Vše je o vzájemném pochopení. Brexit už nezměníme, budoucnost v Evropě ano

Britové se historicky vyznačují odlišným myšlenkovým rámcem než zbytek Evropy, zároveň si však nemohou nevšímat, že jejich dějiny jsou hluboce provázány s dějinami evropského kontinentu. Spojené království vedlo četné války přímo na evropské půdě, zejména proti Francii, a během obou světových konfliktů sehrálo klíčovou roli při porážce Německa a jeho spojenců.

Přesto se britská geopolitická orientace po staletí vyznačuje trvalým sklonem k zaoceánskému, chcete-li imperiálnímu uvažování. Od 15. do 20. století se Spojené království soustavně zaměřovalo na zájmy mimo evropský rámec, což vedlo k vybudování nejrozsáhlejší koloniální říše v dějinách lidstva. Tento imperiální instinkt, zakořeněný hluboko ve společenském i politickém vědomí, zůstává v britském přístupu k zahraniční politice patrný dodnes.

Období globalizace, které se naplno rozběhlo po druhé světové válce a zrychlilo na počátku 21. století s příchodem chytrých telefonů a explozí digitální komunikace, Britům evidentně svědčí. V novém, provázaném světě se pohybují s jistotou, která vychází z historické zkušenosti řídit rozsáhlé impérium. Jejich někdejší kolonie už nejsou na mapě tak vzdálené, nýbrž v digitálním věku jsou doslova na dosah.

Situace by pro Londýn mohla být podstatně příznivější, kdyby na světové scéně nefigurovaly jiné mocnosti formující současný globální řád, především Spojené státy, Čína a Rusko. Tyto státy představují nejen konkurenci, ale často i překážku britským ambicím navázat na někdejší vliv ve světovém měřítku.

Možná i proto bude Spojené království již brzy litovat svého rozhodnutí opustit Evropskou unii. Toto sdružení sedmadvaceti států samo zápasí s tím, jak se prosadit v dynamicky se proměňujícím světě, kde už nejde primárně o rychlost komunikace, nýbrž o to, jak rychle a efektivně lze vést či odvracet konflikty. Britové sice nadále zůstávají členy NATO a v mnoha ohledech se mohou cítit bezpečně,

Nicméně, jak v rozhovoru pro EuroZprávy.cz uvedla expertka na britskou politiku Monika Brusenbauch Meislová, brexit zdaleka nesplnil očekávání. „Mnoho očekávaných výhod – nové obchodní dohody, silnější globální postavení, nižší míra migrace – se buď nenaplnilo, nebo se ukázaly jako zcela iluzorní,“ upozornila.

Spojené království a Evropská unie usedly v uplynulém týdnu k jednacímu stolu, aby projednaly takzvanou „aktualizaci vzájemných vztahů“. Jak trefně poznamenal jeden z evropských diplomatů: „Venku je zima, musíme se k sobě přitulit.“ Výstižnější popis současného geopolitického klimatu by bylo obtížné nalézt. Evropa se totiž ocitá pod tlakem hned z několika stran – čelí přímé bezpečnostní hrozbě ze strany Ruska, systémové výzvě představované Čínou a rostoucímu obchodnímu napětí s USA, zejména v souvislosti s návratem Donalda Trumpa na mezinárodní scénu.

Velká Británie zažívá v podstatě totéž. Avšak s jedním podstatným rozdílem – zůstala mimo rámec jednotného evropského trhu a celní unie. Tato izolace jí znatelně komplikuje pozici nejen v ekonomické oblasti, ale i ve snaze znovu definovat svou roli v měnícím se světovém řádu. „Změna bezpečnostní mapy bezesporu hraje klíčovou roli – agresivní Rusko, izolacionistická Amerika, nejistý svět. EU i Spojené království si uvědomují, že bez hlubší spolupráce nezvládnou čelit novým hrozbám,“ popsala Meislová.

Přestože jsou vztahy mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií částečně poznamenány odcizením, obě strany si uvědomují nezbytnost spolupráce. Británie zůstává klíčovým prvkem evropské bezpečnostní architektury, stejně jako je kontinentální Evropa zásadní pro zajištění bezpečnosti Spojeného království. Na Spojené státy se dnes nemůže spoléhat prakticky nikdo – a evropští i britští lídři si tuto realitu plně uvědomují. I proto podnikají kroky směřující k posílení a „aktualizaci“ vzájemných vztahů.

Brexit tak nutně nemusí představovat konec těsné spolupráce mezi Londýnem a Bruselem. Může být naopak impulzem – momentem střízlivého uvědomění, že Spojené království se již nemůže opírat o svou imperiální minulost, zatímco Evropa jej musí přijmout takové, jaké skutečně je.

Témata:  Brexit,  Velká Británie,  EU,  komentář