Co stojí za "změknutím" Al-Káidy? Globální plán, na jehož konci budou desítky Islámských států

Podle britského deníku The Guardian, se Zawahiri na videu vymezuje vůči námitkám, že považuje křesťany za partnery v řízení budoucího islámského chalífátu. Zawahiri měl podle vlastních slov pouze říci, že křesťané jsou partneři v oblastech jako je zemědělství, obchod a peníze, a že jako takoví by měli být i udržováni podle pravidel šaríe.

V případě obvinění z milosti vůči šiítům Zawahiri prý nikdy nežádal, aby byli ušetřeni, ale navrhoval, aby namísto náhodných zvěrstev proti civilnímu obyvatelstvu byly útoky zaměřeny na šiíty vedené irácké síly. „ Řekl jsem jim několikrát, aby přestali s výbuchy na trzích, hussainiyách (šiítská svatyně) a mešitách, a soustředili se na vojenské, bezpečnostní a policejní síly a šiítské milicionáře, " řekl.

Věří se, že vůdce Al-Káidy po smrti Bin Ládina se skrývá se někde v pákistánském pohraničí. Se svými podporovateli komunikuje skrze video přednášky. Tato nicméně neobsahovala žádné živé záběry Zawahiriho. Zawahiri v ní poukazoval na nutnost dále bojovat proti USA, stejně jako vést rozhovory ohledně taktiky s dalšími džihádisty.

Právě taktika je oblast, ve které se Al-Káida a IS neshodují. Zatímco IS usiluje o udržení státu založeného na islamistických pravidlech, který má být ztělesněným chalífátem, pro Al-Káidu následuje chalífát až po vítězství nad těmi, kdo jeho vytvoření brání – což mají být nepřátelé sunnitského islámu jako je USA, Izrael, Irán či sunnitští „odpadlíci", kteří dostatečně nepodporují ideu džihádu.

Taktika a cíle Al-Káidy

Al-Káidá během svého působení se pokusila ustanovit vlastní verzi islámského státu – např. v roce 2006 v Iráku, v letech 2011 a 2015 v Jemenu nebo v roce 2012 v severním Mali. Všechny tyto pokusy skončily fiaskem a utvrdili vůdce Al-Káidy v tom, že pokusy vybudovat chalífát jsou odsouzené k nezdaru do té doby, dokud nebude Západ vyčerpán a nebude moci zasáhnout. Protože se Al-Káidě podařilo vyprovokovat Západ a zatáhnout jej do lokálních půtek, už se skupina nemusí tolik soustředit na útoky na civilní obyvatelstvo.

Namísto toho, tvrdí Scott Stewart, bývalý speciální agent a nynější analytik pro analytickou firmu Stratfort, Al-Káida změnila taktiku na podporování svých lokálních sekcí a šíření džihádistického učení skrze síť salafistických kazatelů. Z dokumentů nalezených po zabití Osámy bin Ládina vyplývá, že vedení Al-Káidy si pohrávalo s myšlenkou opuštění názvu „Al-Káida" kvůli negativním konotacím, které toto jméno nese. Al-Káida proto do centra pozornosti staví lokální franšízy, které jsou vnímány více pozitivně.

Nejvýraznější větví Al-Káidy, která se na oko od své „matky" distancovala kvůli její negativní pověsti, je její syrská pobočka, fronta al-Nusrah (arabsky Džabhat an-Nuṣrah li-Ahli aš-Šām -Fronta podpory pro lid Levanty), nyní nesoucí jméno Džabhat Fatah aš-Šám (Fronta pro osvobození Sýrie). Skupina přetrhala vazby k Al-Káidě oficiálně kvůli tomu, aby zahraniční armády neměly záminku útočit na Syřany.

Vůdce Al-Káidy Ajmán Zavahrí k tomuto rozdělení dal souhlas se slovy, že „bratrstvo islámu je silnější než příslušnost k skupině" a že „můžete bez váhání obětovat organizační a stranické vazby, jestliže jsou v rozporu s vaší jednotou." Al-Nusrah je v syrském kontextu vnímána spíše jako rebelská skupina bojující proti zlovolnému režimu, nikoliv jako džihádistická teroristická skupina (tak je nicméně vedena USA) – a právě o získání takového pozitivního místního obrazu se Al-Káida snaží.

Úspěch není jen mediální sláva a počet mrtvých 

Zdánlivá neaktivita Al-Káidy a její stažení se z mediální scény – nyní okupované IS – vedla dřívější analýzy k jejímu negativnímu zhodnocení jako do značné míry přežité teroristické skupiny. Stewart se snaží o korekci tohoto názoru a tvrdí, že nynější taktika Al-Káidy problematizuje standardní postupy měření úspěšnosti džihádistických skupin podle počtu uskutečněných útoků a veřejné publicity. Měřítko úspěchu Al-Káidy by podle Stewarta mělo být měřeno podle pokroku, který dělá v rámci jejího uchycení v lokálních sítích angažovaných v různých druzích povstání.

Stewart dochází k alarmujícímu závěru, že vliv Al-Káidy se jen a jen zvyšoval přes silný tlak, kterému byla vystavěna během posledních 15 let. Bude těžké je vykořenit ji z jejích základech, které ustanovila skrze své regionální větve v Jemenu, Libyi, Pákistánu nebo Sýrii. V nich Al- Káida vytváří podmínky po dlouhé regionální občanské války – a v důsledku, i přes svoji neochotu vybudovat chalífát, pro růst dalších Islámských států.

Témata:  Al-Káida,  al-Nusra ,  Islámský stát