reklama

Bylo to prakticky poprvé, co dal světu o sobě vědět Usáma bin Ládin a jeho teroristická síť, po útocích byl na něj totiž vydán mezinárodní zatykač a americká justice jej zařadila na seznam nejhledanějších teroristů světa. To již Usáma žil dva roky v Afghánistánu pod ochranou tehdy vládnoucího hnutí Taliban, kde v únoru 1998 vyhlásil fatvu proti Američanům: "Zabíjení Američanů a jejich civilních a vojenských spojenců je náboženskou povinností pro každého muslima, ať jsou v jakékoli zemi, až do doby, než bude od těchto skupin osvobozena (jeruzalémská) mešita Al-Aksá a než jejich armády opustí muslimskou půdu". Ve stejné fatvě vyhlásil i boj proti americkým vojákům. Podle jiných názorů měl být teror odplatou Američanům za jejich roli při zatčení čtyř členů egyptského Islámského džihádu v Albánii v létě 1998.

Tyto útoky patřily k dalším větším teroristickým akcím proti Američanům před atentáty v USA 11. září 2001 (téměř 3000 mrtvých): po explozi pod Světovým obchodním střediskem (WTO) v New Yorku v únoru 1993 (šest mrtvých), výbuchu bomby na americké vojenské základně u saúdského města Zahrán v červnu 1996 (19 mrtvých Američanů a jeden civilista) či před sebevražedným útokem na americký torpédoborec USS Cole kotvící v jemenském Adenu, kdy v říjnu 2000 zahynulo 17 amerických námořníků.

Al-Káida začala v roce 1998 sledovat americká velvyslanectví v Keni a Tanzanii a připravovala půdu pro útok. V květnu 1998 si tanzanský terorista Khalfan Khamis Mohamed pronajal v Nairobi dům s garáží na výrobu bomby a Keňan Ahmed Salim Swedan koupil bílý nákladní vůz Toyota Dyna pro útok v Nairobi a vůz Nissan Atlas pro útok v Dáresalámu. V červnu 1998 si teroristé pronajali dům asi šest kilometrů od velvyslanectví v Dáresalámu.

Komponenty pro výrobu bomb (každá vážila asi 900 kilogramů), které s obou domech sestavoval Jordánec Muhammad Sádik Udah, byly přepravovány skrytě v pytlích s rýží ve vozidle Suzuki Samuraj. V bombě určené pro Nairobi byl použit trinitrotoluen, dusičnan amonný a hliníkový prášek; výbušninu umístili do dvaceti dřevěných beden. Bomba určená pro velvyslanectví v Dáresalámu byla vyrobena také z trinitrotoluenu, obklopena ale byla kyslíkovými láhvemi a hnojivem.

Nákladní vůz s výbušninou přijel 7. srpna 1998 dopoledne k zamčené zadní bráně velvyslanectví v Nairobi a zastavil. Z auta vystoupil spolujezdec, Jemenec Muhammad Rašíd Daúd Uhalí, a žádal otevření brány. S tím ale neuspěl. Po dalším konfliktu došlo v výbuchu. Budova, která stála těsně vedle velvyslanectví, se zřítila, budova ambasády zůstala stát, byla ovšem značně poškozená. V Dáresalámu zaútočil v Nissanu Atlas Egypťan Hamdan Chalíf Avád, zvaný kvůli svým blonďatým vlasům "Ahmad Němec", který útok nepřežil.

Ačkoli byl útok primárně namířen proti Američanům, naprostá většina zabitých byli místní obyvatelé. Výbuch v Nairobi bylo slyšet i ve vzdálenosti asi 15 kilometrů od velvyslanectví.

Vláda tehdejšího amerického prezidenta Billa Clintona nařídila jako odpověď na tyto události raketový útok na základny Al-Káidy v Afghánistánu a na některá zařízení v Súdánu. V Keni, Pákistánu či USA bylo poté zatčeno několik podezřelých z organizování útoků.

Soudy s podezřelými z útoků se táhnou prakticky dodnes. Za přímý podíl na atentátech byli na doživotí bez možnosti propuštění odsouzeni v říjnu 2001 tehdy osmadvacetiletý Khalfan Khamis Mohamed z Tanzanie a čtyřiadvacetiletý Jemenec Muhammad Rašíd Daúd Uhalí. Stejný trest za spiknutí dostal tehdy i Jordánec Muhammad Sádik Udah a Súdánec Mahmúd Sálim. Na doživotí pak soud poslal do vězení v lednu 2011 Tanzance Ahmeda Khalfana Ghailaniho, v dubnu 2013 Američana libanonského původu Wadiha El-Hageho a v květnu 2015 Chálida Favváze se Saúdské Arábie.

Další účastníci teroru byli zabiti, například v červnu 2011 v Mogadišu údajný šéf Al-Káidy ve východní Africe Fazul Abdalláh Mohammed, v Pákistánu v dubnu 2006 Egypťan Muhsín Atvá či také v Pákistánu v lednu 2009 Keňan Ahmed Salim Swedan.