Erdoganova vláda je u konce? ANi náhodou, právě naopak, píše WP

Cesta k despotismu

Erdoğan se však ukázal jako pružný a nemilosrdný, deklaruje washingtonský server. Připomíná, že poté, co prezident zahájil válku proti kurdské menšině, vyvolal nové volby a zvítězil. Následně, po červencovém zmařeném pokusu o puč, zorganizoval rozsáhlou čistku, která vedla k zatčení zhruba 40 tisíc lidí, včetně mnoha osob odmítajících Erdoğanovu koncentraci moci.   

"Nyní Erdoğan postupuje s restrukturalizací, která přemění Turecko z demokracie západního stylu v něco podobajícího se středoasijskému despotismu na východě," varuje úvodník. Podotýká, že podle reformy, předložené do parlamentu dne 10. prosince, se v roce 2019 ujme úřadu nový prezident s pravomocí jmenovat vlastní kabinet, vyhlašovat rozpočet a vládnout pomocí dekretů, přičemž role parlamentu se omezí na potvrzování, či zamítání vládních výnosů.   

Pro Erdoğana nejde o nic neznámého - pomocí dekretů vládne posledních pět měsíců za výjimečného stavu, uvádí Washington Post. Doplňuje, že dvaašedesátiletému Erdoğanovi, který dominuje turecké politice od doby, kdy jeho islamistická strana v roce 2002 poprvé vyhrála volby, ústavní reforma umožní zůstat v úřadu až do roku 2029.

"Mnoho Turků nadále odmítá upevňování pozic muže silné ruky a v referendu, které pravděpodobně proběhne začátkem příštího roku, bude hlasovat proti," očekává prestižní deník. Kritizuje, že jejich vůdci a média jsou systematicky eliminováni, přičemž Výbor na ochranu novinářů minulý týden oznámil, že během letošního roku bylo v Turecku v důsledku své práce uvězněno nejméně 81 novinářů, což je více než v jakékoliv jiné zemi.       

Také vedení prokurdské Lidové demokratické strany, která vystupuje proti prezidentskému systému, je uvězněno, spolu s dvanácti poslanci této partaje, připomíná Washington Post. Očekává proto, že referendum se přehoupne ve prospěch Erdoğana.   

Sekulární Turci budou zklamaní

Destrukce toho, co bylo ještě před desetiletím často popisováno jako model muslimské demokracie, může mít podle úvodníku obrovské geopolitické dopady. Evropská unie, která zvažovala turecké členství, od této myšlenky znechuceně ustupuje, deklaruje washingtonský deník s tím, že totální roztržce brání pouze dohoda o zamezení přílivu milionů běženců do Evropy, za níž Ankara inkasuje miliardové sumy.  

"Ačkoliv je Turecko členem NATO, Erdoğan směřuje k Putinovu Rusku a hovoří o připojení se k Šanghajské organizaci pro spolupráci, klubu vedeného Ruskem a Čínou," lamentuje vlivný server. Dodává, že Obamova administrativa, která se kdysi dívala na Erdoğana jako na jednoho ze svých nejbližších spojenců, se nyní jeví jako ztracená v otázce, zda a jak zastavit jeho mocenské ambice.

Nastupující Trumpova administrativa - nebo přinejmenším designovaný poradce pro národní bezpečnost Michael T. Flynn - se pak podle prestižního deníku zatím prezentuje jako "kuplíř" tureckého vládce tvrdé ruky. Flynn totiž volá po vydání  Erdoğanova rivala a údajného strůjce neúspěšného puče Fetulláha Gülena, ačkoliv americké ministerstvo spravedlnosti zatím nedokončilo posuzování tureckých obvinění vůči jeho osobě.  

"Sekulární a liberální Turci, kteří stále tvoří skoro polovinu turecké populace, nadále doufají, že Spojené státy a Evropská unie budou nějak reagovat, aby Erdoğana zkrotily - nebo alespoň otevřeně vystoupí proti jeho zneužívaní moci," soudí Washington Post. Obává se však, že tito lidé budou nakonec zklamáni.  

Témata:  Turecko,  Recep Tayyip Erdogan