Zapomenuté osudy: Co se stalo s Němci černé pleti v éře nacistů?

Historička ve svém textu, který zveřejnil server The Independent upozorňuje, že všechny tyto hlasy obětí holokaustu je třeba poslouchat. Zároveň ale poukazuje, že jedné skupině se nedostává rovné příležitosti a veřejně se o ní v souvislosti s nacistickými zločiny nemluví. Jedná se o Němce černé pleti.

Když se Hitler v roce 1933 dostal k moci, žilo podle Rosenhaftové v Německu několik tisíc lidí černé pleti. Problém spočívá v tom, že je do té doby nikdo oficiálně nespočítal a tak se odhady o jejich počtu lidí. „V srdci rozvíjející se černé komunity byla skupina mužů z afrických kolonií, které dříve patřily Německu (a o které země přišla v rámci mírové dohody, která ukončila první světovou válku) a jejich německé manželky,“ vysvětluje historička.

Lidé černé pleti měli "neněmeckou krev"

Tito lidé z celého Německa byli vzájemně v kontaktu a měli vazby i s rodinami v zahraničí. Někteří z nich byli dokonce aktivní v komunistických a antirasistických organizacích. Mezi prvními akty nacistického režimu bylo právě také potlačení černého politického aktivismu. V zemi také podle odbornice žilo 600 až 800 dětí zplozených francouzskými koloniálními vojáky, z nichž mnozí pocházeli z Afriky. Tito vojáci totiž po roce 1919 žili ve Francouzi obsazeném Porýní a staženi byli až v roce 1930.

Norimberské zákony z roku 1935 zbavily Židy jejich německého občanství a zakazovaly jim oženit se nebo mít sexuální styk s lidmi „německé krve“. Následně byli za nositele „neněmecké krve“ označeni také Romové a černoši. Jen velmi málo lidí afrického původu mělo německé občanství, a to i v případě, že se narodili v Německu. Tento stav byl nevratný od chvíle, kdy dostali pasy, které je označily za „černochy bez státní příslušnosti“, píše historička.

V roce 1941 byly černé děti oficiálně vyloučeny z veřejných škol, ale většina z nich se stala terčem rasového násilí ve školách již mnohem dříve. Někteří žáci byli nuceni ze škol odejít a nikdo z nich nesměl jít na vysokou školu nebo do odborného učení, vyplývá podle Rosenhaftové z dochovaných výpovědí. Vyhlídky na zaměstnání, které byly již před rokem 1933 velmi chabé, se poté ještě zhoršily. Lidem černé pleti se nepodařilo najít pravidelnou práci, někteří z nich museli během druhé světové války vykonávat nucené práce jako „zahraniční pracovníci“.

Jedním z mála způsobů, jak si tito lidé mohli vydělat, byly filmy a jevištní show německé propagandy, které se zabývaly námětem znovuzískáním afrických kolonií - a to zejména poté, co měli černoši od roku 1939 zakázány jiné druhy veřejného vystupování.

Nucené sterilizace

Když vůdce SS Heinrich Himmler v roce 1942 provedl průzkum týkající se všech černých lidí v Německu a okupované Evropě, pravděpodobně uvažoval o vytvoření jakéhosi přehledu situace – ale podle všeho neměl v úmyslu je masově internovat, píše historička.

Výzkum záznamů z táborů a svědectví z pozůstalosti ukazují, že asi 20 černých Němců strávilo nějaký čas v koncentračních táborech nebo ve věznicích. Alespoň jeden se stal obětí eutanázie. Jedna osoba - Gerta Schrammová – byla podle dokumentů poslána do koncentračního tábora vysloveně proto, že byla Mischling – mulatka. Vězněna byla v Buchenwaldu.

Lidé černé pleti byli pro bezpečnostní složky dobře viditelní, často končili za mřížemi kvůli deviantnímu nebo antisociálnímu chování. A jakmile byli jednou ve vazbě, policie měla důvod je kvůli barvě pleti dál věznit. „V tomto ohledu můžeme vidět černochy jako oběti ne nacistického rasismu, ale intenzivnější verze každodenního rasismu, který přetrvává ještě dnes,“ píše Rosenhaftová.

Nacistický strach z „rasového znečištění“ nejčastěji končil rozpadem rodin. „Smíšené“ páry byly nuceny rozejít se. Když žádaly o povolení ke sňatku, nebo když bylo známo, že je žena těhotná, nebo měla dítě, černý partner byl nucen podstoupit sterilizaci. Při tajné akci v roce 1937 bylo podle historičky asi 400 děti z Porýní násilně sterilizováno. Ostatní černí Němci se skrývali nebo uprchli ze země, aby se vyhnuli sterilizaci.

Nesou si Němci toto stigma ještě dnes?

Černošská komunita byla v Německu v roce 1933 nová, většinou šlo o rodiny první generace - v tomto ohledu to bylo podobné jako u komunit ve Francii a Velké Británii, které se tvořily kolem rodin mužů pocházejících z kolonií. „Nacistické perzekuce zničily rodiny a pouta komunity. Jde o jedno z dědictví, o kterém se dlouho nemluvilo - existuje možnost, že černí a bílí Němci mohli sdílet společenský a kulturní prostor,“ vysvětluje historička.

„Toto mlčení pomáhá vysvětlit smíšené reakce Němců na dnešní uprchlickou krizi. Uvítání migrantů ze strany německé kancléřky Angely Merkelové, a mnoha obyčejných Němců, dává hlas liberálnímu humanismu, který byl vždy přítomen v německé společnosti a byl posílen poučením z holocaustu. Reakce proti uprchlíkům odhaluje druhou stranu mince. Němci, kteří se bojí imigrace nejsou jediní v Evropě. Ale jejich obavy vychází z vizí, která zůstala od roku 1945 v německé společnosti velmi silná: myšlenka, že jakkoli tito lidé potřebují pomoc, nemohou být Němci, protože nejsou bílí,“ dodává Rosenhaftová.

Témata:  nacisté,  černoši,  historie