Válka v Sýrii ještě nekončí. A Rusko není ochotné zůstávat v konfliktu s otevřeným koncem, tvrdí analytici

Dobytím Aleppa v prosinci 2016 dosáhly syrské vládní sily dosud největšího vítězství v šest let trvající občanské válce. Nutnou podmínkou tohoto úspěchu byla diplomatická, finanční a vojenská podpora Íránu a Ruska. Navzdory společnému cíli v Sýrii a uskutečnění řady technicky náročných operací se oba spojenci Damašku neshodují v řadě důležitých otázek. Rusko opakovaně potvrdilo svůj závazek podporovat syrské vládní síly, ale ne tak bezmezně či na takové úrovni, jako Írán. Intervencí v Sýrii se Moskva snaží posílit svou pozici na Středním východě, demonstrovat své globální postavení a získat výhodu ve vyjednávání se Západem o sankcích a o budoucnosti Ukrajiny. Írán, na druhé straně, vnímá syrskou občanskou válku jako boj o přežití v regionálním geopolitickém soupeření s arabskými státy.

Válka v Sýrii zdaleka není u konce. Rusko se necítí být v takové pozici jako Teherán a není ochotné zůstávat v konfliktu s otevřeným koncem. Přestože vládní síly dobyly v prosinci minulého roku Aleppo, ztratily Palmýru, což je významná porážka. Pokračující boje ruským stratégům naznačují, že vojenské řešení konfliktu pravděpodobně vyžaduje několik dalších let, včetně rozšíření vojenských operací. Další roky v Sýrii ale odporují ruským vojenským představám o efektivitě a mohly by Rusko zatáhnout do začarovaného kruhu, v němž jsou USA v Iráku.

„Vítězství v Aleppu je důležitý mezník války. Tento moment je začátkem nové fáze syrského konfliktu, kdy se mnohé mění," řekl Danny Makki, odborník na Střední východ a Sýrii, v rozhovoru pro íránskou zpravodajskou agenturu Tasnim News. Změnu v ruském přístupu k syrské občanské válce naznačil i náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov ve vyjádření pro zpravodajskou agenturu RIA: „Úspěchy syrských ozbrojených sil při osvobozování Aleppa vytvořily podmínky pro mírové řešení konfliktu."

Bitva o Aleppo odhalila intenzivní snahu Ruska o dosažení kompromisu s Tureckem, jež podporuje část protivládních ozbrojených sil. Nakonec došlo k uzavření dohody, v jejímž rámci měly bránící jednotky souhlasit s odchodem z města předem určenými koridory. Uskutečnění této dohody nebylo ovšem kvůli počátečnímu odporu Íránu vůbec snadné. Íránské síly totiž rychle zablokovaly koridory určené pro odchod z města a uvolnily je až potom, co byly do předem vyjednané dohody zahrnuty jejich podmínky. Civilisté z protivládními silami obléhaných šíitských vesnic al-Fuah a Kefraya se tak díky Íránu dostali na Damaškem kontrolované území.

Moskva je proto frustrována neschopností plně diktovat směr vývoje syrského konfliktu a někdy se ocitá i v sekundárním postavení oproti Teheránu. Není to až tak velké překvapení, protože Írán poskytuje více podpory al-Asadovým jednotkám, než Rusko. Kreml podporuje Damašek především diplomaticky a vzdušnými silami, ale Teherán pomáhá s mužstvem, hlavním nedostatkem vládních jednotek. Na straně al-Asada bojují desetitisíce zkušených a Íránem podporovaných členů Hizballáhu.

Za této situace informuje RIA o počátku stahování ruských sil ze Sýrie. „V souladu s rozhodnutím vrchního velitele ozbrojených sil Ruska Vladimira Putina zahajujeme zmenšování počtu našich jednotek v Sýrii," uvedl Gerasimov. Jako první opustí oblast letadlová loď Admirál Kuzněcov, křižník Petr Veliký a další doprovodná plavidla, protože již splnila úkoly svého nasazení. Jaké další útvary oblast opustí a kdy, pokud vůbec, zůstává nejasné.

Podle nedávných zpráv BBC se totiž nejedná o první ruské oznámení o stažení vojenských sil ze Sýrie. V březnu loňského roku Moskva prohlásila, že z oblasti odvolává své jednotky, ale pokračovala v provádění náletů. Některá letadla se sice do Ruska vrátila, ale vojenská operace pokračovala a ruské vzdušné síly se ukázaly být na bojišti rozhodující silou. Dlouhodobým zájmem Kremlu zůstává vybudování a provoz vojenských základen na syrském území v blízkosti Středozemního moře, které mu zajistí důležitou roli v regionu.

I když je rusko-íránské soupeření o vliv v Sýrii patrné, nesmíme ho zveličovat. Koordinace válečných operací více států je už z principu komplikovaná a Moskva s Teheránem si uvědomují, že vnitřní rozbroje mohou poškodit společné zájmy. Za účelem efektivnější koordinace podpory vládním silám se oba státy minulý měsíc dohodly na vytvoření společného velitelství pro Sýrii, což naznačuje pokračující vůli spolupracovat. Navíc neshody mezi Ruskem a Íránem zdaleka nedosáhly konfliktů, k nimž došlo v řadách protivládních jednotek. Příležitostně ovšem rozdíly mezi oběma spojenci Damašku eskalují v přímá osočování ze zrady, jako v případě vítězství protivládních sil nad převážně Íránem vedenými jednotkami v bitvě o Khan Touman.

Témata:  ruské angažmá v Sýrii,  Syrská krize,  Irák