Neklidný rok 2017? Podívete se na 10 konfliktů, které letos mohou ohrozit svět

Jak poukazuje server, příští roky bezpochyby ovlivní nejdůležitější událost loňského roku – americké prezidentské volby, které budou mít dalekosáhlé geopolitické důsledky. O Trumpově neznámé zahraniční politice již bylo řečeno mnohé. „Ale jedna věc, kterou víme, může vyvolat nejistotu a hluboce destabilizovat mezinárodní scénu. Již tak nervózní spojenci od Evropy po východní Asii analyzují Trumpovy tweety a neformální výroky. Podaří se mu uzavřít dohodu s Ruskem přímo před zraky Evropanů? Pokusí se zvrátit íránskou jadernou dohodu? Vážně navrhuje nové závody ve zbrojení?“ shrnuje FP.

Jak server poukazuje, pořádek, který ve světě platí v posledních šedesáti letech, se začal měnit ještě před tím, než Trump volby vyhrál. I jeho předchůdce Barack Obama totiž přistoupil k omezování vlivu Washingtonu ve světě. Obama se však podle FP tuto vznikající mezeru pokoušel zaplnit pomocí mezinárodních institucí. Dnes již prý ale nemůžeme čekat, že dříve tradiční „Amerika na prvním místě“ poskytne mezinárodnímu systému „maltu a cihly“. Jinými slovy USA mohou být vnímány ne jako pomocná síla, ale jako určitá hrozba, domnívá se server.

Do roku 2017 vstupuje Evropa s pocity nejistoty, kterou nevyvolává jen Trump, ale také nadcházející jednání o brexitu. V některých zemích, jako jsou Německo, Francie nebo Nizozemí, posilují krajně pravicové subjekty a celý kontinent se potýká s migrační krizí. Všechny tyto body rozhodně ke stabilitě Evropské unie nepřispívají. Lépe na tom není ani Blízký východ. Sýrie, Irák nebo Jemen trpí kvůli válce, Írán a země Perského zálivu se pak přetahují o moc v regionu.

Všech problémů využívají teroristické skupiny, které se pokouší uzurpovat si území i moc. „Mnoho světových vůdců už upozornilo na to, že je třeba hledat cestu ven z problémů a sjednotit se kolem společného cíle - boje proti terorismu. Ale to je jen iluze - terorismus je jen taktika, a bojovat proti taktice není strategicky možné,“ píše FP. I proto se server zaměřil na deset oblastí po celém světě, jejichž nebezpečný vývoj by mohl v letošním roce představovat závažné riziko.

1. Sýrie a Irák

Po téměř šesti letech bojů v Sýrii zemřelo podle odhadu půl milionu lidí, dalších 12 milionů muselo opustit své domovy. Syrský prezident Bašár Asad si v tuto chvíli sice zřejmě udrží moc, bez pomoci ze zahraničí ale nedokáže ukončit válku ani získat úplnou kontrolu. Přestože se zdá, že by v zemi mohl být přece jen vyjednání mír, dohoda se nebude týkat teroristů, tedy ani Islámského státu. A boje proti němu tak budou zcela jistě pokračovat i tento rok.

Boj proti IS v Iráku výrazně podkopal pozici vlády, tamní strany jsou roztříštěné. Vztahy mezi šíiy a sunnity jsou velmi špatné, do toho se projevují i Kurdové. „Bagdád a regionální vlády Kurdistánu potřebují podporu a tlak, třeba udržely na uzdě polovojenské skupiny,“ domnívá se FP. A přestože vojáci stále postupují k Mosulu, odkud chtějí vytlačit Islámský stát, to, co dnes vypadá jako úspěch, se může snadno změnit v naprosté selhání.

2. Turecko

Novoroční útok v Istanbulu - při němž bylo zabito nejméně 39 lidí - vypadá jako předzvěst dalšího násilí, které by mohlo přijít. Přihlásil se k němu Islámský stát. Právě proti jeho pozicím turecká armáda útočí v Sýrii. Kromě přelévání válek ze Sýrie a Iráku, Turecko čelí spirále konfliktů se zakázanou PKK. Turecko je na cestě k většímu pozdvižení. A do toho všeho prezident Recep Tayyip Erdogan a jeho vláda pokračují ve svém tažení proti politické opozici a disentu a prosazují ústavní změny týkající se prezidentského systému.

