Sexualita a terorismus? Přísně tajné dokumenty bin Ládina odhalují nečekané věci

„Týká se problému bratrů,“ píše se v bin Ladinově dopise o masturbaci, „kteří jsou s vámi v jejich nešťastném celibátu, a v podmínkách, které na ně byly uloženy, postrádají manželky (…) nemáme námitky, aby se objasnilo bratrům, že mohou, v takovýchto podmínkách, masturbovat, protože to je extrémní případ. Předkové schválili toto pro [dobro] komunity. Radili mladým mužům, aby tak činili v době podrobení. Bylo to též předepsáno učenci, když je to potřeba, a není zde nejmenších pochyb, že bratři jsou ve stavu extrémní potřeby,“ stojí v dopise poslaném bin Ládinem.

Že bin Ládin byl náročný detailista je dobře známo. Vzhledem k jeho pozici nejpřednějšího džihádisty své generace je poněkud překvapující, že byl detailní až takto hluboce – i když na jeho důstojnost náboženského fanatika vnáší stín nález porna v jeho úkrytu. Jeho edikt ale přináší víc otázek než odpovědí. Co znamená situace v „extrémní nouzi“. Je to týden, měsíc nebo pouhý den celibátu? I když se to jeví jako směšná otázka, problém sexuální frustrace džihádistů je vážná záležitost a může vrhnout světlo na důvody, proč extrémisté páchají násilnosti, tvrdí Cottee.

Sexuální frustrace jako motiv

Ihned po útocích z 11.9. 2001, evoluční biolog a zřejmě nejznámější světový ateista Richard Dawkins vyjádřil opovržení nad domněnkou, že 19 útočníků bylo motivováno myšlenkami nespravedlnosti. Jejich skutečným motivem, tvrdí Dawkins, byla sexuální deprivace. "Testosteronem nasáklí muži příliš neatraktivní, aby získali ženu v tomto světě, mohli být zoufalí natolik, aby se vrhli na těch 72 osobních panen v tom příštím,“ řekl.

Dawkins se řadí mezi zastánce argumentu, že sebevražedné džihádistické násilí je zakořeněno v sexuálně represivní atmosféře muslimského světa a muslimských komunit na Západě. V obou zůstává sexuální aktivita mimo manželství tabu – zvláště pro ženy. Překážky a stigma spojené se svobodným sexuálním životem vytváří v mladých mužích frustraci, která může vykypět až do vražedného násilí. Christopher Hitchens, ve své protináboženské polemice Bůh není velký (God is not Great), tvrdí, že problém džihádistů „není ani tak moc, že touží pannách, jako to, že jsou panici.“

Tento argument čerpá podporu z bohatého rezervoáru anekdot o džihádistech a jejich ideolozích. Např. egyptský myslitel Sajjid Qutb, určující postava Muslimského bratrstva a velmi významná osobnost pro bin Ládina, byl znechucen sexem, přesto málokteré téma jej tak fascinovalo. V jednom svém článku popisuje, jak během svého studia v Americe mezi roky 1948-1951 byl znechucen "americkými svůdnicemi“ s jejich "výmluvnýma očima a žíznivými rty," "kulatými ňadry ... plnými hýžděmi ... urostlými stehny a elegantními nohami." Podle spisovatele Marina Amise, Qutba jeho sexuální touhy strašily, cítil se jimi být zahanbený a zneuctěný, a proto obrátil své myšlenky k vraždě.

Takzvaný vůdce útoků z 11.9, Mohamed Atta, byl taktéž zcela zřetelně sexuálně frustrovaný. Byl ochoten uskutečnit misi, která ho a bezpočet jiných bude stát život, ale z žen byl vyděšený, odmítal s nimi randit a dokonce si s nimi potřást rukou. Ve své poslední vůli žádal, aby jeho tělo bylo připraveno k pohřbu „dobrými muslimy“ a aby žádná žena nebyla blízko něj. Ženy, pro Atta, stejně jako pro Qutba, jsou nebezpečné a špinavé: zdroj hříchu a duchovního znečištění.

