reklama

Šílená strategie

Cameronova pondělní slova, že kdykoliv se Británie odvrátí od Evropy, dříve, či později vždy lituje, Jenkins označuje za nesmyslná. Především však zpochybňuje premiérovo tvrzení, že tzv. Brexit, neboli vystoupení země z EU, by zvýšilo riziko války v Evropě. Celkově pak komentátor projev přirovnává ke sporné varovné kampani předcházející referendu o nezávislosti Skotska v roce 2011, přičemž současnou Cameronovu strategii považuje za "šílenou".    

Publicista totiž soudí, že nejlepší věcí, která potkala středověkou Anglii, byla její porážka ve stoleté válce, jelikož ukončila anglické ambice v kontinentální Evropě. Stejně tak hodnotí kladně odmítnutí nadvlády papeže nad celou Evropou v 16. století ze strany anglického krále Jindřicha VIII.

"Nejmoudřejší politikou jeho dcery Alžběty I. byl natolik rigidní izolacionismus, že odmítala jednoho kontinentálního nápadníka za druhým," pokračuje komentátor v historickém exkurzu. Doplňuje, že Anglie tak odrazila veškeré pokusy Francie a Španělska o návrat celoevropského katolicismu a raději přijala nizozemské a německé panovníky držící se striktně její parlamentní suverenity.

  • Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Jenkins připomíná, že Cameronovým předchůdcem v premiérském křesle v 18. století byl Robert Walpole, který přišel s tzv. Walpolovým mírem. "Jeho důsledná izolace od evropských konfliktů přinesla Británii zlatý věk osvícenství a průmyslové revoluce," pokračuje publicista. Doplňuje, že v roce 1734 tak Walpole mohl hrdě sdělit královně, že v daný rok bylo v Evropě zabito na 50 tisíc lidí, ale žádný z nich nebyl Angličan.   

Dokonce i vytvoření Britského impéria Williamem Pittem se zakládalo na explicitním držení se stranou od sedmileté války probíhající v pevninské Evropě, vysvětluje Jenkins. Deklaruje, že zatímco pozdější vítězství admirála Horatia Nelsona byla pro britské zájmy klíčová, jen stěží se dalo zabránit tažení k Waterloo, pokud by došlo k dřívějšímu zapojení ostrovního království do napoleonských válek. "Stejně tak Napoleon Bonaparte nepředstavoval vážnou hrozbu pro Británii," polemizuje komentátor se současným předsedou vlády.     

Dějiny nechť hodnotí historici

Viktoriánská Británie se také držela od Evropy a její jediná intervence v krymské válce skončila katastrofou, uvádí Jenkins. Dle jeho názoru Cameron zřejmě zapomněl na svého nejúspěšnějšího konzervativního předchůdce, Lorad Salisburyho, který o vměšování se do vnitřních záležitostí jiného státu prohlásil, že neexistuje žádná podobná praxe, kterou je na základě zkušeností nutné jednoznačně odsoudit. Svou politiku pak nazval "skvělou izolací", podotýká komentátor.      

Jenkins polemizuje i s další Cameronovou tezí, že dřívější britský zásah mohl zabránit vypuknutí první světové války. Příčiny konfliktu lze totiž podle publicisty přičíst i "předchůdci Evropské unie", tzv. Trojdohodě a jejím snahám čelit německému expansionismu.  

"Druhá světová válka byla pochopitelně velkou výjimkou," připouští publicista. V zápětí však dodává, že  jakákoliv myšlenka, že by Británie mohla přinést mír, pokud by vyhlásila Hitlerovi válku dříve než v roce 1939, je bláznivá. Stejně tak se podivuje Cameronovým odkazům na poslední války na Blízkém východě a ptá se, jak tyto konflikty souvisejí s členstvím Spojeného království v EU. "A jestli má být Irák vodítkem k čemukoliv, pokud bych byl Cameron, byl bych ticho," útočí Jenkins.     

Komentátor tak dochází k závěru, že pokud by se mělo v debatě o setrvání Velké Británie v EU mělo operovat s dosavadní historií, vyzněla by jako drtivý argument ve prospěch Brexitu, nikoliv proti němu, jak míní Cameron. "Historie by však pochopitelně neměla být návodem pro budoucnost," míní Jenkins. Svou stať končí tvrzením, že dějiny by měly být studovány, nikoliv opakovány a v nejlepším případě ponechány ke zhodnocení historikům.

reklama