reklama

Béla Kiss se narodil roku 1877 ve městě Izsák a roku 1900 se přestěhoval do městečka Cinkota nedaleko Budapešti. Přestože byl pouhým klempířem, byl velmi oblíben jako zábavný společník i v místní vyšší společnosti. Charismatický urostlý klempíř nejen skvěle ovládal své řemeslo, ale údajně mluvil sedmi jazyky, byl sečtělý a společnost bavil svými skvělými znalostmi historie a vyprávěním příběhů z ní.

Jeho koníčkem navíc byla astrologie a okultní vědy. Nebylo divu, že okouzlil místní dámy, a dokonce i hraběnka Ilona Batthyányová o něm mluvila jen v superlativech. Kiss však nadbíhání sousedek odolával. Neměl na ženy štěstí. V letech 1903 až 1905 žil s Julii Peschadikovou, se kterou měl dvě dcerky – Ilonku a Aranku. Ta mu však utekla. Stejně skončil i vztah s o patnáct let mladší ženou Marií, která jednoho dne zmizela i se svým milencem, místním muzikantem. V chalupě se sice občas objevil nějaká ta žena, ale vždy jej navštívila jen jednou nebo dvakrát, a poté se vypařila. Jedinou stálou ženou v Kissově domácnosti tak byla jen hospodyně paní Jakubcová.

S vypuknutím války musel i Kiss narukovat, a na konci roku 1914 se ocitl na srbské frontě. Doma se mezitím situace zhoršovala, a během rekvírování došlo i Kissovu domácnost. Vojáci sudy, ke kterým s nikdo kvůli přísnému zákazu majitele nesměl ani přiblížit, konečně otevřeli. V sudech nebyl benzín ale líh, a ještě něco daleko děsivějšího. Lidské mrtvoly! Vedle obou Kissových žen a milence té druhé tu byly další čtyři těla.

Okamžitě byla přivolána policie v čele s inspektorem  Károly Nagym. Ta pročesala celý pozemek. K sedmi sudům se přidalo dalších sedmnáct! Protože byla těla v alkoholu dobře zakonzervována, bylo možno zjistit příčinu úmrtí. Většina žen byla uškrcena. Menší část obětí byla otrávena. Všechny oběti pak měly na krku drobné ranky, které vedli k teorii, že Kiss pil krev svých obětí nebo ji používal k nějakému bizarnímu rituálu. Ať již tomu bylo jakkoliv, z klempíře Kisse se stal „Upír z Cinkoty“.

Motivy Kissova řádění se zcela objasnily, když se policie dostala do vrahovy pracovny, kam nepouštěl ani hospodyni Jakubcovou. Vrah měl dokonale vedenou kartotéku! Z ní vyplívalo, že si během let dával do novin inzeráty, ve kterých lákal ku sňatku nezadané dívky a ženy. Za léta své činnosti mu přišlo 174 nabídek k sňatku! Do bližšího korespondenčního kontaktu přešel pak se 74 vdavekchtivými. 

Na potencionální partnerku měl jasné podmínky: majetná, bezdětná, bez závazků a blízké rodiny. Ty šťastnější „krásný Béla“ pouze ošidil a obral. Horší bylo, když je pozval k společnému životu v jeho domě v Cinkotě. Kiss se na své nevěsty dobře přichystal i odborně. V pracovně měl celou řádku odborných knih o škrcení a jedech. O každé oběti si vedl také pečlivý účetní záznam, s konečnou cifrou kolik z každé získal.

Teoreticky nebyl problém Kisse najít. Narukoval a armáda věděla kde své brance má. Ukázalo se to však jako obrovský problém. Bela Kiss bylo v Uhrách obvyklé jméno. Když se konečně police dopátrala toho pravého, zjistilo se z armádních záznamů, že Kiss roku 1915 padl v Srbku do zajetí a měl zemřít na tyfus. I přesto se v dobytém Srbsku rozjelo mezi bývalými zajatci velké pátrání. Dokonce inspektor Nagy v Niši navštívil nemocnici, ve které si myslel, že leží nemocný Kiss. Zde však nalezl jen stejnojmenného umírajícího muže.

I přes tvrzení vojenských úřadů, pátrání po Kissovi nikdy neskončilo. Již za války bylo prověřováno tvrzení, že Kiss ukradl identitu jednoho mrtvého vojáka, a měl se pohybovat kolem Liberce. Po válce byl Kiss údajně spatřen v Egyptě, pod jménem Hoffman měl sloužit ve francouzské cizinecké legii, v Moskvě měl pracovat pro bolševiky. Jedna z posledních „zaručených zprav“ o osudu „Upíra z Cinkoty“ je z roku 1936. Podle ní měl pracovat jako domovník v jednom domě na 6. ulici v New Yorku, měl být ženat a mít tři děti.

Poslední pokus o nalezení vraha podnikla Budapešť v roce 1939, kdy rozeslala mezinárodní zatykač na Kisse. To však nevedlo k žádnému výsledku, a případ byl definitivně odložen. Osud Bély Kisse tak zůstal neznámý. Nejspíše však skutečně zahynul během Velké války. Co však jasné je, je že počet 24 obětí dělá z Kisse jednoho z největších sériových vrahů středoevropských dějin.

reklama