Nové referendum? Velká Británie se ocitla v pasti

Velká Británie a její vláda představily hlavní proměnné, podle kterých se má odehrát proces brexitu. Británie by ráda počítala s jakousi přechodovou periodou do března 2019, během níž by došlo k dojednání blízké spolupráce mezi EU a Británií ve věci celní unie. Nová celní unie by měla zajistit "co nejvolnější a nejnebezpečnější obchod" a Británie se následně bude snažit o dohodu o volném obchodu.

Podle britského profesora Vernona Bogdanora se takové návrhy potýkají s nejednoznačností a obtížemi, přestože obchodníci myšlenku přechodné dohody uvítali. Ti, co obhajují brexit, se obávají - a někteří z nich zřejmě by si to možná přáli - že na konci přechodného období se zjistí, že dosavadní spolupráce s Unií byla tak pohodlná, že bude možná rozšířena. V takovém případě by Británie do značné míry zůstala v EU, jako jakýsi satelit, píše pro The Guardian Bogdanor. 

Ti, kteří by chtěli v Unii zůstat, vkládají do přechodného období nové naděje. Pro byznys je období důležité zejména proto, že nové investice se lépe uskutečňují v podmínkách jistoty, kdy na trhu nedochází k radikálním změnám. To sice přechodná doba nemůže poskytnout, ale zajišťuje jakýsi odklad takové radikální změny. Podle profesora ale pro obchodníky není dobrou zprávou, že období nejistoty budu na místo 18 měsíců trvat další dva roky. 

Byznys by uvítal konečnou dohodu, která by byla přátelská k podnikání. Pokud by se ale Británie snažila pouze o dohodu o volném obchodu, bylo by spíš přirozené, aby se vrátila k Evropskému sdružení volného obchodu (ESVO), které Británie opustila, když vstoupila do EU v roce 1973. Uskupení však nemá takový efekt, jako členství v EU. To je také důvod, proč tři jeho členové - Island, Lichtenštejnsko a Norsko - jsou zároveň členy Evropského hospodářského prostoru, který v sobě zahrnuje spoustu právních úprav z EU. Čtvrtý člen ESVO - Švýcarsko - není členem Evropského hospodářského prostoru, má ale s Bruselem řadu dvoustranných dohod s cílem zajistit si přístup na vnitřní trh. To pro Švýcarsko znamenalo také zakomponování části unijního práva do své legislativy. 

Britská vláda si nicméně přeje "dohodu na zakázku", tedy takovou dohodu o volném obchodě,  která je speciálně přizpůsobena britským potřebám. Taková dohoda v sobě snoubí některé výhody celní unie a vnitřního trhu bez závazků vyplývajících z členství v EU. Vyjednávající by chtěli, aby se závazky Británie vůči EU změnily, zatímco výhody zůstaly stejné.

Je otázkou, proč by Brusel s takovým uspořádáním mělo souhlasit. Pochyby vyjádřil i šéf vyjednávací skupiny za EU Michel Barnier. Takové privilegium dle jeho slov zatím neměla žádná země. Premiérka Theresa Maoyvá podle Bogdanora rozjela vysokou hru. Pokud Británi není ochotná přijmout některé zákony EU, tak bude situace velmi obtížná, protože zde neexistuje střední cesta. Británie by musela buď zcela a "tvrdě" odejít z EU, nebo by v ní musela zůstat. 

Obhájci brexitu doufají ve výhody svého nečlenství, odvolávají se na období thatcherismu, na jakýsi evropský Singapur. Bez ohledu na to, jaké jsou výhody tohoto řešení, volby jasně ukázaly, že v zemi neexistuje žádná obrovská většina, která by toto upřednostňovala. 

Parlamentní volby ukázaly, že brexit nadále rozděluje britský lid. Někteří argumentovali, že země je sjednocena, protože 87 procent voličů, kteří dali hlas oběma hlavním stranám, ve skutečnosti podpořili strany, podporující brexit. To však nedává smysl, podle průzkumu i mnoho zastánců setrvání volilo konzervativce a naopak. Navíc jak konzervativci, tak labouristé jsou v otázce brexitu silně rozpolcení. Většina poslanců a i většina v kabinetu spíše chtějí v Unii zůstat. 

Dohoda, ke které se má dospět, tak poté nemusí projít parlamentem. Může to mít vážné důsledky na jednotu uvnitř konzervativců a i na jejich pozici vládní strany. Možná i proto by se pak strana mohla uchýlit k druhému referendu o brexitu. Nebylo by to prospěšné jen pro Británii, ale i pro konzervativce, míní profesor Bogdanor. 

Témata:  Brexit,  Velká Británie,  EU