reklama

Vědci nahráli hlasy 30 žen, které pronášely krátké věty typu "Pojď sem, miláčku!" nebo "Hodný chlapeček", zatímco se dívaly na fotografie štěňat a dospělých psů. Kdyby se totiž ženy obracely na skutečná zvířata, improvizovaly by a experiment by tak byl méně kontrolovatelný a nebylo by jej možno opakovat.

Poté vědci pustili nahrávky deseti štěňatům a deseti dospělým psům. Zjistili, že jen štěňata reagovala a přiběhla k reproduktoru s nadějným výrazem v domnění, že si s nimi někdo bude hrát, jakoby pronášená slova byla vyzváním ke hře.

Stejně tak štěňata reagovala, když slyšela nahrávky, na nichž ženy hovořily při pohledu na dospělého psa. Hlas z reproduktoru je však zajímal méně, když ženy mluvily při pohledu na člověka. A dospělí psi? "Na chviličku obrátili zrak směrem ke zdroji zvuku, ale pak zvuk ignorovali nezávisle na tom, zda ženy hovořily s pohledem upřeným na fotografii štěněte, dospělého psa či člověka," uvádí autor studie Nicolas Mathevon.

Reakci štěňat by snad bylo možné vysvětlit tou skutečností, že "dětská řeč" zřejmě štěňatům pomáhá pochopit nová slova, podobně jako je tomu u dětí. Tuto hypotézu, kterou jiné studie zpochybňují, je však třeba ověřit, stejně tak jako to, zda reakce štěňat je vrozená nebo získaná.

"Jednu věc tato studie jasně prokázala, a to, že s našimi domácími zvířaty jednáme jako s dětmi nezávisle na tom, jak jsou stará," uzavírá etoložka Monique Udellová z americké Oregonské státní univerzity.

0 komentářů Napište svůj názor

reklama