Kroky Ankary sleduje se znepokojením celý Západ. Velmi napjaté vztahy panují také mezi Tureckem a Washingtonem. „Ankara se stále více snaží bagatelizovat západní aliance a usilovně snaží dohodnout s Ruskem a Íránem. Turecko i Irán nabírají nebezpečný kurz, poháněný hlubokými neshodami nad jejich hlavními zájmy v Iráku a Sýrii,“ varuje FP.

3. Jemen

Válka v Jemenu vyvolala další humanitární katastrofu v již tak nejchudší zemi arabského světa. Miliony lidí ohrožuje hladomor, potřeba komplexního příměří a politického urovnání je stále naléhavější. Jemenci utrpěli obrovské ztráty při leteckém bombardování, raketových útocích a ekonomických blokádách. Podle OSN bylo zabito asi 4000 civilistů, většinou při v koaličních náletech vedených Saudy. Všechny strany konfliktu se vzájemně obviňují z válečných zločinů, včetně nevybíravých útoků na civilisty. V březnu 2015 do konfliktu vstoupila Saudská Arábie na straně vlády, Írán se pak postavil na stranu menšinových šíitů. Obě strany navzájem provokují násilí, mírové rozhovory zatím nikam nevedly. Konflikt přináší riziko pro všechny zapojené strany, navíc se chaosu pokouží využít džihádisté, včetně Al-Káidy a Islámského státu.

4. Sahel a oblast Čadského jezera

Překrývající se konflikty v oblasti afrického Sahelu a jezera Čad přispěly k masivnímu lidské utrpení, včetně vykořenění 4,2 milionu lidí z jejich domovů. Džihádisté, ozbrojené skupiny a zločinecké sítě se v tomto chudém regionu, kde jsou hranice velmi porézní a kde mají vlády pouze omezenou působnost, přetahují o moc. V roce 2016 ohrožovali džihádisté západní Niger, Burkinu Faso a Pobřeží slonoviny. V oblasti již tradičně působí Al-Káida, nově se tu ale usazuje také Islámský stát.

Problémy má i Mali. V roce 2012 etničtí Tuaregové zahájili povstání s cílem vytvořit nový stát. Do povstání se ale vmísili stoupenci Al-Káidy, kteří se zmocnili severních měst a začali uplatňovat islámské právo šaría. Nigérie, Niger, Kamerun a Čad pak trápí boje se skupinou Boko Haram. Přestože tito teroristé v minulém roce utrpěli několik velkých porážek, úplně skupina poražena nebyla.

5. Demokratická republika Kongo

Konžská vláda a opozice podepsaly v posledních minutách loňského roku dohodu, která má zabránit prezidentovi Josephovi Kabilovi ucházet se potřetí o prezidentský úřad. Dohoda mu umožňuje zůstat u moci do konce roku, dokdy se musí konat nové volby. Přes vysokou míru nedůvěry mezi stranami je tato dohoda největší šance, jak změnit situaci. „Nyní je třeba připravit se na volby a na pokojný přechod v krátké době, pro které je nezbytná pevná mezinárodní podpora,“ píše FP.

Prezidentské volby se měly konat loni v listopadu, ale volební komise termín zrušila kvůli organizačním problémům. Kabila pak sestavil přechodnou vládu a oznámil, že se volby budou konat v roce 2018. Podle nové dohody, při jejímž vyjednání jako prostředníci působili zástupci církve, se mají volby konat do konce letošního roku. Snahy Kabila udržet se u moci vyvolaly odpor opozice a velké pouliční nepokoje, hrozilo proto, že vypukne vlna násilí. Při střetech mezi policií a demonstranty v minulém roce pravidelně umíraly desítky lidí. Jak píše FP, pokud budou volby opět odloženy, hrozí, že v Kongu vypukne vlna násilí.

6. Jižní Súdán

Po třech letech občanské války situaci v nejmladší zemi světa komplikují další konflikty. Nespokojenost s ústřední vládou a cykly etnických bojů přinesly 1,8 milionu vnitřně vysídlených lidí,a 1,2 milionu obyvatel uprchlo ze země. V srpnu 2015 znepřátelení politici - prezident Salva Kiir a někdejší viceprezident Machar - dosáhli dohody o příměří, boje ale pokračují. Střety mají rysy etnického konfliktu. Zatímco Kiira podporují Dinkové, na straně Machara, který v současnosti pobývá v Jihoafrické republice, jsou Nuerové. V důsledku násilností přišly o život už desítky tisíc lidí a více než dva miliony byly nuceny opustit své domovy. Bezpečnostní situace v hlavním městě Juba se sice zlepšila, jinde ale etnické boje pokračují.