Alhokol, sex...a džihád

Problém s tímto typem argumentu však je, tvrdí Cottee, že ne všichni sexuální frustrovaní muslimové se stávají džihádisty a ne všichni džihádisté jsou sexuálně frustrovaní. Jiný strůjce útoků z 11.9., Abdulaziz Al-Omari, měl ženu a dceru. Ačkoliv by se mohlo spekulovat, že byl sexuálně znuděný, neexistuje žádný důkaz pro to, že by se cítil být sexuálně potlačován a zcela nepochybně nebyl panic.

Současná vlna evropských džihádistů, včetně těch, co působí v Sýrii a Iráku, se vyznačuje zajímavým faktem, který odporuje tezi o sexuální frustraci a z ní vycházející násilnosti. Evropští džihádisti, jak upozorňuje francouzský sociolog Olivier Roy, vůbec nemají historii náboženské oddanosti a praxe. Před svou konverzí žili zcela sekulární životy, přičemž se jednalo o spíše kontroverznější stránku světského života. Mnozí z nich měli kriminální záznamy a oddávali se pití a drogám. A taktéž nevázanému sexuálnímu životu.

Mohamed Lahouaiej-Bouhlel, který v loňském roce zabil 86 lidí náklaďákem v Nice ve Francii, měl trestní rejstřík. Údajně také pil alkohol, bral drogy, účastnil se hazardu a nemodlil se. Podle francouzského státního zástupce Françoise Molinse, měl "divoký" sexuální život, spal s muži i ženami. Jeden bývalý spolužák vzpomíná: „Mohamed byl sukničkář, sexuálně posedlý. ... bylo to vše, o čem mluvil. To bylo jeho hlavním rysem." Je možné, že právě jeho agresivní sexualita a určitý stud, který kvůli ní cítil, mohly být spouštěcími faktory, proč se stal zabijákem, domnívá se Cottee.

Ženské teroristky a sex

Sexualita nehraje roli jenom u mužských džihádistů. Mia Bloomová ve svém rozsáhlém výzkumu spojnic mezi ženami a terorismem tvrdí, že radikalizace žen je řízena celou řadou překrývajících motivací, včetně pomsty, vykoupení či respektu. Mnohé čečenské „černé vdovy“, které páchají sebevražedné útoky proti Rusku, byly podle zjištění Bloomové oběti znásilnění a cítily se sexuálně degradovány. Jedna žena, která si na poslední chvíli rozmyslela sebevražedný útok, řekla, že: Pokud byste obětovali svůj život ve jménu Boha a zabili nějaké bezvěrce, měli byste jít rovnou do nebe bez ohledu na vaše předchozí hříchy."

Cottee uskutečnil roční vyšetřování prominentní britské náborářky a propagandistky IS, která odešla z Londýna do de facto hlavního města IS, Rakky. Tato 22letá žena žila velmi světský život a podle vlastních slov byla něčím jako sexuálním zpustlíkem. Cítila se tím být zahanbena a sexuální zdrženlivost hlásaná IS ji učarovala. Její případ odhaluje, že přidání se k IS není dáno pouze touhou uniknout z rodinné patriarchální kontroly, ani z touhy po sexu, ale kvůli úniku před sexem a svůdností sexuálně benevolentní společnosti, upozorňuje Cottee.

Sexualita je natolik zásadní pro lidskou identitu, že jakýkoliv výzkum radikalizace, který ji nebere v potaz, by měl být považovaný za nedostatečný. Nelze samozřejmě redukovat džihádismus pouze na sexualitu, ale je jedním z významným, ne-li určujících faktorů rozhodnutí přidat se k džihádistům a uskutečňovat jejich skutky. Bin Ládinův dopis je toho nejzřetelnějším důkazem.

Témata:  Usáma bin Ládin,  terorismus