reklama

Nová studie, na kterou upozornil server livescience.com, nalezla důkazy o sezónnosti u nejméně 69 různých infekčních onemocnění.

Nejlépe popsanou sezónní infekční nemocí je chřipka, která vrcholí v zimě. Plané neštovice mají sezónu na jaře a kapavka vrcholí v létě a na podzim. Infekce hepatitidy B se v některých částech světa zvyšuje na jaře a v létě. HIV/AIDS může být také „sezónní nemocí“, a to v těch oblastech Afriky, kde sucho zničí úrodu a region je na pokraji hladomoru. 

"Sezónnost je silným a univerzálním znakem infekčních onemocnění, ačkoli to dosud vědecká komunita z velké části ignorovala," uvedla v prohlášení Micaela Martinezová, odborná asistentka na Columbia Mailman School of Public Health. "Je zapotřebí ještě hodně práce, abychom porozuměli silám, které vedou k sezónnosti nemocí. Pokud totiž předpovíme nástup možné epidemie, budeme moci nasadit odpovídající preventivní opatření, abychom dopady epidemie co nejvíc zmírnili, " dodala Martinezová.

Zatím se zdá, že existují čtyři hlavní hybatele sezónnosti infekčních nemocí: Především jsou to faktory prostředí, jako je teplota a vlhkost, u nichž se předpokládá, že hrají zásadní roli například při přenosu chřipky. Studie naznačují, že virus chřipky může zůstat ve vzduchu po delší dobu a cestovat na delší vzdálenosti v chladných a suchých podmínkách. Kromě toho teplota hraje roli při šíření určitých onemocnění přenášených hmyzem. Například komáři se rozmnožují při vyšších teplotách, což zvyšuje riziko přenosu choroby zika v teplejších měsících.

Dalším faktorem je chování „hostitele“. Například děti, které začínají školy na podzim, přicházejí do vzájemného úzkého kontaktu, což hraje roli například při šíření spalniček.

Třetím hybatelem jsou ekologické faktory - třeba proliferace řas ve vodě, která napomáhá šíření cholery. Posledním faktorem sezónnosti nemocí jsou biologické rytmy jako migrace a hibernace u zvířat nebo kolísání hladiny hormonů u lidí, což má vliv na oslabení či naopak posílení imunitního systému.