reklama

Ten má nahradit Tobera, vroucně milovaného knihovního kocoura, který zemřel loni na podzim po sedmi letech věrné služby mezi regály, napsal list The Washington Post.

Mezitím, o více než tisíc kilometrů dál v texaském White Settlementu veřejnost prská a chlupy létají z místní městské rady, která dvěma ku jednomu hlasu rozhodla, že je třeba vyhodit z obecní knihovny kocoura jménem Browser. A to přesto, že tento mírný mourek šest let oddaně vykonával všechny povinnosti knihovní kočky. Krom spolehlivého hubení hlodavců přispíval k zálibě dětí ve čtení, dohlížel na zaměstnance u pultu a staral se o zvýšený počet návštěvníků.

Mnoho návštěvníků knihovny rozhodnutí vykázat kocoura popudilo, a to bez ohledu na to, zda k němu vedly náhle probuzené obavy z možných alergií na kočičí chlupy, anebo nenadálý záchvat aktivity radních.

Kritici se mohou svářit o to, zda by nebylo lepší čas vynaložený bojem o přítomnost či nepřítomnost kočky v knihovně využít ke zlepšení gramotnosti a rozšiřování sbírek. Oba nedávné případy nicméně podtrhují rychle se měnící roli amerických knihoven v době, kdy lidé mohou dostat během vteřiny záplavu informací do dlaně držící chytrý telefon či tablet.

Města potýkající se s omezeným rozpočtem využívají rozmachu internetu jako omluvy v případě omezování či rušení veřejných knihoven. Ovšem neuvědomují si, že knihovny plní krom vzdělávací funkce - kterou internet snadno přebije - také čím dál tím důležitější roli místa, kde se mohou lidé setkávat. A to je důležité především pro ty, kdo nemají internet nebo wi-fi, anebo pro ty, kdo žijí či pracují sami.

A to je také důvod, proč knihovní kočky mohou hrát životně důležitou roli. Kočky, obecně vzato, lidi nijak nediskriminují, pokud je tedy netaháte za ocas. A totéž platí i pro knihovny. Knihovny jsou ve skutečnosti jedny z nejdemokratičtějších institucí, jaké existují - nikoho nepošlou pryč. Navíc jsou zdarma a každý knihovník vám řekne, že v ekonomicky těžkých časech počet návštěvníků raketově stoupá.

reklama