném, než byla bezpodmínečná kapitulace.

Bývalý ministr propagandy viděl, že je konec. Nejdříve tak se svojí ženou otrávili svých šest dětí a následně spáchali sebevraždu. Jejich těla měla být spálena ale v berlínském bunkru již nebylo možno sehnat dostatek benzínu, takže je později sověti relativně snadno identifikovali.

Veškerá odpovědnost tak byla na bedrech Karla Donitze. Ten sice krátce zvažoval možnosti, za kterých by bylo možné vést další boje, brzy ale tyto snahy vzdal. V těch několika květnových dnech, které mu zbývaly ve funkci německého vůdce, se tak omezil zejména na zdržovací taktiku ve snaze umožnit co největšímu počtu německých vojáků přejít do amerického zajetí.

5. května už ale Donitz neměl kam dál ustupovat a do francouzské Remeše se vydala německá delegace, aby se zde setkala s představiteli západních spojenců a projednala podmínky kapitulace. V čele německých vyslanců stál generál Alfred Jodl, jenž bude později během Norimberského procesu odsouzen k trestu smrti.

Spojenci se odmítli bavit o čemkoliv jiném, než byla bezpodmínečná německá kapitulace. Jodl již neměl vůli ani možnosti jakkoliv diplomaticky manévrovat a po konzultaci s Donitzem spojenecké návrhy 7. května přijal. V dokumentu stálo, že veškeré válečné operace v Evropě skončí 8. května ve 23:01 přesně.

Pak si ale postavili hlavu Rusové. Stalinovi vadilo, že podepsání německé kapitulace proběhlo bez sovětské účasti a zaranžuje tak ještě jeden kapitulační akt, tentokrát na 8. května 1945 v Rusy již zcela dobytém Berlíně. Za Němce tentokrát dokumenty podepisuje Willhelm Keitel (rovněž bude popraven v Norimberku).

Témata:  II. světová válka,  historie,  Adolf Hitler,  Heinrich Himmler