reklama

Kdo krizi využívá?

Cala podotýká, že za minulý ro do Evropy přišlo více než milion lidí a za letošní rok více než 150 tisíc. „Většina z nich prostě utíká před válkou a zmatkem na Středním východě, ale tyto vlny lidí jsou také zneužívány Islámským státem k šíření chaosu v Evropě a Tureckem k prosazování svých vlastních cílů."

Z uprchlíků se takto podle Caly stala komodita v mezinárodním politickém obchodě. „Tváří tvář nejhorší uprchlické krizi od druhé světové války Evropa – pod vedením zmatené německé kancléřky Angely Merkelové – uzavřela morálně a legálně pochybnou dohodu s Tureckem, ve které se lidé stali figurkami a položkou při vyjednávání," zlobí se.

Tvrdí, že se Evropa snaží tok uprchlíků zastavit tím, že jim zavře dveře a nevpustí je dál. „Evropa se snaží zastavit uprchlíky ucpáním díry v Řecku, skrze kterou přichází 85 % imigrantů. Ale tím Evropa ignoruje svou zodpovědnost za miliony, kteří prchají před násilím zejména v Sýrii, Iráku a Afghánistánu, kde probíhají konflikty, které západní aliance nedokázala vyřešit a v některých případech i začala nebo zhoršila."

Výhody pro Turecko

Této situace pak podle Caly využilo Turecko, které díky své geografické pozici slouží jako most do Evropy. Uprchlíci se tak podle něj pro Turecko stali pákou při vyjednávání. „Někteří to mohou nazvat i nucením nebo vydíráním; vyhrožuje, že otevře uprchlíkům bránu do Evropy, pokud Evropská unie nebude souhlasit s jeho požadavky na peníze nebo speciální zacházení," podotýká.

Dohoda Turecku slibuje řadu ústupků včetně značné finanční pomoci, bezvízového pohybu po EU a urychlení procesu vstupu Turecka do EU.

Podle Caly Turecko požadované finance na uprchlíky skutečně potřebuje, ale na druhou stranu je podle něj Evropa také „naprosto schopná – i když není politicky ochotná – uprchlickou krizi vyřešit v rámci svých hranic."

„Tím, že to Evropa odmítá, se nejen vzdává svých humanitárních principů, ale zároveň dává moc extremistům v Sýrii a dalším lidem hladovým po válce, kteří zneužívají reakce Evropy vůči muslimským uprchlíkům k tomu, aby si získali přízeň už i tak odcizených muslimů žijících v Evropě."

Snaha o záchranu EU

„Jinými slovy – Evropa nechává Islámský stát, aby si z uprchlické krize udělal mocnou propagandistickou zbraň tím, že odhaluje zapálené odmítání islámu, které se stát po státu objevuje spolu s tím, jak státy zavírají dveře před zoufalými rodinami, které hledají bezpečí a práci," uvádí.

V současné chvíli se vedení EU už podle něj jen snaží zachránit Unii před rozpadem, protože uprchlická krize Evropu zásadním způsobem rozdělila. Lídři EU se tak nyní obávají krajně pravicových, protiimigračních stran a stran, které hlásají odchod z EU. Ty krom uprchlické krize získaly na popularitě i díky teroristickým útokům v Paříži a Bruselu.

„Tyto obavy mohou být přehnané, ale uprchlická krize znovu dostala na povrch ošklivou tvář evropského nacionalismu, která byla po desetiletí ukryta pod moderními evropskými principy humanismu a tolerance. Tuto představu kultivované Evropy nahrazuje reakce mnoha Evropanů, podle kterých příchod imigrantů z Afriky a Středního východu naruší kulturní rovnováhu a štědrost mnoha evropských států."

Současná evropská politika, dohoda s Tureckem a antiislámské nálady tak podle Caly „nahrávají scénáři války náboženství, na kterém se živí Islámský stát," a hrají do karet i tureckému prezidentu Recepu Tayyipovi Erdoganovi, který „doma šlape po lidských právech včetně svobody slova".

Migranti si mezitím s pomocí pašeráků do Evropy hledají jiné – a mnohem nebezpečnější – cesty, „jako je například cesta přes Středozemní moře z Libye do Itálie a z Maroka do Španělska, nebo dokonce proplížení se přes Rusko do Finska."

reklama