Situace v Bulharsku je špatná. Země se dělí mezi USA a Ruskem, lidé utíkají

Náhoda? Nový trend? Bulharsko a Moldávie ukazují Západu záda, čelem hledí k východu

Lidé jako bloger Asen Gerov, který se podílí na natírání památníku sovětských vojákům v Sofii nejen na růžovo, jak o tom informoval například The Wall Street Journal, vidí Bulharsko otočené k Západu. Když Turecko před rokem sestřelilo ruský bitevník Su-24M (trosky dopadly na území Sýrie), poměrně velká vlna „rusofilního" protestu proti Turecku se vzedmula právě v Bulharsku. Bulhaři měli v minulosti pětisetletou nepříjemnou zkušenost s Osmany a v otázce Su-24M byli jedni z mála, kteří se masově zastali Ruska. Ukázali podivuhodnou jednotu i ochotu kvůli tomu vyjít s transparenty do ulic. Tedy, v Bulharsku existuje značná část těch, kteří se dívají na Východ. Vzhledem k současnému dění v Bulharsku - zvolení proruského prezidenta, změně vládního kabinetu, můžeme se na Bulharské souvislosti podívat očima novináře Arkadije Mamontova, který natočil zajímavý dokument „Bulharsko. Bráškové". Připomínáme, že „prorusky" naladěný prezident dosedl do úředního křesla i v Moldávii. Náhoda? Nový trend?

Od konce druhé světové války do roku 1990 Bulharů demograficky významně přibylo (cca 50%). Za 26 let ale z Bulharska odešly na 2 miliony lidí. Důvody prudkého poklesu v řadách obyvatelstva – což Bulharsko spojuje se zeměmi Pobaltí – může vysvětlovat resuscitovanou potřebu „družby" s Ruskem, nikoli s NATO. Mamontov připomíná, že v Bulharsku je socha Alexandra II., jehož si Bulhaři považují jako osvoboditele z tureckého jha. V hlavním městě dále stojí katedrála zasvěcená Alexandrovi Něvskému, který je pro Rusy málem nejdůležitější postavou historie; tím výčet ani zdaleka nekončí. Tento fakt opodstatňuje další statistiku, dle které až 80% Bulharů chová k Rusku určitý sentiment. Hovořit pro to může i společná rusko-bulharská historie. 80% Bulharů jsou prý rusofilové. Nezapomeňme, že ruština i bulharština se vymykají ostatním slovanským jazykům. Tudíž když na Bulhary svět spustil anglicky, možná se dosud „oklepávají" ze šoku. Vždyť 65% (skoro 3/4) exportu, bylo směřováno do SSSR. Nyní Bulharsko téměř nic nevyváží.

Nepříjemná jsou i následující data: roku 1989 zaujímalo Bulharsko 27. příčku na indexu lidského rozvoje (Human Development Index, HDI), nyní se pohybuje kolem 60. pozice žebříčku uváděného OSN. Přes 2.000.000 lidí odešly z Bulharska. Celá řada firem živoří, nebo přestala existovat. Když bloger Gerov pomaloval památník na růžovo, napsal vzkaz: „Bulharsko se omlouvá!" Míněno Československu. Při současném kontextu by však nedávná politická garnitura možná měla požádat o prominutí bulharskou populaci. Řada lidí je bez práce.

2007 – vstup do EU. Kde jsou ty časy, když od nás Rusové brali rajčata a suché červené „Večerní zvon"!

Bulharsko se propadlo i dle tzv. „ratingu států" (sovereign Credit Rating). Novinář Mamontov se ještě přitom pamatuje, kterak Bulhaři vyváželi do Ruska cigarety Šipka, růžový olej, bulharské lečo (ljutenica), pečené bulharské "čušky". Do SSSR se vyvážela i elektronika. Byla to doba Brežněvových vroucích polibků s Todorem Christovem Živkovem. Bulharsko je nyní zemí průmyslu zbavenou. Z 9.000.000 obyvatel je nyní v Bulharsku 7.000.000 lidí, z nichž mnozí mohou „oficiálně" žít v zemi, dlouhodobě pobývat v zahraničí. Kromě rajčat a vína kupoval SSSR od Bulharů světoznámé elektromobily značky Balkancar. Byly jich vyráběny desetitisíce ročně. Dnes tato firma ve své původní podobě neexistuje. Bývalý ředitel Balkancaru Ivan Čofraligov má nyní malý krámek s nářadím z Turecka a s lopatami z Běloruska. Krach RVHP a společného trhu byl skutečnou ranou, již Bulharsko utržilo.

Tasko Ermenkov, poslanec bulharského parlamentu říká, že přišli Američané a nic vlastně nepřinesli. Dotované nevládní organizace placené USA zastavily doslova pohyb bulharské ekonomiky. Zneužita byla bulharská privatizace. Němci, Angličani, Američani, tu namnoze privatizovali. Výsledek je, že kupříkladu čelopečská zlatá žíla je kontrolována Kanadou. Nyní se ani přesně neví, kolik zlata se z Bulharska vlastně vyváží. Tvrdí film Mamontova. Poté, co cizí firmy, viz Němci, ovládli tepelné elektrárny, poznamenává dále Rumen Gečev, bývalý vice-premiér, cena energií vzrostla. Za časů SSSR se nic neredukovalo. Geče v Mamontově dokumentárním filmu sdělil, že zažil dobu realizace celá řady projektů. Bulharsko se tehdy rozvíjelo metalurgicky, chemicky a snažilo se bodovat i v takové disciplíně, jako je jaderná energetika.

Po privatizaci státního sektoru má Bulharsko jednu z nejdražší elektřiny v EU

V Bulharsku se může stát, že důchodce musí vyjít se 120 levy. Muzikant symfonického orchestru se 400. To sotva stačí na "inkaso". Proč jsou Bulhaři sentimentální? Mnozí si ještě pamatují, že se stát staral o mladé rodiny cestou zvýhodněných půjček. Byla prakticky 100% zaměstnanost. Mamontov vypočítává, že všeobecně dostupná byla zdravotní péče. V roce 1990 mělo 95% národa svůj vlastní dům.

Bulharsko dnes. Vnucená konformita západním kapitálem

Lidé se snaží poslat dítě na studia do zahraničí. Panuje všeobecná naděje, že část stipendia se relokuje na domácí potřeby rodiny v Bulharsku. Politolog Plamen Paskov konstatuje, že americký vyslanec v Bulharsku Eric Rubin, jak dále tvrdí i pravda.ru, se nechal slyšet, že bude záměrně krotit a držet na uzdě bulharská média. V přístavním městě Varně rezaví ruské roury pro ropovod Jižní proud. Iniciativu vyfoukli Bulharům Turci, když si s Ruskem odpustili incident se SU-24M. Byla to paní Hillary Clintonová, která se značně snažila o blokaci rusko-bulharského atomového projektu v Belene. Američané se snaží vytěsnit v této věci Rusy z Bulharska cestou tlačení americké společnosti Westinghouse. Ta je však pro Bulhary daleko dražší než ruská varianta; mimochodem EU se zasadila o snížení výkonu atomové elektrárny v Kozloduji. Nijak významně to Bulharsku nekompenzovala.

Lakujeme na růžovo. Co vlastně a s jakým výsledkem?

Konečně závěrem: památník sovětskému vojákovi je také ve Vídni, kde nebyl nikdy natřen na růžovo. Tak se vyjádřil politolog Ivo Christov. Je na čase zachovat se realisticky a nejít proti vlastním zájmům. I kdyby to mělo znamenat oživení spolupráce s Ruskem.

Témata:  Bulharsko