Revoluce na Ukrajině nekončí, hraje se o všechno

„Nový poradce, Paul Manafort, byl právě to, co Janukovyč a jeho strana potřebovali. Jeho přístup byl zaměřený na rozdělení země na východ a západ s využitím regionálních a etnických rozdílů a ideologických rozdílů příznivců oraznžového hnutí,“ vysvětluje.

„Příběh o tom, jak Manafort udělal z Janukovyče prezidenta - a dostal jeho stranu banditů k moci - byl později vyprávěn po celém světě, když vypukl skandál o roli Manaforta v průběhu volební kampaně Donalda Trumpa. Trumpova kampaň byla založena na stejných principech - rozděl a panuj, které Manafort uplatnil na Ukrajině. Manafortova strategie byla také velmi užitečná pro Rusy. Manipulací s jazykovou otázkou a mýtickou „zvláštností“ východní Ukrajiny, Kreml zažehl konflikt a získal ekonomický, informační a politický vliv,“ píše novinářka.

V době, kdy Janukovyč se stal prezidentem, měl podle ní kontrolu nad dvěma paralelními Ukrajinami: tou, která stála na společných evropských hodnotách a požadovala svá práva, a druhou, která se klonila k paternalismu a chtěla žít v Sovětském svazu. Konec roku 2013 byl rozhodujícím momentem v boji mezi těmito dvěma skupinami, uvádí Sergatskova.

„Manafort přesvědčil Janukovyče, aby podepsal dohodu o přidružení s Evropskou unií a aby osvobodil Juliji Tymošenkovou z vězení. Ale v listopadu bylo jasné, že Rusko nakonec získalo rozhodující vliv na ukrajinskou politiku. Dne 21. listopadu ve Vilniusu Janukovyč odmítl podepsat dohodu o přidružení a v Moskvě dne 17. prosince hlavy Ruska a Ukrajiny podepsaly dohodu o snížení ceny ruského plynu a poskytnutí úvěru ve výši 15 miliard dolarů pro Ukrajinu. Vypukl druhý Majdan, který měl ukončit ruský vliv na Ukrajině,“ shrnuje dění v komentáři.

„Přesně před třemi lety na Majdanu v urputných bojích probíhaly strašné události. Hustý černý kouř z hořících pneumatik a dlažební kostky. Ulice Institutska byla poseta těly protestujících zabitých odstřelovači. Janukovyč si sbalil věci v prezidentské rezidenci a uprchl ze země. Krym byl zranitelný. Jeho stabilita byla narušena ruskými politickými stratégy, s neocenitelnou pomocí Manaforta, a Rusko brzy poslalo vojáky. Ti se začali zmocňovat klíčových měst na Donbasu, kde stále zuří válka,“ píše novinářka.

„To vše se stalo před třemi lety. Mohlo by se zdát, že ruská invaze skoncuje s kremelským rušením ukrajinské politiky. Mohlo by se zdát, že po spáchání trestného činu takového rozsahu nebude místo pro ruský vliv v ukrajinském parlamentu. Ale členové ukrajinského parlamentu blokují dodávky uhlí z oblastí mimo ukrajinskou kontrolou. Požadují zákon, který by zakazoval obchod s okupovanými oblastmi. V centru Kyjeva se konají protesty a pochody pravicových radikálů s nesrozumitelný návrhy,“ uvádí.

A co je podle ní nejdůležitější - dříve marginální poslanec Andrej Artěmenko z marginální Radikální strany Olega Ljaška předložil „mírový plán pro Ukrajinu a Rusko“ pro novou Trumpovu administrativu. „Artěmenkův plán předpokládá pronájem Krymu Rusku na 50-100 let," připomíná.

„Po třech letech je zřejmé, že druhá Majdanská revoluce není u konce, ale naopak ve své nejvíce rozhodující fázi. Lidé, kteří přinesli válku do země, nebyli potrestáni; někteří z nich jsou dokonce v parlamentu. Účastníci revoluce - Artěmenko byl až do jara roku 2014 vůdce Pravého sektoru - otevřeně zrazují zájmy své země ve prospěch jiných, kteří cynicky využili slabost a neschopnost nové ukrajinské vlády. Dvě paralelní reality na Ukrajině nadále existují. Je to užitečné pro ty, kteří hledají, jak zmanipulovat a podněcovat konflikt. Bohužel to znamená, že zůstanou ve hře na dlouhou dobu,“ dodává Sergatskova.

Témata:  Ukrajina,  Ukrajinská krize,  Rusko