reklama

Výsledky studie publikoval Institut aplikovaného ekonomického a sociálního výzkumu v Melbourne.

Podle vědců existuje komplexní vztah mezi prací a inteligencí: jestliže účastníci výzkumu pracovali méně než 25 hodin týdně, pak zřejmě jejich práce vedla ke zvyšování duševní kapacity, ale jakmile pracovali více než 25 hodin týdně, nastala rychle opačná situace.

"Práce zřejmě zpočátku mozkové buňky stimuluje. Na určitém stupni ale vstupuje do hry stres spojený s fyzickou a duševní prací a příznivý vliv práce začíná potírat. Příliš mnoho práce z hlediska kognitivních funkcí je horší, než když nepracujeme vůbec," citoval italský deník Corriere della Sera Colina McKenzieho z japonské Univerzity Keio.

Účinky práce u osob mladších čtyřiceti let mohou být méně zjevné. "Usuzuji, že schopnost obnovy mozku u mladších osob je různá," uvádí McKenzie. "Mladí lidé bývají odolnější proti účinkům dlouhých pracovních směn," dodává. Lidé starší čtyřiceti let jsou v takové fázi života, kdy se často musejí starat o malé děti nebo o staré rodiče. To jim dodává sociální roli zásadního významu a účinky intenzivní práce na jejich mozek jsou komplexnější.

V souvislosti se zvyšujícím se důchodovým věkem v celém světě výsledky studie naznačují, že pracujeme-li více a déle, nezvyšuje to naši produktivitu. Právě naopak: tři dny práce do týdne (25 hodin), čili částečný pracovní úvazek, se zdá být produktivnější volbou pro ty, kdo překročili čtyřicítku.

Zatímco v Itálii to zní jako kacířství, pro Švédy to je spíše potvrzením nového trendu. Některé firmy v této skandinávské zemi totiž experimentují se zavedením šestihodinové pracovní směny jako standardu.

reklama