Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Zásadní problém? Mezi rekruty IS ze Střední Asie je i specialista vycvičený Američany

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: news.com

Taškent - Strůjce silvestrovského masakru v istanbulském klubu, Abdulgadir Mašaripov, se narodil v Uzbekistánu a výcvik absolvoval v Afghánistánu. Jeho etnická příslušnost reflektuje širší a znepokojující trend IS najímat si na teroristické útoky lidi ze Střední Asie. Kyrgyzstánci a Uzbekové bojující v Sýrii a Turecku za IS jsou považování za elitní jednotky a využíváni většinou k sebevražedným atentátům. Podle magazínu The National Interest za připojováním těchto etnik k IS stojí neschopnost států Střední Asie poskytnout svým obyvatelům kvalitní vzdělání, ekonomický rozvoj a životní perspektivu.

Protože Střední Asii je věnována malá pozornost v západních médiích, není snadné objevit pro čtenáře spojení mezi primárně arabským hnutím IS a bývalými sovětskými zeměmi Střední Asie. IS však nachází v obyvatelích Kyrgyzstánu a Uzbekistánu velký taktický potenciál díky úzkým jazykovým a kulturním rysům, které sdílejí s Turky. Stávají se tak vhodnými kandidáty na útoky v Turecku. Tento charakter ale není jediným důvodem lákavosti Střední Asie pro IS. Jako i v jiných případech, i v tomto IS těží ze slabosti nerozvinutých států a tíživé sociální situace jejich obyvatel.

Důležitou úlohu v současné neschopnosti středoasijských států postarat se o své občany sehrál rozpad Sovětského svazu, kterého byly součástí. Ten vedl k poslední fázi afghánské občanské války a vypuknutí konfliktu v Tádžikistánu. Důsledkem těchto násilností bylo zplození Talibánu a méně známého Islámského hnutí Uzbekistánu (IMU). Cílem IMU bylo nahrazení režimu Karimova v Uzbekistánu islámským chalífátem, který by vládl z údolí Fergana. I přes úsilí středoasijských států- Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu a Turkmenistánu –jej zastavit omezením možnosti pohybu mezi republikami, IMU uskutečňoval nebezpečné nájezdy do Kyrgyzstánu ze základen v Tádžikistánu v letech 1999 a 2000. Byly to až americká vojska, která jej v rámci invaze do Afghánistánu dokázala účinněji zpacifikovat.

Nicméně, dědictví IMU zůstává. IMU stanovil precedens islámské alternativy k autoritářským režimům ve střední Asii a byl příčinou rostoucí represe islámu a politická opozice v regionu ze strany středoasijských autorit, tvrdí The National Interest. Událost, která ztělesňuje toto dědictví, je masakr v Andižanu v roce 2005. Uzbecká armáda tvrdě zasáhla do protestů, kterých se účastnili jak místní obyvatelé dožadující se lepšího vzdělání, pracovních míst a vládních služeb, tak i islámští protirežimní extremisté. Výsledkem bylo více než jeden tisíc mrtvých.

Zákaz všech islámských politických stran a organizací, jako je např. Hizb ut-Tahrir,, jejímž deklarovaným cílem je vytvoření mírumilovného chalífátu ve Střední Asii, donutila mnoho mladých středoasiatů připojit se k podzemním islamistickým organizací. Jejich muslimská rezistence ale má méně co do činění s náboženstvím a je především založena na beznaději, zoufalství a hněvu pociťovaných vůči despotické a neschopné vládě. Neúspěch středoasijských vlád přijít se skutečně účinnými politickými a hospodářskými reformami zahrnujících otevření dveře opozici – a to i té islámské - vytváří prostředí, ve kterém se ideologie IS může volně šířit.

Podle The National Interest klíčem k zastavení proudu rekrutů je zlepšení vzdělávání. Kdysi hrdý sovětský vzdělávací systém trpí nedostatečnou klasifikací špatně hodnocených a placených učitelů, nekvalitními a zastaralými materiály a systematickou korupcí. Důsledkem je horda nekvalifikovaným a špatně vzdělaných mladých lidí, kteří snadno podléhají vznosným slibům IS. Pouhé převedení značných výnosů z těžby přírodních zdrojů do vzdělání, např. ve formě zvýšení platu učitelů, by velice pomohlo zvrátit tuto situaci, domnívá se The National Interest.

Tvrdý přístup k islamistům následující sovětský vzorec vypořádání se s opozicí nepřináší příliš velké ovoce a může se naopak obrátit proti státům. Modern Diplomacy upozorňuje na případ plukovníka Gulmuroda Khalimova, šéfa policejních speciálních sil tádžikistánského ministerstva vnitra, který přeběhl v roce 2015 k IS. Jeho radikalizace byla možná ještě větším šokem pro USA než pro tádžické orgány, které nařídily okamžité vyšetřování jeho oddělení. USA trénovala Khalimova v pěti bojových školení v Americe i v Tádžikistánu. Po celou tu dobu byl Khalimov podroben pravidelným prověrkám. Klalimov se objevil na propagačním videu IS, na kterém v ruštině vyhrožuje tádžikistánským autoritám. „Poslouchejte, vy psy, prezidente a ministři, kdybyste jen věděli, kolik chlapců, našich bratří, jsou tady, čekající a toužící se vrátit a obnovit tam právo šaría."

Modern Diplomacy též poukazuje na nutnost věnovat pozornost ekonomické migraci středoasijských národů, díky které jsou snadným terčem pro IS. Až 20% Uzbekistánské populace pracuje v zahraničí, především v Rusku, a podobná čísla platí pro většinu zemí regionu. V Rusku je dobře vybudovaná extremistická síť, z které těží středoasijští extrémisté. Podobné sítě existují v případě Turecka. Je nutné tyto sítě pečlivě sledovat, nabádá Modern Diplomacy. Nicméně, zatím neexistuje příliš mnoho studií, které by zabývaly touto dynamikou.  

Témata:  Uzbekistán Tádžikistán terorismus

Související

Aktuálně se děje

21. listopadu 2024 12:24

Počasí zaúřaduje. K intenzivnímu sněžení se přidá i další jev

Na Moravě a ve Slezsku může napadnout ještě o pár centimetrů více, než se původně předpokládalo. Vyplývá to z nejnovějšího znění výstrahy, v němž Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) upřesnil její časovou a územní platnost. Meteorologové zároveň přidali varování před silným větrem. 

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy

Anders Behring Breivik už nechce sedět ve vězení. Masový vrah chce na svobodu

Anders Behring Breivik už nechce sedět ve vězení. Masový vrah chce na svobodu

Norský masový vrah Anders Behring Breivik, který v roce 2011 při bombovém útoku a střelbě zabil 77 lidí, stanul v úterý před soudem, aby podruhé požádal o podmínečné propuštění. Breivik si odpykává trest odnětí svobody na 21 let, což je maximální možný trest v Norsku. Podle norského práva má však po deseti letech vězení nárok na slyšení o podmínečném propuštění.