7. Afghánistán

Války a politická nestabilita v Afghánistánu představují vážnou hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost už více než 15 let, tedy od chvíle, kdy Američany vedené koaliční síly odstavily Taliban od moci jako součást širší kampaně směřující k porážce Al-Káidy. Dnes ale Taliban opět získává půdu pod nohama. Kromě toho se v zemi usadil také Islámský stát. Jak poukazuje FP, další oslabení afghánských bezpečnostních sil by mohlo být zneužito regionálními i mezinárodními militantními skupinami.

Vztahy Afghánistánu s Pákistánem již dlouho napjaté kvůli tomu, že Islámábád podporuje Taliban a další militantní skupiny. Napětí se zvyšuje také kvůli tomu, že tisíce afghánských uprchlíků v Pákistánu bylo nuceno uprchnout kvůli nárůstu násilí a obtěžování. Desetitisíce Afghánců pak míří za azylem do EU.

8. Barma

Nová civilní vláda vedená nositelkou Nobelovy ceny míru Do Aun Schan Su Ťij slibovala mír a národní usmíření jako své hlavní priority. Nicméně, nedávná vzplanutí násilí ohrozila úsilí o ukončení téměř 70 let trvajícího ozbrojeného konfliktu. V listopadu „Severní aliance" složená ze čtyř ozbrojených skupin provedla bezprecedentní společné útoky na městské cíle v klíčové obchodní zóně na čínské hranici, což vyvolalo vojenskou eskalaci na severovýchodě. To nevěstí nic dobrého pro dosažení pokroku na příští konferenci o obnovení mírového procesu v zemi.

Neklid a pozornost celého světa vyvolává také násilí vůči muslimskému menšinovému etniku Rohingů. Podle médií v posledních týdnech uteklo na 50.000 příslušníků této menšiny před operací vedenou armádou v Arakanském státě proti povstalcům. Zprávy o násilnostech se začaly objevovat loni v říjnu, kdy ozbrojené síly toto tažení zahájily v reakci na přepadení policejního stanoviště u hranice s Bangladéšem, při němž útočníci zabili nejméně devět policistů. Uprchlíci z Arakanského státu, kteří se uchýlili do Bangladéše, podle médií popisovali násilí, jehož se příslušníci barmských ozbrojených sil dopouštějí - hromadné znásilňování, vraždění a mučení.

9. Ukrajina

Po třech letech bojů na Ukrajině a asi 10 tisících obětech na Ukrajině stále panuje nejistota. Trump se netají náklonností k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, čímž děsí Kyjev, stejně jako to dělají zvěsti, že se Spojené státy mohou rozhodnout zrušit sankce proti Rusku. Na Ukrajině navíc roste rozčarování nad vůdci, kteří se k moci dostali po dění na Majdanu v roce 2014. Západní podpora pro prezidenta Petro Porošenka navíc klesá kvůli jeho neochotě zavést ekonomickou reformu a zavést některá protikorupční opatření. Jeho problémy se ještě mohou prohloubit právě v roce 2017, kdy by se mohly konat v zemi předčasné volby. Pokud by k tomu došlo, mohly by zabodovat především proruské strany.

10. Mexiko

Jako nevyhnutelné se jeví vyhrocení vztahů mezi USA a Mexikem – zvláště kvůli výrokům Donalda Trumpa o výstavbě zdi na hranici a deportaci miliónů nelegálních přistěhovalců. Zároveň by mohla skončit dohoda o volném obchodu mezi Severní Americe, připomíná FP. A jak server připomíná, budoucí americký prezident charakterizuje mexické přistěhovalce jako obchodníky s drogami, zločince a násilníky.

Ve snaze vyhnout se budoucí konfrontaci, mexický prezident Enrique Peña Nieto pozval Trumpa v září k návštěvě země. Peña Nieto ví, že Mexiko si nemůže dovolit, aby si znepřátelilo svého mocného souseda. Mexické politické a podnikatelské elity jsou údajně připraveny přesvědčit Trumpa a jeho poradce, aby změnil své postoje k imigraci a volnému obchodu. Pokud by Spojené státy opravdu přikročily k politice masivních deportací, mohla by nastat humanitární a bezpečnostní krize.

Témata:  válka,  USA,  Rusko