reklama

"Každý den nás bili. (...) Byly jsme otrokyně," řekla o třech letech v táboře islamistů Adamuová. Deník psala, jak říká, kvůli vzpomínkám. Za pomoci sešitů určených pro hodiny islámské nauky se o to snažily mnohé unesené dívky, Adamuové se ale podařilo svůj sešit uchránit před vězniteli, kteří nalezené deníky pálili.

Poměrně dobrou angličtinou a lámanou hauštinou do něj psaly ještě další čtyři kamarádky. Všechny až na jednu jsou teď na svobodě. Sarah Samuelová je společně se stovkou bývalých studentek stále pohřešovaná.

Nejzásadnějším zjištěním vyplývajícím ze zápisků je to, že únos stovek mladých žen zřejmě nebyl původním plánem teroristů. V deníku se píše, že si muži přišli pro "motor", není ale jasné, o jaký stroj mělo jít. Když jej útočníci nenašli, strhla se mezi nimi hádka ohledně dalšího postupu. Nakonec se rozhodli pro únos.

"Začali se mezi sebou hádat. Jeden malý kluk řekl, že by nás měli všechny spálit. 'Ne, vezmeme si je do Sambisy,' řekl někdo jiný. 'Ne, udělejme tohleto. Odveďme je... za jejich rodiči.' Hádali se a pak někdo řekl: 'Ne, nemůžu odjet s prázdným autem a vrátit se s prázdným autem. Když je vezmeme k (Abubakarovi) Shekauovi (vůdce Boko Haram), on bude vědět, co udělat'," líčí deník okamžiky únosu.

Jedním z cílů ozbojenců bylo konvertovat dívky k islámu. Většinu obětí tvořily křesťanky a teroristé jim v jednu chvíli dali na vybranou: buď se stanou muslimkami, nebo budou polity benzinem a zapáleny. Některé dívky si vybraly smrt, ale nakonec se ukázalo, že v nachystaných kanistrech nebyl benzin, nýbrž voda. Mladé ženy také věznitelé často tlačili k sňatku.

reklama