Výchovná stanice nacistů: Hitlerjugend skrýval děsivé tajemství

Hitlerjugend byla druhou nejstarší nacistickou organizací po Sturmabteilung – SA. Založil ji v roce 1922 osmnáctiletý Gustav Adolf Lenk, který přesvědčil Adolfa Hitlera o tom, že NSDAP by měla mít organizovanou sekci pro mladé.

Hitler s nápadem souhlasil a strana zřídila Svaz mládeže při Nacionálně socialistické německé dělnické straně. Organizace ale byla po Mnichovském pivním puči (1923) rozpuštěna.

K obnovení organizace došlo pod názvem Hitler-Jugend, Bund der Deutschen Arbeiterjugend (Hitlerova mládež, Svaz německé pracující mládeže) v roce 1926.

Dobové filmy a fotografie vykreslovaly její náplň jako sport, přírodu, stanování, táborové ohně či zpěv písní. Zejména ve válečných letech byla však realita zcela jiná - členství v HJ zahrnovalo spíše přísnou politickou výchovu, předvojenský výcvik a dril.

Většina mladých se ale do HJ (zahrnující vedle stejnojmenné organizace pro chlapce mezi 14 a 18 lety i Bund Deutscher Mädel pro dívky v témže věku a dvě odnože pro mladší děti od 10 do 14 let) přihlásila dobrovolně.

Mnohým tehdy poskytla únik před neutěšenou všední realitou, případně z dosahu přísné rodičovské výchovy. HJ však ani zdaleka nebyla tak neškodná. Fungovala jako účinný nástroj k ovládnutí a indoktrinaci nastupující generace.

Chlapci se v ní měnili v loajální a disciplinované bojovníky, dívky pak v pokorné strážkyně rodinného krbu a "dodavatelky" dalších vojáků. Všem pak byla vštěpována zvrácená dogmata o nadřazenosti nordické rasy a nutnosti očistit národní společenství od "nepřátelských elementů", zejména židů.

Zkušenost se členstvím v HJ poznamenala celou generaci německých dětí, včetně řady pozdějších představitelů veřejného života - papeže Benedikta XVI., nositele Nobelovy ceny za literaturu Güntera Grasse či dlouholetého ministra zahraničí SRN Hanse-Dietricha Genschera.

Témata:  II. světová válka,  nacisté