Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Putinova odvaha jako předmět obdivu? Odborník varuje před riziky

Vladimir Putin, ruský prezident
Vladimir Putin, ruský prezident
Foto: kremlin.ru

Rusko předvedlo nečekaný manévr, když oznámilo ostentativní rozchod se Spojenými státy v mnoha oblastech, konstatuje Alexander Baunov, mezinárodněpolitický expert z think tanku Carnegie Moscow Center. V komentáři pro server Moscow Times dodává, že až do nedávna se vše ubíralo zdánlivě opačným směrem a Moskva bažila po vítězství na poli mezinárodní diplomacie, které by obnovilo její postavení na Západě a předpokládanou podporu ze strany USA.

Nová pravda na obzoru

V Sýrii, kde v průběhu minulého roku Rusko stále více nastavovalo agendu, uvedeného cíle Kreml v zásadě dosáhl, soudí Baunov. Podotýká, že navzdory tomu Moskva 3. října oznámila, že pozastavuje dodržování americko-ruské dohody o zbraňovém plutoniu podepsané v roce 2000, přičemž obě země si vyměňují výhrůžky a vzájemná obvinění v celé řadě otázek a jejich vztahy náhle klesly na nové dno.    

"Zdá se, že ruské vedení zahodilo veškeré své úspěchy z loňského roku," píše analytik. Pokládá si otázku, co za tímto zhroucením vlastně stálo. Situace v Sýrii s tím má podle Baunova mnoho do činění, ale nejedná se o jediný faktor. Rusko totiž touží začít novou kapitolu ve vztazích se Západem a nastolit novou linii pravdy, která přebije vše, co se doposud stalo, soudí odborník.  

Prezident Vladimir Putin minulý rok navrhl, aby největší světové mocnosti vytvořily koalici k boji proti Islámskému státu (IS), pokračuje expert. Dodává, že Západ nejprve nebral tento návrh vážně, pak ale Rusko dosáhlo vítězství nad bojovníky IS a osvobodilo syrskou Palmýru.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Rusko tím v zásadě přinutilo Západ spolupracovat s ním ohledně Sýrie, čehož využívalo k úniku ze své mezinárodní izolace, konstatuje Baunov. Připomíná, že Američané následně ukončili svou spolupráci s Moskvou jen pár týdnů poté, co oznámili její zahájení. Důvody jsou podle odborníka nasnadě. Moskva obvinila Spojené státy z náletu, který zlikvidoval celý pluk syrské armády, přičemž hovořila o závažném narušení boje s IS, poukazuje analytik. Doplňuje, že USA pak přiřkly Rusku vinu za útok na humanitární konvoj, načež následovalo  bombardování Aleppa, které mezi oběma stranami vyvolalo zuřivé neshody.    

"Rusko však zašlo dále - přeměnilo místní krach bilaterálních vztahů v globální (záležitost)," pokračuje expert. Odkazuje na prohlášení prezidenta Putina, že Rusko pozastavuje participaci na dohodě o zbraňovém plutoniu z roku 2000, které ospravedlňoval údajnou zásadní změnou podmínek a ohrožením strategické stability v důsledku amerických akcí.      

Také nová Státní duma začne funkční období tím, že schválí text odsuzující Spojené státy za kroky vedoucí k zásadním změnám strategické stability, připomíná Baunov. Podmínky, které si Rusko stanovilo pro návrat k dodržování smlouvy pak označuje za extrémní. Moskva požaduje, aby USA snížily svou vojenskou přítomnost ve státech, které vstoupily do NATO po roce 2000 a odvolaly tzv. Magninského zákon, zákon na podporu ukrajinské svobody, zrušily veškeré protiruské sankce a odškodnily Rusko za škody, které tyto sankce napáchaly jeho hospodářství, vyjmenovává odborník.    

Putin předběhl Clintonovou

Tvrdší postup americké strany pak podle experta podpořila i zpráva Nizozemskem vedených vyšetřovatelů ohledně sestřelu letu MH-17. "Ačkoliv většina světa již věděla, že Moskva nese v nějaké podobě odpovědnost na katastrofě, zpráva má právní rozměr," vysvětluje Baunov. Dodává, že síla nizozemské zpráva spočívá v tom, že není politická a demonstruje, že kola spravedlnosti budou drtit jakoukoliv politickou realitu a jejich pohyb do jisté míry znepříjemní Putinovi jeho poslední prezidentské období.  

Rozhodnutí Moskvy rozejít se s USA napomohl ještě jeden faktor, soudí analytik. Označuje za něj americkou prezidentskou volební kampaň, v níž hraje Rusko prominentní roli, přičemž Američané ho momentálně označují za svého plnohodnotného globálního protivníka. "Šokující není to, že Rusko si někde v zahraničí počíná nevybíravě, ale že se přímo vměšuje do domácí americké politiky," poukazuje Baunov s tím, že média a politici ve Spojených státech nyní v zásadě opakují Putinova slova, že Rusko je přímou hrozbou pro americkou bezpečnost.      

V případě více než pravděpodobného vítězství Hillary Clintonové bude velmi obtížné tuto rétoriku utlumit, domnívá se expert. Konstatuje, že představitelé nové administrativy, kteří nedávno hovořili, že mocný cizí protivník se snaží zemi zničit skrze politické manipulace, nebudou jednat, jako by se nic nestalo a Putin bude muset ve svém posledním volebním období čelit nepřátelsky naladěnému mezinárodnímu prostředí.  

"Rusko se tudíž rozhodlo nečekat, až ho Spojené státy potrestají, a namísto toho převzalo iniciativu a dohnalo (vzájemné) vztahy na samotné dno," vysvětluje Baunov. Soudí, že předpoklad Moskvy zní, že pokud jsou vztahy tak hluboko, mohou pouze stoupat. Od Putina tak jde o odvážný politický tah, o němž doufá, že mu poskytne větší volnost k manévrování v otázkách, jako je Aleppo či Donbas, myslí si expert. Dodává, že takový předpoklad v sobě nese jasná rizika a zdánlivé dno pod sebou může skrývat ještě další, mnohem hlubší.   

Témata:  Rusko USA Vladimír Putin

Související

Aktuálně se děje

8:17

Jakub Prachař se kaje. První a nejzásadnější reakce na jeho omluvu

Českem v uplynulém týdnu hýbala kauzy kolem osoby Jakuba Prachaře, který nakonec přiznal, že na palubě letounu do Abú Dhabí napadl jiného člověka. Dokonce se za to omluvil. Jak to přijal druhý aktér nepříjemného incidentu?

Zdroj: Dan Šrámek

Další zprávy

Ilustrační fotografie

Ruská agrese sílí. Noční útok byl podle Ukrajinců největší za celou válku

Ruská armáda v noci na dnešek provedla rozsáhlý vzdušný útok na Ukrajinu, který podle ukrajinského letectva představuje dosud největší noční bombardování od začátku války v únoru 2022. Terčem útoků se staly především centrální a západní části Ukrajiny, tedy regiony, které byly dosud relativně ušetřeny pravidelných útoků. Tato eskalace vyvolala vážné obavy i v sousedních zemích — Polsko a další spojenci NATO v reakci na situaci okamžitě aktivovali své vzdušné síly.